-
Vloni jste se
velmi úspěšně zúčastnil celosvětové klavírní soutěže The Leeds
International Piano Competition. Přibližte nám, jak taková soutěž
probíhá, jak je organizovaná a jak jste se na ni připravoval.
-
 Soutěž
v Leedsu je jedna z největších a z pohledu interpreta nejnáročnějších
nejen v Evropě, ale i v celosvětovém měřítku. Skládá se z předkola,
které se uskutečnilo v prosinci 2017, kdy nezávislá porota hodnotila
interpretace formou live nahrávek a na základě jejich anonymního
posouzení zvolila 68 pianistů do prvního kola. Byť má tato soutěž velkou
tradici, v loňské edici se poprvé v historii rozhodli organizátoři
rozdělit první kolo soutěže do tří světových metropolí – Berlína, New
Yorku a Singapuru. Porota tak v dubnu cestovala mezi těmito městy, aby
si vyslechla soutěžní výkony a určila 24 pianistů, kteří se v září sešli
společně v Leedsu, kde proběhla zbývající tři kola. Soutěž byla náročná
především kvůli enormním repertoárovým požadavkům. Od druhého kola
požadovala porota dva návrhy programu v každém kole, přičemž si před
daným kolem vybrala, kterou variantu bude interpret hrát, a to s
podmínkou, že se žádná ze skladeb repertoáru nesmí v žádném dalším kole
opakovat. Je tedy nejen velmi náročné vůbec nastudovat program v takovém
rozsahu, který ve výsledku trvá něco kolem šesti hodin, ale chce to i
velkou flexibilitu v sestavování jednotlivých programů, aby hudebně
dávaly smysl a naplnily časové požadavky. Součástí soutěže byla nejen
sólová interpretace, ale i komorní hra a ve finále koncert s orchestrem,
takže je opravdovou zkouškou připravenosti interpreta do hudební praxe.
Pro mě osobně byla velká čest a nenahraditelná zkušenost být mezi deseti
semifinalisty. Mezi účastníky jsem našel mnoho přátel, setkal jsem se s
významnými osobnostmi našeho oboru jako např. Alfredem Brendelem, Paulem
Lewisem či Lang Langem a celý proces přípravy a samotné soutěže byl pro
mě obrovskou motivací do budoucna. Příprava probíhala v podstatě celý
rok, takže se z toho stal takový malý životní příběh se šťastným koncem,
na který budu ještě dlouho v dobrém vzpomínat.
-
Jaké máte nebo
jaké potřebujete zázemí při tak významné soutěži? Doprovází Vás někdo
(např. Vaše paní profesorka)?
-
U takto rozsáhlých soutěží, které jsou
sledovány po celém světě, většinou organizátor pro interprety zajišťuje
zázemí, které v Leedsu bylo opravdu výborné. Vzhledem k tomu, jak je
samotná soutěž náročná fyzicky i psychicky, je určitě důležité mít svůj
klid, být v kontaktu s nástrojem jen ve chvílích, kdy cítíte, že je to
zapotřebí, a nepřipouštět si tlak, který na vás přirozeně okolí vyvíjí.
-
Možná i z toho důvodu jezdím na soutěže sám.
Obecně mi samota dělá velmi dobře, a to především před výkonem, kdy mohu
být jen se svými myšlenkami a mohu se koncentrovat pouze na samotný
soutěžní výkon. Paní profesorka, rodina a přátelé se mnou celý proces
upřímně prožívají, na dálku mě podporují a dodávají mi odvahu a
inspiraci k co nejlepšímu výkonu.
-
Jak trénujete
soustředění na hru? Cítíte rozdíl mezi koncertováním a soutěžním
vystoupením?
-
Koncentrace je jednou za základních
vlastností, kterou musí koncertně výkonný umělec ovládat a rozvíjet.
Každý má jiné způsoby a cesty, jak dosahuje co nejužší koncentrace.
Určitě je důležité na to myslet už při samotném cvičení u nástroje, ale
dosažení dlouhodobé koncentrace ve stresových situacích vyžaduje
především zkušenosti na pódiu. Rozdíl mezi koncertním a soutěžním
výkonem určitě existuje, ale myslím, že u soutěžního výkonu je
podstatné, aby interpret nešel „soutěžit“ s ostatními a nebral výkon
jako závody o to, kdo co zahraje rychleji, kdo udělá méně chyb atp., ale
aby šel vždy na pódium s úmyslem hudebního prožitku a sdělení. Hudba je
stejná, ať už zaznívá v rámci koncertní sezóny festivalů či na soutěžním
pódiu. Je to ten samý element, který chceme sdílet, a to by podle mého
názoru měla být hlavní motivace interpreta, ať už hraje kdekoliv.
-
Myslíte, že je pro
mladého hudebníka důležité absolvovat interpretační soutěže?
