VŠECKO MÁ SVŮJ KONEC…         

 

„Bylo to překrásné žel všecko má svůj konec
 Mlč umíráčku mlč ten smutek já už znám…“

Tak tragické jako v citované Nezvalově básni Sbohem a šáteček to jistě nebude. Ale přece – zpráva o tomto konci mě vysloveně rozesmutnila: letošní prosincové číslo Českotřebovského zpravodaje je definitivně poslední.

Zpravodaj začal vycházet před půlstoletím – právě v době, kdy mě i takovéto tiskoviny začínaly zajímat. Lze tedy říci, že mě provází po celý můj dosavadní život. – V prvním dvacetiletí byl sice nutně omezen tehdejšími (ne)možnostmi, ale už tenkrát se začaly formovat později charakteristické propracované pravidelné rubriky, které přetrvaly dodnes a které jsou jistě nejsilnější stránkou tohoto periodika. Rubrika kulturní, sportovní, společenská; články z historie města, a také dopisy čtenářů, diskuse. (Ty dvě posledně jmenované položky někdy vedené v poloze, pro niž si Zpravodaj vysloužil přezdívku – ovšem zpravidla až láskyplně vyslovovanou: Třebovská drbna.) Vše podáno přehledně, bez zbytečných (matoucích) obměn. I z toho plynul pocit určité solidnosti a (relativní) trvalosti. Také obálky byly většinou zdařilé, třebovské – ať už to byly reprodukce perokreseb Karla Tomeše či děl jiných třebovských výtvarníků, anebo fotografie.

V posledních třiceti letech jsem Zpravodaj četla od A do Z – i při mé nemalé vytíženosti v tomto směru. Vyzvedla jsem si ho ve schránce a než jsem s ním došla do prvního patra, byl zhruba přečtený. Detailnější čtení následovalo v první volné chvilce.

Jistě by bylo možné mít i výhrady – především jazykové, občas i věcné. Přesto Zpravodaj svou funkci městského věstníku plnil výborně. Především díky obdivuhodnému nasazení svého jediného redaktora.

Pane Milane Mikolecký, děkuji Vám za Zpravodaj obecně a osobně pak za veškerou propagaci mých autorských čtení a přednášek i za reportáže o nich, za rozhovory se mnou i za vzpomínky na mé rodiče. Přeji Vám mnoho let radostné práce na Zpravodaji internetovém (který jistě má též svou hodnotu, avšak žádný internetový časopis nemůže plnohodnotně zastoupit klasický papírový).

Staronovému třebovskému periodiku (noviny? zpravodaj?), které má Zpravodaj částečně nahradit, lze popřát, aby svou funkci plnilo též co nejlépe.

 

                                                                              Blanka Kostřicová