Vzpomínka na Karla Šillera jako pozvánka na březnovou výstavu                     
Českotřebovský fotograf a galerista Karel Šiller. Řada z nás jej má dodnes v živé paměti.
Karla jsem velmi dobře znal od svých dětských let. Karel byl totiž naším příbuzným. Byl  bratrancem mého tatínka. Karlův otec byl bratrem mé babičky.  A tak  při tehdy obvyklých návštěvách příbuzných, kterých jsem se účastnil v doprovodu babičky, dědečka a rodičů, jsem se s Karlem setkával.   
Býval jsem  s ním rád v kontaktu ve chvíli, kdy jsem začal projevovat svůj zájem o fotografování. Sice fotografoval tatínek i dědeček, který byl profesionálním fotografem, proto jsem kouzlu této záliby propadl i já, ale Karel a jeho fotky, to bylo od začátku něco jiného. U nás doma jsme dělali fotografie většinou na papíry pohlednicového formátu,  pro Karla však byly typické zvětšeniny.
A hlavně míval také výstavy. A to bylo něco! Zajít na výstavu fotografií a vědět, že autorem je strýček, to mě, jako kluka školou povinného, docela lákalo. Občas jsem byl s tatínkem na návštěvě u Karla doma, v jeho tehdejším bytě u železniční trati pod Jelenicí. V bytě měl rozvěšeny své práce, různé umělecké snímky. Další  fotografie přinesl na stůl a ukazoval nám je. Fotil co se dalo. Třebovou, přírodu, okolní města, děti a rodinu, lidi na ulici. Zkrátka vše, co mu přišlo do cesty. Pamatuji si na krásný černobílý portrét jeho tatínka, strýce Honzy, jak jsme mu doma říkali, který nás doma zaujal. V roce 1986, když už jsem se zajímal o historii Třebové, mi tatínek u Karla objednal tři umělecké a signované fotografie z našeho města, českotřebovského kostelíčku, parku Javorka a cesty do Kozlova, které mi dal k Vánocům. Abych měl fotky od profesionála.
  Karel fotil také např. požár českotřebovského kravína  dne 16. srpna 1980.  Tyto jeho snímky byly tehdy zveřejněny v jednom z časopisů.  Karlovi se fotografování stalo životní zálibou. Stále se zdokonaloval, učil se nové techniky a  postupně získával  kolem sebe lidi, s nimiž se na řadě svých projektů podílel. V roce 1987 vyšla v nakladatelství Kruh v Hradci Králové obrazová  kniha Josefa Přibyla  nazvaná Ústeckoorlicko.  Do této knihy Karel  pořídil veškeré fotografie,  barevné i černobílé snímky. Pamatuji se, že na ty černobílé si tehdy od mého tatínka vypůjčil dědečkův starý měchový fotoaparát značky Zeiss  Ikon z roku  1940.  Karel chodil fotit také skupinové fotografie do zdejších tanečních nebo na maturitní plesy. Díky němu mám také několik památečních a pro mě  dnes cenných fotografií. Čtyři z nich jsou z roku 1986, kdy  jsem absolvoval v sále na internátě své první taneční.  V roce 1991 mi Karel zase v Národním domě, na maturitním plese gymnázia, udělal dva společné snímky s mojí tehdejší velkou láskou, teprve šestnáctiletou. Dne 27. listopadu 1989 byl  Karel tím, kdo nafotil dění na českotřebovském Starém náměstí, tzv.  Generální stávku. Zmíněné snímky  jsou dnes cenným dokumentem z tohoto období našich dějin.
Když se Karel začal focení věnovat intenzivněji, potřeboval ateliér. Pronajal si tedy místnost v neobývaném  rodinném  domku v Brázdově, pod Habeší, kterou vyžíval ke své práci. I tam jsem měl možnost jej navštívit. Později, to když již bydlel na Tyršově náměstí, jsme se potkávali na všech vernisážích výstav v jeho galerii. A ještě o něco později, když jsem jednou  přišel domů,  rodiče mi sdělili smutnou zprávu. Že před chvílí volala teta, jeho maminka, že Karel už není. Nemohl jsem tomu uvěřit. A tak dodnes, vždy, když zavítám na hřbitov, zapálit svíčku nebo položit věneček na rodinný hrob, vzpomenu si i na Karla, na jeho fotografie a společně  prožité chvíle.
Martin Šebela
Z archivu Martina Šebely