Osudové chvíle Jana Zajíce před 50ti lety zachytil kamerou Jaromír Barták


V pozůstalosti Ing. Jaromíra Bartáka  (*24.8. 1912 Nymburk, + březen 2015 Pardubice), českotřebovského občana z Nádražní ulice, odborníka působícího v oblasti železničního stavitelství, který se dožil 102 roků, se našla řada zajímavých dokumentů, které byly předány do muzea. Ing. Barták ve svém vysokém věku začal pracovat s počítačem, převádět svůj bohatý fotoarchiv do digitální podoby. Věnoval se např. osudu  Ing. Otakara Runy, zasloužil se spolu s kolegy z Hlávkovy nadace o zřízení pamětní desky na jeho rodném domě na Starém náměstí, utřídil bohatou fotodokumentaci o provedení Zedínkovy opery Obrázky z Hor atd.  Mezi  jeho  předanou dokumentací byly fotografie, videokopie 8mm filmu a korespondence s rodinou studenta Jana Zajíce, který se měsíc po Janu Palachovi upálil na Václavském náměstí jako "Pochodeň č. 2".   Originály jsou díky Vojtěšce Vohralíkové uloženy v městském muzeu, fotokopie jsem získal ke zveřejnění. Přibližují osudné chvíle před 50 lety z jiné stránky. Je to smutný příběh , kdy mladí, nadějní s čistí studenti Jan Palach i Jan Zajíc dobrovolně dali své životy. Nejhorší je, že nemysleli na své mámy. Smutný dopis a slzy v očích.... (Foto Jaromír Barták, 2012, 100 let)

Jan Zajíc byl český student, jenž spáchal sebevraždu po vzoru Jana Palacha právě v den 21. výročí komunistického puče v únoru 1948 na Václavském náměstí v Praze. Upálil se na protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Čin provedl v průchodu poblíž tehdejších kin Letka a Čas.
Po sebeupálení Jana Palacha se zúčastnil protestní hladovky (na Václavském náměstí v Praze ve stanu u kašny, hlídané příslušníky SNB, kteří rozháněli kolemjdoucí zájemce o vystavený text), kterou ukončil v den Palachova pohřbu. Přibližně o měsíc později, zklamán pokračující normalizací i tím, že Palachův čin neměl za následek žádnou dlouhodobější reakci ve společnosti, se rozhodl Jana Palacha následovat. Není známo, zda stavěl též na činu plzeňského pivovarského dělníka Josefa Hlavatého, který se 20. ledna 1969 upálil na pomníku T. G. Masaryka v Plzni a zemřel právě v den pohřbu Jana Palacha. Původně uvažoval, že se upálí 1. března, ale nakonec zvolil symbolické datum 25. února. Kromě výročí 21 let od komunistického převratu šlo také o výročí jednoho měsíce od pohřbu Jana Palacha.
25. února 1969 se vydal vlakem do Prahy. V horní části Václavského náměstí se toho dne asi v půl druhé odpoledne v průjezdu domu čp. 821/39 polil benzínovým čističem, k tomu požil jed a zapálil se[2]. Jed požil proto, aby neumřel bolestivou smrti jako Jan Palach, který umřel na těžké popáleniny. Ale špatně si vypočítal, kdy jed začne působit. Rozběhl se směrem k náměstí, ale po několika krocích upadl na zem a zemřel, aniž by se z průjezdu dostal ven[.  (Foto Wikipedie)