-
Můj osobní názor je, že interpretační soutěž
je výborným prostředkem pro získání motivace, zkušeností na pódiu,
setkávání se s nejlepšími lidmi z oboru a chuti k soustavné a intenzivní
práci, ať už z hlediska šíře repertoáru či interpretační kvality. Velkým
nebezpečím ale bezesporu je, aby ji zároveň člověk nezačal vnímat jako
to nejpodstatnější a nechtěl „soutěžit“ nebo „vyhrávat“. Pokud má zdravý
přístup, může mu jakákoliv zkušenost pomoci v dalším vývoji. Pokud má
nezdravý přístup, může mu samozřejmě velmi ublížit. Je to na každém z
nás, jak k soutěžím přistoupíme a jestli jsme aktivními hudebníky proto,
abychom sbírali ceny a byli vidět, nebo naší největší a přirozenou
motivací je hudba sama.
-
Na konzervatoři a
JAMU jste studoval hru na klavír a klarinet. Zahrajete si ještě někdy na
klarinet?
-
Bohužel už téměř vůbec. Odjakživa jsem byl
zvyklý na kombinaci dvou nástrojů, ať už to byla zpočátku zobcová flétna
a později klarinet s klavírem. Jsem velmi vděčný za to, že jsem mohl v
obou hudebních světech vyrůstat zároveň a z obou čerpat. V době, kdy
jsem začal studovat JAMU, jsem také začínal s pedagogickou činností a už
se to z časových důvodů nedalo zvládnout. Musel jsem se rozhodnout,
jakému nástroji se budu věnovat naplno. A vybral jsem si klavír.
-
Jaký je to pocit
prvně koncertovat v pražském Rudolfinu?
-
Pocit je to pochopitelně krásný a
neopakovatelný. Každý interpret si váží takových příležitostí a já jenom
doufám, že jich v budoucnu bude ještě hodně.
-
Vaši starší
bratři, Jan a Petr, jsou violoncellisté, maminka klavíristka, tatínek
hrál na klarinet. Zahrajete si někdy společně?
-
V dětství se nám několikrát poštěstilo si
spolu zamuzicírovat. Hlavně s mým dědečkem, který byl houslistou a
ředitelem ZUŠ v Týništi nad Orlicí. S tím jsme dlouhé chvíle seděli nad
různým repertoárem, který vybíral, a hráli jsme z listu čistě pro radost
z hudby. V poslední době ale příležitostí bohužel ubývá, a když se
nějaká možnost naskytne, jde spíš o spolupráci s bratrem na koncertní
úrovni. Musím říct, že se mi po těch společných hudebních chvílích
stýská, budu na ně s láskou vzpomínat.
-
Tatínek byl
fotbalovým trenérem, nechtěl mít ze svých synů fotbalisty?
-
To určitě ne. Jsem vděčný oběma rodičům,
kteří mě od útlého dětství vedli k rozvoji po všech stránkách. Ať už se
jednalo o plavání, nejrůznější sportovní činnosti či rozmanitou
uměleckou činnost od malování, dramatické výchovy až po instrumenty jako
takové. Tatínek byl určitě rád, když viděl, že se věnujeme pohybu, a
musím říct, že v posledních letech k němu cítím v tomto ohledu určitý
handicap, který bych měl rozhodně napravit.
-
Jaké jsou před
Vámi nadcházející cíle, kam hudebně směřujete?
-
V letošním roce je mým hlavním cílem úspěšně
zakončit magisterské studium na JAMU a rozvíjet se dále v pedagogické
činnosti na úrovni konzervatoře. Rád bych ve studiu na JAMU pokračoval i
v příštích letech formou doktorského studia, ale samozřejmě bude záležet
na přijímacích zkouškách, které jsou velmi obtížné. Po té interpretační
stránce probíhá vývoj po celý život, takže je přede mnou mnoho práce a
objevování stále hlubších zákoutí, spojitostí a tajemství klavírní
interpretace. Určitě se nebráním dalším soutěžním výzvám, kterých může
být vzhledem k mému věku ještě poměrně hodně a které vnímám spíše jako
nabídnutou pomoc v mé budoucí koncertní činnosti. Ale čas ukáže, kam mě
osud zavede a kde je moje místo v hudebním světě.
-
Chtěl byste něco
vzkázat českotřebovskému publiku před únorovým koncertem?
-
Chtěl bych všechny posluchače srdečně pozvat
na tento recitálový večer, kde uslyší průřez ze světové klavírní
literatury, mnoho barev, emocí a zajímavých hudebních příběhů.
-
Děkuji za rozhovor.
Jaroslav Plocek
-
Koncert klavíristy Pavla Zemena
-
se uskuteční v úterý 12. února 2019 od 19:00 hodin
-
v českotřebovské Malé scéně.
