Osudové chvíle
Jana Zajíce před 50ti lety zachytil kamerou Jaromír Barták
V pozůstalosti Ing. Jaromíra
Bartáka
(*24.8. 1912 Nymburk, + březen 2015 Pardubice), českotřebovského občana z
Nádražní ulice, odborníka působícího v oblasti železničního stavitelství,
který se dožil 102 roků, se našla řada zajímavých dokumentů, které byly
předány do muzea. Ing. Barták ve svém vysokém věku začal pracovat s
počítačem, převádět svůj bohatý fotoarchiv do digitální podoby. Věnoval se
např. osudu Ing. Otakara Runy, zasloužil se spolu s kolegy z
Hlávkovy nadace o zřízení pamětní desky na jeho rodném domě na Starém
náměstí, utřídil bohatou fotodokumentaci o provedení Zedínkovy opery
Obrázky z Hor atd. Mezi jeho předanou dokumentací byly
fotografie, videokopie 8mm filmu a korespondence s rodinou studenta Jana
Zajíce, který se měsíc po Janu Palachovi upálil na Václavském náměstí jako
"Pochodeň č. 2". Originály jsou díky Vojtěšce Vohralíkové
uloženy v městském muzeu, fotokopie jsem získal ke zveřejnění. Přibližují
osudné chvíle před 50 lety z jiné stránky. Je to smutný příběh , kdy
mladí, nadějní s čistí studenti Jan Palach i Jan Zajíc dobrovolně dali své
životy. Nejhorší je, že
nemysleli na své mámy. Smutný dopis a slzy v očích.... (Foto Jaromír
Barták, 2012, 100 let) |
Jan
Zajíc
byl český student, jenž spáchal
sebevraždu
po vzoru
Jana Palacha
právě v den 21. výročí
komunistického puče
v únoru 1948 na
Václavském náměstí
v Praze.
Upálil se
na protest proti
okupaci Československa
vojsky
Varšavské smlouvy.
Čin provedl v průchodu poblíž tehdejších kin Letka a Čas.
Po sebeupálení Jana Palacha se zúčastnil protestní
hladovky (na Václavském náměstí v Praze ve stanu u kašny, hlídané
příslušníky SNB, kteří rozháněli kolemjdoucí zájemce o vystavený text),
kterou ukončil v den Palachova pohřbu. Přibližně o měsíc později,
zklamán pokračující
normalizací i
tím, že Palachův čin neměl za následek žádnou dlouhodobější reakci ve
společnosti, se rozhodl Jana Palacha následovat. Není známo, zda stavěl
též na činu plzeňského pivovarského dělníka
Josefa Hlavatého,
který se 20. ledna 1969 upálil na pomníku
T. G. Masaryka v
Plzni a zemřel právě v den pohřbu Jana Palacha. Původně uvažoval, že se
upálí 1. března, ale nakonec zvolil symbolické datum 25. února. Kromě
výročí 21 let od komunistického převratu šlo také o výročí jednoho
měsíce od pohřbu Jana Palacha.
25. února 1969 se vydal vlakem do Prahy. V horní
části
Václavského náměstí
se toho dne asi v půl druhé odpoledne v průjezdu domu čp. 821/39 polil
benzínovým čističem, k tomu požil jed a zapálil se[2].
Jed požil proto, aby neumřel bolestivou smrti jako Jan Palach, který
umřel na těžké popáleniny. Ale špatně si vypočítal, kdy jed začne
působit. Rozběhl se směrem k náměstí, ale po několika krocích upadl na
zem a zemřel, aniž by se z průjezdu dostal ven[.
(Foto Wikipedie)
|