-
95 let od
narození Jaroslava KRÁSY (7.2. 1924 – 17.12. 1995)
-
 Narodil
se v České Třebové a tomuto městu zůstal věrný po celý život. Vyrůstal
v domku čp. 185 Na Splavě. Když se oženil, bydlel v ulici Felixova 1729.
Do domku rodičů se později s rodinou vrátil a bydlel zde do konce
života. Studoval na místním gymnáziu a také na mistrovské škole
v Litomyšli, kam denně dojížděl na kole. Potom až do odchodu do důchodu
byl zaměstnán v Tesle Lanškroun jako konstruktér nástrojů. Ve volném
čase sportoval. Aktivně hrál fotbal, hokej a tenis. Řadu let byl i
trenérem. A to jak dorostenců, tak dospělých. Právě on přivedl mužstvo
dospělých v roce 1958 do divize. Jako trenér také působil v okresní a
krajské radě. Od raného mládí se také věnoval skautskému hnutí, kde byl
znám pod jménem Jim. Během let absolvoval Ústřední lesní školu a stal se
instruktorem v rádcovských kurzech. Při druhé a třetí obnově Junáka
v letech 1968 a 1990 byl iniciátorem vzniku střediska Javor a stal se
jeho střediskovým vedoucím. Od roku 1991 pracoval v okresní radě Junáka.
Je nositelem řady skautských vyznamenání, např. Řádu junácké lilie
v trojlístku za mimořádné zásluhy a obětavou práci ve službě vlasti a ve
skautském hnutí. Byl také vášnivým fotografem, čtenářem a sběratelem
knih. Měl rád, stejně tak jako jeho manželka, výtvarné umění. Jezdil na
trampské srazy po celé republice. Byl v kontaktu s trampy – řezbáři,
jejichž výstavy každoročně navštěvoval a fotograficky dokumentoval.
-
-
115 let od
narození a 30 let od úmrtí Františka NAVARY (27.5. 1904 – 16.2. 1989)
-
 Byl
známým českotřebovským knihařem. Nejraději pracoval s kůží a zlatem.
Vedle vazby knih byla jeho specialitou výroba šperkovnic a paspart,
kterých měl vždy v zásobě několik druhů a velikostí. Jejich odběrateli
byli mimo jiných , výtvarníci zvučných jmen – Ludmila Jiřincová, Vojtěch
Sedláček, Alois Moravec, Jaroslav Grus, František Emler, Karel Jan
Sigmund a jeho syn Zdeněk Sigmund, Jan Zrzavý a další. Většina z nich
byla také jeho blízkými přáteli. V mládí hrál ochotnické divadlo, odkud
přešel na divadlo loutkové. Kdo by ze starší generace neznal kašpárka
Javorníčka a dřevěné divadélko, které bylo současně skautským domovem
v zadní části parku Javorka. Protože divadélko nebylo nikým dotováno,
organizoval vydávání českotřebovských kalendářů a výtěžek plynul na
vybavení loutkové scény, která prošla mnoha změnami. Po jeho zrušení
založil nový soubor při Komunálních službách s novými mladými členy.
Pomáhal také organizačně při výstavbě Malé scény, která měla původně
sloužit převážně loutkohercům. Měl ještě další zájmy. Miloval zpěv a
hudbu, patřil mezi pravidelné návštěvníky koncertů vážné hudby. Od roku
1927 byl vydavatelem prvních čtyř ročníků regionálního čtrnáctideníku
Náš kraj, který vycházel v České Třebové v letech 1927 až 1938. Pracoval
v komisi pro výstavbu památníku obětem fašismu (sousoší Sbratření),
z vlastní iniciativy obohatil park Javorku o drobná kamenosochařská díla
z Hořic. Od mládí miloval přírodu a s tím související skauting. Za svoji
junáckou činnost byl 1. srpna 1970 v Praze jmenován doživotním členem
legendárního Svojsíkova oddílu a bylo po něm pojmenováno nově dobudované
skautské středisko při Farské cestě pod Horami ve svém rodišti.
- Jeho matka Cecílie Záleská
byla porodní asistentkou, která pomáhala na svět několika generacím
českotřebovských rodáků. Sestra Eliška, provdaná za Ing. Bartáka,
pracovala téměř celý život jako dětská lékařka. Po absolvování nižší
reálky se František Navara vyučil uměleckým knihařem. Měl dvě děti. Syn
Radovan vystudoval konzervatoř a pracoval jako hudební redaktor v Českém
rozhlase v Hradci Králové. Jeho dcera Zuzana Navarová (vnučka F.N.) je
známou zpěvačkou. Bohužel, oba již nežijí. Dcera Františka Navary
Daniela vystudovala přírodovědeckou fakultu, obor mikrobiologie a
pracovala ve zdravotnictví.
