I když jeho význam není jasný, pomístní jméno Presy se dochovalo do dnešní doby a jeho předchůdce a možnou polohu bych si dovolil v krátkosti uvést do vaší pozornosti. Už předem se ale omlouvám, že použitou literaturu s vysvětlivkami, které jsem k tomu našel, neuvádím úmyslně, protože by byla delší jak samotný článek a pro běžného čtenáře nadbytečná.

Jak upozorňuje August Sedláček odkazem (Jelínek, H. Lit. I 207), jméno se poprvé vyskytuje u historika Litomyšle Františka Jelínka, že „…darowal král Wáclaw (IV.) kostelu našemu (litomyšlskému roku 1390) les jménem Napresy (neznámého položení) tím aumyslem, aby kanownici za jeho a manželky jeho králowny Žofie rodiče při hlawnim oltáři kostela kathedrálniho Marie Panny každodenně ranni mši swatau zpiwanou o Panně Maryi slaužili“.

Kupodivu mezi „Pomístními jmény v Čechách“ od Libuše Olivové-Nezbedové a kol. nejsou Presy uvedeny, rovněž ani jako místní jméno obce jižně od Chrudimi u Antonína Profouse (Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny). Ten ale o (10.) Břežanech, Pressern má za to, že se i zvukově podobá staršímu jménu českému a možno míti za to, že české jméno (ale jiného významu) bylo přejato do němčiny a bylo smyslem a pak i tvarem spojeno s obecným jménem Presser, lisovač (vína), zatím co jméno Břežany znamená bydlící na břehu nebo v (u) březí, přičemž staročeské slovo břěh mělo dvojí význam: 1. vrch, svah půdy a 2. břeh (u vody). Takže až novodobá encyklopedie o Chrudimi z roku 2005 nás nenechává na pochybách, že Presy jsou území při silnici z Chrudimi do Slatiňan za Vlčí horou; název je znám od 16. století a pochází od starých viničních presů (lisů), které se používaly na vinicích na svazích Vlčí hory. Větší vinice měly presy vlastní, kromě nich však existovaly presy veřejné, které byly pronajímány. O přítomnosti presů svědčí dodnes používaný místní název Presy, či názvy již zaniklých hostinců (Pres, Prese), které stály v místě dřívějších vinic.

 Jenže vinice, a tady?

Jakožto laik jsem si vědom, že se pouštím na tenký led hypotéz, ale představa je to až příliš lákavá. Co když les Napresy mohl být na místě jednoho z posledních darů, někdejší vsi Březině listiny - falza pro litomyšlské premonstráty, hlásící se do roku 1167 a doposud pokládané s otazníkem za Březno Velké, Gross-Priesen u Ústí nad Labem (CDB I, 1907, č. 399, s. 415 a tam pozn. 53)? L. Olivová - Nezbedová totiž (na str. 337) uvádí: „Zanikne-li pojmenovaný objekt, dochází k tomu, že pomístní a místní jméno buď zanikne spolu s pojmenovaným objektem, nebo že naopak přetrvá jako jméno nového objektu, který vznikl na místě objektu původního. Zanikne-li sídliště (Březina) a na jeho místě vzniknou pozemky (zaroste březovým lesem), příp. rybník, jméno sídliště může zaniknout nebo se může stát jménem pozemků, případně rybníku na místě tohoto sídliště, tj. jméno místní se stane jménem pomístním (Napresy). Přechod původního jména místního ve jméno pomístní se velmi často projeví i formálně, místní jména jsou totiž jen výjimečně v předložkovém tvaru, naproti tomu pomístní jména, která jsou původními jmény místními, bývají velmi často v předložkovém tvaru.“

Daru, jenže tak trochu z ruky a je škoda pro nás, že nezaujal ani Zdeňka Nejedlého v jeho Dějinách města Litomyšle a okolí do r. 1421. Třeba někdo fundovaný moji domněnku vyvrátí nebo naopak potvrdí, když vysvětlí, kdo byl, opět slovy Františka Jelínka „Milota syn Zdislawa, wstaupiw do řádu toho, darowal klášteru tomu dwě wesnice, Blehow a na Březyně“.

Miloslav Renčín