|
Česká Třebová byla vždy působištěm
mnoha vynikajících skupin, jejichž převažujícím repertoárem je folk a
country hudba. Vznik mnoha hudebních seskupení sahá do dávné
historie, která je úzce spjata se vznikem trempinku na Českotřebovsku.
Některé z těchto skupin během let zanikly, jiné se transformovaly,
některé však působí na hudební scéně mnoho let a získaly i významná
ocenění. Z těch současných, které zůstávají tak trochu ve stínu skupin
početnějších, bych chtěl připomenout českotřebovský „Vozejček“.
 Toto nenápadné tříčlenné seskupení
nepatří k nejstarším a nemá kulaté výročí, přesto však v roce 2018
oslavilo již 17 let svého trvání. Od svého vzniku stačilo absolvovat
mnoho desítek vystoupení a to nejen v nejbližším regionu. Lídrem,
zpěvákem a multiinstrumentalistou skupiny je Vlastimil Přívratský, na
doprovodnou kytaru hraje a zpívá Miroslav Esser a na kontrabas
doprovází Petr Kovář.
Třiadvacátého listopadu pozval
Vozejček své příznivce na poslední koncert do českotřebovské
restaurace Pod Skalkou. Na programu byl dvouhodinový
průřez repertoárem skupiny, ve kterém se vystřídala plejáda hudebních
žánrů, od blues a folku, až po bluegrass a trampskou píseň. Skupina
hrála tentokrát v tradičním složení naposled a večer věnovala
odcházejícímu Petrovi Kovářovi.
Oslovil jsem kytaristu a autora loga
skupiny, Mirka Essera, aby alespoň ve zkratce připomněl Vozejček těm,
kteří ho znají pouze z pódia na Týdnu sportu.
„Dobře si pamatuji na dobu, kdy jsem
zatoužil mít vlastní kytaru. Bylo to v mých 15 letech a tehdy jsem
toužil naučit se i texty Karla Kryla. Neměl jsem však výdrž a
k dalšímu hraní jsem se dostal až o mnoho let později, kdy jsme se po
sportování scházeli s kamarády z Volejbal Veterán Stars Club
v hospůdce. Tehdy se začalo i naše muzicírování.
 Nejvýznamnějším přelomem byl až rok
2001, kdy jsem se setkal s Vlastíkem Přívratským, od kterého jsem
získal elementární dovednosti a postupy důležité pro zkvalitnění
hudby. Scházeli jsme se a zkoušeli u Péti Kováře na půdě a když jsme
usoudili, že by to mohlo naší trojici fungovat, vyrazili jsme do
světa, rozuměno do hospody. V půdní zkušebně se zrodil i název naší
skupiny, kde jsme si dávali před zkouškou malý rum. A protože se
štamprdlátkům na tácku říká „Vozejček“, byl název na světě. Dalším
důležitým mezníkem v životě skupiny byl nákup nových
elektroakustických kytar a také generální oprava Petrova kontrabasu.
Čas ukázal, že jsme při výběru nástrojů měli šťastnou ruku.
Bylo by chybou se domnívat, že
vystupujeme jen v hospodách. Naše skupina se zúčastnila řady festivalů
, významných setkání a hrajeme i dětem v mateřských školách. Šťastnou
náhodou jsme se dostali do hledáčku redaktorů Českého rozhlasu. Pro
pořad Toulavé noty jsme na Habřince natočili hudební pořad a v roce
2007 jsme nahráli i naše jediné cédéčko. Uplynulých 17 roků společného
hraní nám přineslo spoustu krásných zážitků, na které budeme vždy rádi
vzpomínat. Jak již bylo řečeno, Petr Kovář se rozhodl ukončit činnost
a sám to zdůvodnil slovy: „Léta přibývají a síly ubývají.“ A tak
musíme dát hlavy dohromady a domluvit se, jak budeme dál pokračovat“.
Věřme, že skupina Vozejček brzy najde
rychlé řešení a ještě dlouho nám bude přinášet radost i potěchu.
Milan Michalski
|