-
-
50 let od
úmrtí Jindřicha PRAVEČKA staršího (1.3. 1885 – 11.2. 1969)
-
 Pedagog,
hudebník, skladatel, publicista a organizátor kulturních akcí na
Ústeckoorlicku, zejména pak v České Třebové. Narodil se jako nejmladší
ze šesti dětí v rodině Matěje Pravečka a jeho ženy Anny, rozené Vackové
v obci Hroby u Tábora. Od mládí se věnoval hudbě. Hrál na housle, violu,
byl výborný klavírista a varhaník.
- Již od patnácti let působil
ve studentském smyčcovém orchestru a řídil orchestr. Po studiu na
učitelském ústavu v Soběslavi se stal učitelem. Učil na školách v Osíku,
Čermné, Bystrci, Výprachticích a od roku 1920 v České Třebové. Zde
působil jako řídící učitel obecné školy a při tom vyučoval zpěv a
hudební výchovu na státním reálném gymnáziu. Tam také řídil studentský
sbor, který čítal až 250 členů a třicetičlenný orchestr.
- Ve městě založil a řídil
smíšený pěvecký sbor Bendl, hudební spolek Smetana a krátce pěvecký sbor
železničářů. Těžiště jeho skladatelské činnosti bylo ve sborové tvorbě.
Mimo to napsal řadu skladeb komorních, církevních, orchestrálních i
k tělocvičným vystoupením. Upravil řadu národních písní, je i autorem
hudby k dětským divadlům. Byl členem Svazu českých skladatelů a držitel
Čestného granátového odznaku a historické medaile Pěvecké obce
československé.
- Neméně významná byla i jeho
činnost publikační. Přispíval do Hudebního zpravodaje, Východočeského
obzoru, Východu …. Je spoluautorem publikace Česká Třebová, kterou
vydala M. Ondříčková v Pardubicích roku 1934. Se svoji manželkou Annou,
rozenou Chaloupkovou z Výprachtic, vychovali tři děti – Jindřicha,
Blaženu a Libuši. Nejznámější je syn Jindřich, hudební skladatel,
pedagog a dirigent v jedné osobě. Poslední roky svého života prožil u
dcery v Hradci Králové, kde také zemřel. Je pochován se svoji manželkou
Annou v rodinném hrobě ve Výprachticích.
-
-
80 let od
úmrtí Rudolfa VEJRYCHA mladšího (18.1. 1882 – 18.2. 1939)
-
 Akademický
malíř a výtvarný pedagog se narodil v Podmoklech nad Labem v rodině
železničního zaměstnance. Po dvou letech se rodina přestěhovala do
Prahy. Rudolf měl dva starší sourozence. Nejstarší Karel byl uznávaným
pianistou a pedagogem, sestra Ela se stala známou po sňatku s malířem
Maxem Švabinským. Po ukončení nižšího gymnázia v Truhlářské ulici
v Praze odešel na Uměleckoprůmyslovou školu, kterou ale nedokončil. Ze
třetího ročníku přestoupil do speciálky prof. M. Pirnera na Akademii
výtvarných umění. Maloval portréty, akty, zátiší, městské veduty i
krajiny. Ilustroval dětské i odborné knihy. Obdivoval a sbíral folklor.
Pracoval jako výtvarný redaktor časopisu Topičův sborník, později si
otevřel v Mánesově ulici čp. 30 malířskou školu. K nejznámějším jeho
žákům patřili např. Martin Benka, Václav Bartovský, Ludmila Jiřincová,
Jan a Adolf Wenigové, sochař Jan Kodet, Emil Kotrba. Jeho žákyní byla i
Božena Solarová, se kterou R. Vejrych později uzavřel svůj druhý sňatek.
První manželkou byla Anna Procházková. Přestože na svých výpravách za
uměním a krásou přírody procestoval téměř celé Čechy i Slovensko a byl i
v řadě cizích zemí, nejraději se vracel do Kozlova, vesničky u České
Třebové. Zajížděl sem od roku 1891, plných 48 let. Namaloval zde mnoho
obrazů a kreseb. O místě vzniku výtvarných děl vypovídají názvy: U nás
v Kozlově, Jaro v Kozlově, Bílý pokoj v Kozlově, Chalupa v Kozlově,
Kozlovská kaplička, Kozlovská náves, Rozcestí v Kozlově, Kozlovská
silnice ….Zemřel nečekaně v den zahájení výstavy svých kreseb ve
Feiglově galerii. Pochován je na malém hřbitůvku v milovaném Kozlově.
-
Jan
Skalický
|