Českotřebovské kalendárium na leden 2020                   

Hudební skladatel a spisovatel Václav Vlastimil HAUSMANN ( 1.1. 1850 – 11.4. 1903)  – 170 let od narození

 Narodil se v rodině učitele Antonína Hausmanna v Polici nad Metují. Ten měl také největší zásluhy na hudebním rozvoji svého syna. V šesti letech hrál Václav na klavír, housle a flétnu, jako sedmiletý komponoval drobné skladbičky. O další vzdělání se zase postaral jeho kmotr, historik a univerzitní profesor Wáclav Wladivoj Tomek ( pražská studia na učitelském ústavu a varhanické škole ).

Po studiích nastoupil na učitelské místo do České Třebové. V roce 1871 opustil školní službu a plně se věnoval milované hudbě. Jako ředitel kůru a kapelník působil v Rožnově na Moravě a v Německém Brodě. Byl i kapelníkem metropolitního kostela v uherském Jagru , kapelníkem městského divadla a ředitelem kůru v polském Bílsku. V roli vojenského kapelníka vystupoval v Karlovci v Chorvatsku.

S úspěchem komponoval opery, operety, baletní hudbu i skladby církevní. Za svého působení v Německém Brodě založil Zemský spolek varhaníků. Vydával zde také Československého varhaníka a Slovanskou hudbu. Ve svých listech uveřejnil i některé vlastní články.

Svůj bohatý život věnovaný hudbě ukončil u své dcery E.Z. Rybičkové v České Třebové, kde je také pochován na místním hřbitově.

Středoškolský profesor František MALOCH ( 24.4. 1862 – 13.1. 1940 ) – 80 let od úmrtí

Narodil se v Horní Sloupnici u Litomyšle v rodině veterináře. Vystudoval vyšší reálku, pak studoval krátce na české technice v Praze chemii. Studia však brzy opustil a přešel na učitelský ústav v Kutné Hoře. Začal učit na obecné škole v České Třebové ( 1887 až 1893 ). Dalším jeho působištěm byla Třemošná u Plzně a Plzeň. Zde učil na měšťanských a pokračovacích školách. V březnu roku 1918 odešel na Slovensko, kde působil jako středoškolský profesor na učitelských ústavech v Levicích a později ve Štubnianských Teplicích u Martina.

Přestože se botanice věnoval již za svého působení v České Třebové, systematickému sbírání rostlin se věnoval až od roku 1896. Za svůj život nashromáždil přes 25 000 rostlin, které jsou uloženy v mnoha pečlivě zhotovených herbářích. Malochovy herbáře vlastní Univerzita J.E. Purkyně v Brně, přírodovědecká fakulta UK v Praze, Národní muzeum v Praze, Západočeské muzeum v Plzni a Východočeské muzeum v Pardubicích. Jeden z Malochových herbářů o 108 položkách má ve svých sbírkách i Městské muzeum v České Třebové. František Maloch pořídil i řadu fotografií zajímavých lokalit, které jsou dnes většinou chráněnými územími. Aktivně se podílel i na úseku ochrany přírody.

Když byl v roce 1925 penzionován, vrátil se ze Slovenska do Plzně. V terénu ale již nikdy nepracoval. Zemřel v Plzni ve věku nedožitých 78 let.

František PREISLER ( II.) ( 29.1. 1915 –25.3. 1983 ) – nedožitých 105 let

Byl prvorozeným synem Františka a Anny Preislerových. Od útlého dětství projevoval výrazný hudební talent. V deseti letech hrál tak dobře na klavír a varhany, že často zastupoval otce i dědečka při veřejných hudebních produkcích. Ve třinácti letech byl přijat na pražskou konzervatoř, kde studoval v letech 1928 až 1932. Po studiích se na krátkou dobu vrátil do rodného města České Třebové. Brzy ale nastoupil dirigentskou dráhu zaměřenou na divadlo ( Pardubice, Kladno, Plzeň, Opava, Olomouc ). Pohostinsky vystupoval v Národním divadle v Praze, Státním divadle v Brně a na operních scénách v zahraničí. Oddirigoval více než 4100 operních , operetních a baletních představení. Nastudoval kolem 300 operních a 250 operetních premiér. Bohatá byla i jeho činnost skladatelská. Je autorem řady scénických, chrámových a příležitostných skladeb. Napsal i jednu operetu z prostředí „ nádražáků“ Šly panenky silnicí ( 1936 ).

V České Třebové jsme jej často viděli nejen v roli dirigenta, ale i jako klavírní doprovod známých hudebních osobností. Hrával také v místním kostele na varhany. Po odchodu na zasloužený odpočinek se definitivně vrátil domů do Třebové, kde je také pochován.

Antonín ŠIMEČEK ( 18.1. 1915 – 24.10. 1993 )  - nedožitých 105 let

Znali jsme jej nejen jako hudebního pedagoga, ale i violistu řady hudebních seskupení, sbormistra a dirigenta. Přestože se narodil v Praze, hudební dráhu započal v roce 1939 jako ředitel nově zřízené hudební školy v Ústí nad Orlicí. Mimo to účinkoval v proslulých Ústeckých hudebních pátcích, pomáhal řídit Orchestrální sdružení a pěvecký sbor Lukes. Plných 30 let také působil v odborné porotě Kocianovy houslové soutěže a stál u zrodu Komorního orchestru Jaroslava Kociana.

V roce 1958 přišel na LŠU do České Třebové na uvolněné místo ředitele. Pod jeho vedením se škola neobyčejně rozrostla ( na čtyři studijní obory ). Vedl Komorní pěvecký soubor českotřebovských učitelek při LŠU, dirigoval a také hrál na violu v orchestrálním sdružení Smetana, působil v Českotřebovském kvartetu a triu. Mnoho práce také vykonal ve funkci předsedy kulturní komise města. V roce 1983 se vrátil zpět do Ústí nad Orlicí. U příležitosti sedmdesátých pátých narozenin byl jmenován čestným občanem města Ústí nad Orlicí. O tři roky později zemřel.

Jan Skalický