-
-
Pavel Zemen
-
Narodil se v roce
1992 do hudební rodiny. Na klavír začal hrát v pěti letech pod vedením
své matky BcA. Taťány Zemenové a posléze Mgr. Ireny Hlasové v Základní
umělecké škole v Rychnově nad Kněžnou. Pod jejich dohledem dosáhl
prvních úspěchů (národní soutěže ZUŠ, soutěž Prague Junior Note,
Mezinarodowy festival mlodych pianistów Glubczyce – tituly laureáta).
Od roku 2005 jezdil na HAMU v Praze, kde jako model pracoval
se studentkou klavírní katedry Veronikou Böhmovou pod vedením prof.
Aleny Vlasákové.
-
 V
roce 2007 úspěšně vykonal talentovou zkoušku na Konzervatoř České
Budějovice, kterou nakonec ukončil absolutoriem ve dvou oborech, a sice
v oboru klavír ve třídě MgA. Marie Šimkové-Kotrčové a ve třídě Mgr.
Zdenka Zavičáka v oboru klarinet. Během svého studia se zúčastnil
několika mistrovských kurzů (prof. Alena Vlasáková, prof. Vera Nosina,
Jonathan Aner, Clara Moniuszko, Eugen Indjič aj.). Zaznamenal úspěchy
i na interpretačních soutěžích, kde vždy získal přední umístění, např.
1. cenu a titul absolutního vítěze klavírní soutěže Pro Bohemia v
Ostravě, 1. cenu soutěže Nadace Bohuslava Martinů v Praze, kde také
obdržel cenu Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro, a to
možnost koncertního vystoupení v rámci Pražského jara 2013. Kromě
zmíněného festivalu vystoupil také v rámci Abonentního cyklu Českého
spolku pro komorní hudbu v Sukově síni pražského Rudolfina či
na Mezinárodním festivalu komorní hudby v Českém Krumlově. Jako sólista
spolupracoval s Jihočeskou komorní filharmonií a Moravskou filharmonií
Olomouc.
-
Po absolutoriu na
Konzervatoři v Českých Budějovicích byl přijat v roce 2014 na JAMU
v Brně do třídy prof. Aleny Vlasákové v oboru klavír a do třídy prof.
V. Spilky a prof. M. Poláka v oboru klarinet. Již v prvním roce svého
studia na této škole dosáhl výrazných úspěchů v mezinárodních klavírních
soutěžích – 1. cena v mezinárodní soutěži „Notes in Harmony“ v italské
Bettoně, rovněž 1. cena a titul absolutního vítěze v mezinárodní soutěži
„Young Academy Award“ v Římě v kategorii D a také 4. místo a diplom
finalisty mezinárodní soutěže „Euregio Piano Award“ v německém
Geilenkirchenu. V roce 2016 získal 1. cenu mezinárodní soutěže „Young
Academy Award“ v Římě v kategorii E a také 6. cenu a titul finalisty
soutěže „Mauro Paolo Monopoli Prize“ v italské Barlettě. V tomto roce
rovněž vystoupil v rámci hudebního festivalu Janáček Brno 2016
recitálovým matiné, jež bylo přenášeno Českým rozhlasem Brno,
a na hudebním festivalu „Le strade d´Europa 2016“ v litevském Vilniusu
přenášeným Litevským rádiem.
-
Za katedru Klavírní
interpretace byl nominován k provedení skladeb S. V. Rachmaninova
a O. F. Korteho ve vysílání Českého rozhlasu Vltava. Jeho jméno od roku
2016 figuruje na Listině mladých umělců poskytované Nadací Český hudební
fond.
-
V roce 2017 získal
prestižní stipendium v soutěži YMFE, v rámci „Ibiza International Piano
Competition“ obdržel speciální cenu za provedení Klavírní sonáty S. Barbera
a především získal 1. cenu a ocenění pro nejlepšího českého účastníka
Mezinárodní soutěže Leoše Janáčka v Brně. V listopadu toho roku obdržel
cenu Grand Prix a doporučení „umělce 21.století“ na Mezinárodní
interpretační soutěži v italském Lonigu, jež probíhala v rámci
Mezinárodního hudebního fóra, a debutoval sólovým recitálem v rámci
Abonentního cyklu Spolku přátel hudby působícího při Brněnské
filharmonii v Besedním domě. V březnu 2018 získal cenu Grand Prix
na Mezinárodní klavírní soutěži ve Vídni. Je semifinalistou jedné
z největších interpretačních soutěží na světě, Leeds Piano Competition 2018.
-
V současné době je
studentem 2. ročníku magisterského studia JAMU v Brně ve třídě prof.
Aleny Vlasákové. Pravidelně koncertuje v České republice i v zahraničí.
Od roku 2017 je pedagogem Konzervatoře Brno.
|