Předek dnešního požárem postiženého Třebováka byl před 100 lety místopředsedou Národního shromáždění 
Před pár dny 5. prosince 2019 probudily Českou Třebovou hasičské sirény. HOŘÍ! - někde na Skalce ! 
Tragedie se týkala  rodiny pana Ondřeje Buřívala, bydlící v domě čp. 661 naproti prodejně automotodílů a motocyklů.
Rodinu s malým jeden a půl ročním dítětem se podařilo včas dostat do bezpečí, to  ostatní ovšem podlehlo zkáze. Co nezničil oheň, to zničila voda. Pětiletá snaha o rekonstrukci domu vešla vniveč, bude třeba začít zase od začátku.
O tom bude samostatný článek...

90 let od úmrtí Františka BUŘÍVALA (1.10. 1868 – 8.8. 1929)

Jméno Buříval není zcela obvyklé, podle statistik je v České republice jen 16 lidí s tímto příjmením. Zajímavostí je že je také právě v České Třebové, kde máme navíc s tímto příjmením slavného rodáka  Františka Buřívala. Letos by mu bylo 151 let. A jedná se o přímého  předka Ondřeje Buřívala, jde to jeho pra - pra- pradědeček...
 
Českotřebovský rodák a pozdější odborový předák a politik původně pracoval v obchodě. Protože zde byl nespokojen, vstoupil v roce 1890 do služeb bývalých rakouských státních drah. Začínal v Mostě jako zapisovač vozů. Po složení telegrafních a dopravních zkoušek jej přeložili do Veselí nad Lužnicí, kde vykonával funkci staničního dozorce a později v Chotyčanech staničního mistra. Když došlo k otevření místní dráhy Německý Brod – Žďár, byl povýšen na správce stanice ve Žďáru. Potom byl ještě staničním mistrem na Smíchově, kancelistou pražského ředitelství a opět staničním mistrem v Nuslích.
Do výslužby odešel k 1. lednu 1902, aby se mohl plně věnovat tehdejší Zemské jednotě zřízenců drah. Od 1.dubna stejného roku zde působil ve funkci tajemníka. V letech 1907 až 1918 byl poslancem rakouské říšské rady, za 1. světové války se zúčastnil domácího odboje. Po prozrazení byl zatčen a odsouzen k pěti letům těžkého vězení. Trest si odpykával v pevnosti ve Staré Gradišce ve Slavonii.
Když vznikl samostatný Československý stát (1918), působil nejprve jako poslanec Národního shromáždění. V letech 1920 až 1925 byl místopředsedou sněmovny. Jako poslanec a zároveň odborový funkcionář se podílel na řadě zákonů o železnici. Vždy kandidoval za stranu  národně sociální. Zemřel v nemocnici v Novém Bohumíně, když před tím se léčil v lázních Darkově.
Pochován je v urnovém háji na českotřebovském hřbitově  (mm)