Českotřebovský zpravodaj v sešitovém provedení A5 bude v prosinci naposledy


Českotřebovský zpravodaj ovšem tím nezanikne, bude mít však nového vydavatele - Město Česká Třebová, tak jako tomu bylo do roku 1990. Bude mít také nový formát A4. Nahradí tedy dosavadní Českotřebovské noviny, vycházející od poloviny roku 2016. Nový Českotřebovský zpravodaj  bude mít rozsah se zvýšený o 4 strany, bude zachována Společenská kronika, rubrika Historie  & osobnosti. Není třeba platit předplatné, do českotřebovských domácností bude distribuován  do schránek zdarma. Probíhá jednání o tom, za jakých podmínek bude také posílán (jako dosud) Třebovákům na adresy poštou po celé naší vlasti. Předpokládá se prodej za výrobní cenu také v okolních obcích v Rybníku,  Třebovici, Semaníně, Přívratu a v Dlouhé Třebové (prostřednictvím sítě prodejen Konzum), v těchto (i dalších) obcích však nebude možné pokračovat v přímém doručování do schránek předplatitelů tak, jak to dělal dosud soukromý vydavatel, doručování bude možné pouze poštou za úhradu poštovného. Podrobnosti k distribuci budou ještě sděleny. Formát se změní, stávající oblíbený sešitový formát A5 se obhájit nepodaří. Prostě proto, že i barevný tisk na rotačce vyjde mnohem levněji a ekonomika musí být na prvním místě.
Českotřebovský zpravodaj  vychází letos 50. rokem, začalo se v roce 1970. Vydávání umožnilo tehdejší zřízení "Tiskárny MěstNV" v dílně u Frimlů v Nádražní ulici, kde se podařilo soustředit  starší tiskařské stroje, ovšem bohužel dostatečně poruchové a problémové. Zastaralá tiskárna byla potom v osmdesátých letech nabídnuta k odprodeji rozvíjejícímu se JZD Džbánov, které slíbilo postavení nové tiskárny ve městě.  K tomu ale nakonec už nedošlo. 
Příprava vydávání zpravodaje jako městského časopisu začala již v roce 1969 po uvolnění politické situace, prvním vedoucím redaktorem byl Vladimír Hampl.  První číslo časopisu přišlo ke čtenářům až ve chvíli,  kdy nastoupila tvrdá normalizace a kdy se právě měnilo vedení na naší radnici.  Bylo tedy signifikantní, že bylo nutné z obsahu hned 1. čísla "vytrhnout" celý jeden vytištěný list, ve kterém bylo poděkování odcházející  garnituře  z naší radnice vedené Bohuslavem Routkem.  Nelze se pak divit, že se obsah pak zaměřil spíše na historii města a na povinné články o práci složek "Národní fronty"... Ale také na kulturní dění ve městě. Bylo to přece "Kulturní zpravodaj", od roku 1978, kdy jsme slavili 700. výročí existence města  pak "Českotřebovský kulturní zpravodaj". Obsah zpravodaje řešila redakční rada, sestavená nikoliv na politickém principu, jako dnes v případě Českotřebovských novin, ale složená zejména z patriotů města. Scházeli jsme se v klubovně Malé scény, městské knihovně, také po hospodách. Vždy jsme si rozdělili práci pro přípravu následujícího čísla.... Prosincové číslo Českotřebovského zpravodaje bude v pořadí již 600. vydání tohoto časopisu. Sám jsem vedl redakční radu a tvořil zpravodaj  od roku 1976, tedy "jenom" 44 roků, z toho 29 let jako soukromý vydavatel. Vydavatelská práva mě byla předána radou města v roce 1990, včetně práva používat v hlavičce časopisu městský znak. Časopis byl tehdy ztrátový, nepomohlo ani zdražení a město nemělo na úhradu ztráty žádné peníze, nebylo tehdy ani samostatnou ekonomickou jednotkou.
Privatizaci v devadesátých  letech se nevyhnula ani tiskárna, kterou převzala firma FiKo, v.o.s. (Fikejs - Kovařík), Pak se společníci rozešli a od roku 2001 tiskne k plné spokojenosti (a s velkým nasazením) Českotřebovský zpravodaj tiskárna Václav Fikejs ve Zhoří. Vydávání pro mne znamená nejen redakční práci, ale také sazbu, přípravu tisku, zajištění, inzerce (prodejní cena je nižší než cena výrobní, což se dorovnává díky inzerci), adresná distribuce a distribuce na prodejní místa, evidence předplatitelů a plateb, také účetnictví a s tím spojené povinnosti. Je toho tedy více než dost.
Při tvorbě časopisu jsem měl a mám řadu mnoholetých spolupracovníků, kterým bych chtěl na jejich práci poděkovat. Jistě se dostanu i k tomu, abych je uvedl jmenovitě.  Nicméně všechno to hlavní je jenom na mně jako jediném člověku. Za celou dobu těch desítek let jsem si nemohl dovolit žádné onemocnění, žádnou delší dovolenou. Nikdy se nestalo, že by časopis nevyšel, že by se vynechalo jediné z 600 vydaných čísel. (Sám jsem z toho vydal 540, zbývajících šedesát můj předchůdce Vladimír Hampl).
A to jsem desítky tuto práci dělal vedle svého hlavního zaměstnání učitele na střední zdravotnické škole v Ústí nad Orlicí, kam jsem denně dojížděl. Mělo to výhodu v tom, že jsem nebyl nikdy na vydávání časopisu existenčně závislý a nemusel beze zbytku akceptovat  všechna "doporučení" vydávaná z nejrůznějších stran.  Takže nejvíce času jsem měl  na tuto práci až posledních cca 4 letech jako důchodce. Na druhé straně podstatně "vyrostl" obsah zpravodaje, nyní s věkem také roste odpovědnost a s tím i stress, a práce spojené s "logistikou" tedy distribucí jsou stále složitější. Považte - v tiskárně dostanu dvě auta plná časopisů a já si musím během dvou dnů poradit, abych je dostal na prodejní místa a do poštovních schránek přesně určených adresátů. Není to opravdu jednoduchá práce, pravidelně - v létě, v zimě...
Proto jsem využil nabídku vedení města, která letos přišla. Zřejmě by se již neopakovala, neboť právě letos se na radnici leccos mění, nastoupil nový mediální asistent Jiří Holý, který se aktivně chopil práce, která byla dříve zanedbávána. Vidím v tom dobrou příležitost, jak zajistit pro Českotřebovský zpravodaj další budoucnost pod křídly města. Českotřebovský zpravodaj se vrací tam, kde již byl a kde před 50 lety vznikl. Věřím, že více než nahradí dosavadní Českotřebovské noviny. Redakční práci předám svým nástupcům, nebylo by správné, abych se do jejich další práce pletl. Ani já sám bych nebyl rád, kdybych byl pak v takové situaci na jejich místě. Českotřebovský zpravodaj by měl  dosavadního městského informátora více než nahradit, vzhledem k povolené třístránkové (věřím že využité) inzerci bude jeho vydávání ekonomičtější a nebude tak ztrátové. A věřím, že bude i pro občany užitečnější. Pro mne je velmi důležité, že Českotřebovský zpravodaj nekončí, že bude pokračovat, že jej mám komu předat. A pro sebe jsem současně zajistil potřebnou úlevu, kterou opravdu potřebuji.   Milan Mikolecký