Pečovatelské služby jsou o krok blíž naplnění vize

ŽÍT DOMA

„Změna – výzva nebo hrozba?“ Sugestivní název jednoho z workshopů odstartoval odpolední vzdělávací blok dvoudenního setkání zaměřeného na sociální pracovníky a vedoucí pracovníky pečovatelských služeb. V rámci projektu „Pečovatelská služba - příležitost pro život doma II“ ho v Tuchlovicích pořádal Institut sociální práce. Ten reaguje na záměr Pardubického kraje, aby pečovatelské služby co nejefektivněji podporovaly možnost člověka ŽÍT DOMA, i když ztratí soběstačnost a stane se závislým na péči druhých.

 „Lidé by už neměli vnímat jako východisko z tíživé životní situace pouze vlastní síly nebo ústavní péči,“ říká předseda Institutu Jakub Čtvrtník. Klíčovou roli v systému zajištění dlouhodobé péče o potřebné zastávají takzvaní neformální pečující, zejména pečující rodinní příslušníci. Jejich role je v zajištění péče zcela nenahraditelná a také nepostradatelná vzhledem k faktu, že populace stárne a národní strategie rozvoje v této oblasti akcentuje péči v přirozeném prostředí - deinstitucionalizaci. O někoho blízkého se v ČR dle průzkumu Fondu dalšího vzdělávání a agentury PPM Factum stará každý pátý dospělý obyvatel. Odbornou podporu mu nyní může poskytnout pečovatelská služba, pomůže s péčí v domácím prostředí a poskytne také základní poradenství.

„V Pardubickém kraji se do projektu Institutu sociální práce zapojily Domov Bystré, Pečovatelská služba Proseč, Charita Svitavy, Oblastní charita Ústí nad Orlicí – Letohrad, Dům s pečovatelskou službou Pastviny, Farní charita Chrudim, Oblastní charita Ústí nad Orlicí – Kerhartice a Pečovatelská služba města Nasavrky,“ informuje radní Pardubického kraje pro sociální péči a neziskový sektor Pavel Šotola.

Pečovatelské služby metodicky podporované Institutem sociální práce na sobě pracují již rok. Postupně se jim daří měnit nastavení jejich fungování (rozšiřují provozní dobu, omezují suplování běžně dostupných služeb – rozvážka stravy, úklid atp., prohlubují svou odbornost…), aby se mohly začít starat i o lidi s vyšší mírou závislosti na péči. „Pro představu, jsou to lidé i mladšího věku po úrazech, s chronickým onemocněním, po mozkové mrtvici, těžkých operacích, špatně se pohybující, nebo i lidé trávící většinu dne na lůžku. Pečovatelské služby, které se účastní našich projektů, jsou postupně schopny se postarat například i o lidi s demencí, podpořit jejich rodiny, poradit jim, jak s nemocným komunikovat, případně uzpůsobit domácnost,“ objasňuje sociální pracovnice a lektorka Institutu Karolína Harries.

V rámci dvoudenního setkání Institutu se uskutečnilo devět workshopů, které se týkaly citlivých témat, jako je souznění týmu při zavádění změn uvnitř organizace, představení změn ve fungování pečovatelské služby uživatelům a jejich blízkým, nebo podpora sebeprezentace „nové“ pečovatelské služby směrem k veřejnosti. „Pro nás to bylo příjemným vytržením z každodenní práce, zároveň jsme se tu dozvěděli spoustu užitečných informací, rad a tipů, které nám pomohou při transformaci naší pečovatelské služby. Vzhledem k tomu, že jsme se tu potkali i se zástupci jiných služeb, mohli jsme se ve společném úsilí vzájemně podpořit, sdílet překážky, na které běžně narážíme a ujistit se, že v tom nejsme sami,“ uvádí jedna z účastnic semináře.