Vzpomínka na ing. Otokara Dobrovského

Jako kluk jsem doma od rodičů často slýchával jméno Otík Dobrovský. Pochopitelně jsem nevěděl o koho jde, jméno jsem vždy zaslechl v souvislosti s českotřebovským divadlem a kulturou vůbec. O něco později, když jsme spolu s tatínkem šli do města, moji pozornost opakovaně upoutal sympatický prošedivělý pán, vždy s milým úsměvem ve tváři, s nímž se tatínek srdečně zdravil. Vždy z jejich úst zaznělo přátelské Ahoj! Když jsme pána potkali příště, zeptal jsem se tatínka, kdo to byl. On se mě udiveně zeptal: „Ty ho neznáš? To je přece Otík Dobrovský.“ Tak jsem konečně věděl o koho jde a známé jméno dostalo i tvář. Tak se z nás v tuto chvíli, aniž bych to tehdy věděl, stali staří známí. Pana Dobrovského jsem od té doby začal zdravit a on pochopitelně i mne.
V průběhu let jsme se setkávali na řadě akcí. Nescházel na většině vernisáží zdejších výstav, koncertech, na večerním programu Týdne sportu a Vinobraní, rád zašel též do hasičské zbrojnice na vepřové hody. Potkali jsme se i na posledním Divadelním plese DS Hýbl v Národním domě, kde jsem tehdy s partnerkou byl. Zase o něco později, když spolu se sourozenci zařizoval vyklízení rodinného domu po rodičích, jsme navázali hlubší kontakt, spočívající v mém zájmu o třebovskou historii. Tehdy jsem se dozvěděl mnoho zajímavého o jeho předcích a mohl fotograficky zdokumentovat tehdejší a mizející podobu Dobrovských domu ve Školní ulici. Otík Dobrovský (jinak mu nikdo z jeho přátel, divadelních kolegů a spolupracovníků neřekl) byl totiž jako další členové jeho rodiny, velkým třebovským patriotem. Otík byl také nevyčerpatelnou studnicí informací a historek ze života třebovských divadelníků a známých osobností města. A tak, pokud jsem něco potřeboval vědět, vždy jsem se mohl na Otíka obrátit se svým dotazem a věděl jsem, že budu vždy mile přijat a mé dotazy vyslyšeny. Posledně jsem toho využil v nedávné době, kdy mi zavzpomínal na některé své, již nežijící, kolegy z DS Hýbl. Také poměrně úspěšně dokázal identifikovat staré a zažloutlé divadelní fotografie.
Kdykoliv jsme se s Otíkem potkali, vždy se ke mně hlásil. A to i z druhé strany ulice. Při přímém setkání vždy došlo k podání rukou. Velkou radost mi před nedávnem udělala jeho výzva, abychom si tykali. A tehdy se z nás opravdu stali staří známí. Opakovaně jsem Otíka požádal o přečtení ukázek z mých nových knih při jejich křtech v městské knihovně. Mé prosbě vždy vyhověl. Při křtu knihy poslední se mi omluvil, že se nemůže akce zúčastnit, neboť se minulý den vrátil z nemocnice. Akce se naplánovala, sehnal se jiný řečník. Několik minut před začátkem se v knihovně objevil Otík. Bylo mu již lépe a přišel se podívat. Udělal mi velikou radost a došlo tam i na společnou fotografii.
S Otíkem jsme se také setkávali v mém zaměstnání, když vyrazil na nákup. Tato setkání utichla, když byla překopána Litomyšlská ulice. Tak jsem se těšil, až silničáři dají vše do pořádku, že se zase setkáme. Žel, nestalo se tak a již ani nestane. Měl jsem totiž pro něho připravenou ještě jednu prosbu o vzpomínku na jeho bývalého kolegu. Požádat jsem ho však již nestačil. Místo setkání s Otíkem v sobotu večer zazvonil telefon. Když jsem ho zvedl, byl tam Otík. Ale ten mladší, jeho syn, aby mi sdělil smutnou zprávu.
Jedna věc mě však mrzí. Že jsem nikdy neviděl Otíka hrát divadlo. Když jsem začal chodit na představení DS Hýbl, Otík již s hraním končil. Jeho místo zaujal jeho syn, kterého k divadlu oba rodiče přivedli. Otík odešel. Ale jeho role nám budou navždy připomínat staré fotografie z divadla. A věřím, že tam nahoře, na nebeské divadelní scéně, ho další krásné role čekají.
Čest jeho památce!
Martin Šebela Foto archiv Martina Šebely a Českotřebovského zpravodaje




Zlatá svatba 19.3. 2011






DS Hýbl připomněl Otovi jeho osmdesátiny - 30. června 2018





Otovi Dobrovskému k osmdesátinám...
Přišli jsme dnes k Tobě proto
že Ti přát chcem, milý Oto,
vše nejlepší, pevné zdraví,
ať jsi veselý a smavý.
Ať máš dobrý apetit
a Tvé tělo ať je fit.

Vzpomínáme - páni, dámy,
na divadla kdy jsi s námi
sdílel jedno jeviště.
A potlesk zněl z hlediště.
Role své jsi dobře hrával.
Na Hýbl byl vždycky nával
a to také kvůli Tobě.
Byl jsi hvězdou ve své době.

Vyslovuji za nás přání
anděl strážný ať Tě chrání
Zachovej nám přízeň svoji
přátelství ať nás vždy pojí..