Vánoční svátky nemusí být vždy naplněny radostí, pohodou a pocitem štěstí. Rodině Jankelových období Vánoc 1919 a prvního dne následujícího roku (tedy právě před 100 lety)  přineslo smutek a žal. V rozmezí několika dnů se rozloučila hned se dvěma svými členy, otcem Kalem Jankelem st. a synem Karlem Jankelem ml.  Oba, z  navýsost skromných poměrů, byli nuceni protloukat se životem jak se dalo a je pozoruhodné, že ani každodenní zápas o živobytí  pro početnou rodinu v nich neuhasil smysl pro  umění,  výtvarné nadání a touhu po kráse. Oba se stali význačnými tvůrci českotřebovských malovaných betlémů.

Karel Jankele st. (26. 10. 1838 - 24. 12. 1919) zaujímá v řadách místních betlemářských malířů místo nejvýznačnější. Pocházel z domku čp. 606 v Litomyšlské ulici. Po svatbě s Aloisií Duškovou, dcerou třebovského tkalce Václava Duška, žila rodina v domku čp. 501 v Ústecké ulici a teprve po letech mohla zakoupit rodný Jankelův domek čp. 606. Také Karel Jankele st. byl původně tkalcem, avšak nepříliš výnosné řemeslo nestačilo k obživě rodiny s pěti dětmi, a tak ve snaze po zlepšení hmotné situace vystřídal několik zaměstnání. Vstoupil do služeb dráhy a po nějaký čas pracoval jako topič na lokomotivě, posléze zastával místo zřízence v místní Občanské záložně. Nakonec se jako samouk stal malířem pokojů a pozlacovačem.

Karel Jankele st. byl nadšeným ctitelem bohyně Thálie a na místních jevištích ztvárnil řadu zejména charakterních rolí. V roce 1880 se stal při  založení spolku divadelních ochotníků „Hýbl“ členem jeho prvního výboru a v pozdějších letech byl dokonce jmenován četným členem spolku. Na „prknech, jež znamenají svět“ prožil neuvěřitelných šedesát let a v jubilejním roce 1919, jenž se stal i rokem jeho úmrtí, vyjádřili členové divadelního spolku svoji úctu a uznání předáním alba v ozdobné vazbě s titulem: „Spolek div. ochotníků Hýbl svému čestnému členu K. Jankelemu k 60. výročí herecké činnosti“. Album, dnes uložené v archivu městského muzea, obsahuje celkem 40 stránek veršů, přání, poděkování a dalších zápisů jubilantových hereckých kolegů, mezi nimi např. ředitele škol K. O. Hubálka, zakladatele muzea Jana Tykače, ing. Eduarda Stříbrného, E. Z. Rybičkové a řady dalších.

Karel Jankele st. od mládí obdivoval betlemářskou tvorbu svého děda Antonína Fialy a strýce Karla Fialy. Stal se jejich žákem a pokračovatelem a své nesporné výtvarné nadání zúročil jako autor nespočetné řady lepenkových figurek, tvořících samostatné betlémy nebo doplňujících betlémy jiných tvůrců. Jeho výtvory se staly záhy oblíbenými a byly žádány místními i přespolními vlastníky domácích jesliček. Jeho vlastní betlém přesahoval stavební délku osmi metrů a šťastným řízením osudu „ve zdraví“ přežil dlouhá léta od svého vzniku a je dnes uložen v městském muzeu. Počet jeho prvků dosahuje počtu téměř 1000 kusů. Malované lepenkové figury pocházejí z let 1856 - 1919. Typickým znakem Jankelova betlému je velký počet obrovských pestrých květů, rozsetých po celé ploše. Zvláště upoutají mistrovsky provedené květy macešek, u jiných malířů nevídané. Ojedinělá je rovněž postavička dámy v dobovém oblečení na bicyklu z roku 1898. Betlém budil zasloužený obdiv na světové výstavě betlémů ve  švýcarském Luzernu v roce 1993, stejně jako na světových výstavách v Hradci Králové (1994 a 1996), na výstavě betlémů v Prostějově (1997), v Rychnově nad Kněžnou (1998) a Příbrami (2000). Českotřebovské veřejnosti byl Jankelův betlém představen na výstavách v letech 1947, 1969 a 1999.

Jeden z Jankelových pokračovatelů, Felix Mehl, vzpomínal po letech na návštěvy u Jankelů v dobách svého dětství: „ Jako děti jsme chodili obdivovat Jankelův betlém. Protože návštěvníků Jankelovy domácnosti chodívala celá procesí a teplo se ze světnice „vyvrzalo“, musel každý příchozí přinést jako vstupné pár polínek dřeva, aby bylo čím přiložit do kamen.“

O Vánocích 1919 Karel Jankele st. svůj milovaný betlém již nedostavěl. Zemřel neočekávaně přímo na Štědrý den. Rodinnou tragédii dovršilo úmrtí jeho syna Karla Jankeleho ml. na Nový rok 1920. 

Karel Jankele ml. (29. 12. 1872 - 1. 1. 1920) se po otcově vzoru živil jako natěrač, malíř písma a pozlacovač v domku čp. 266 v bývalé Svatováclavské ulici na Trávníku. Dne 14. února 1901 se oženil s Marií Pospíšilovou, rozenou Marklovou, vdovou po řezníku Cyrilu Pospíšilovi. Po otci zdědil nadání a stal se rovněž zručným malířem betlémů. Jeho betlém, rozměry i počtem figur nikterak nezaostávající za otcovým, byl v roce 1947 vystaven v aule českotřebovského gymnázia. Betlém je nadále ve vlastnictví rodiny.

O nadšení Karla Jankeleho ml. pro betlemářskou tvorbu nám podává svědectví fakt, že když byl ve věku více než čtyřiceti let nucen v letech I. světové války narukovat, ani odloučení od rodiny a domácího prostředí ve spojení s útrapami vojenské služby v Uhrách nedokázalo potlačit jeho lásku k oblíbené tvorbě a tak na rubu jedné z figurek čteme záznam, že byla namalována v době jeho nedlouhé dovolené. Konečně i skutečnost, že jeho poslední známé figury nesou datum 12., 13., 14. a 16. prosinec 1919, tedy několik dnů před úmrtím, hovoří sama za sebe.

Umělecké sklony rodiny - i když v jiné oblasti  -  potvrzuje i druhý syn Karla Jankeleho st., Ladislav Jankele (20. 11. 1871 - 17. 1. 1896), předčasně zesnulý talentovaný básník.

Je na místě vyjádřit obdiv k oběma lidovým malířům - betlemářům, kteří jen se základním vzděláním, bez jakéhokoli výtvarného školení, dokázali vytvořit tolik krásy, poezie a radosti, jež nás ještě po letech uchvacuje.

Mgr. Jan Šebela