Mnozí lidé se někdy jednoho dne rozhodnou, sednou si k psacímu stroji (tedy, dnes samozřejmě k počítači) a napíšou něco... Něco, co je právě trápí, co je rozčílilo, co je potěšilo, čím chtějí někoho pomluvit, čím chtějí někomu zdánlivě beztrestně ubližovat, a takových lidí je stále více. Protože mohou své mnohdy rádoby názory "publikovat" na internetu a hlavně, nemusí (a většinou ani nechtějí) se pod ně podepsat. Tedy, myslí si, že se nepodepsali, ale kupodivu, všechno je dnes dohledatelné... A tak píšou a píšou, urážejí, dělají neskutečné množství pravopisných chyb, ale mají radost, že se mohli projevit. Co na tom, že nikdo neví, že to jsou právě jejich názory... Hlavně že se píše, že! A nebo taky hlavně že se točí a poté ukládá třeba na Youtube (opět bez autorství). To ale neznamená, že je člověk novinářem. Dnes si každý myslí, že když píše na internet, tak je přece novinářem.

A to mnozí z nich ani nerozeznají reportáž od publicistiky (což se učí na základní škole). Mezi námi: Úkolem reportáže je zpravit veřejnost o nějaké události, která se stala (nestala) nebo stane (nestane). Stojí na informacích a faktech. Ve zpravodajství se nesmí vyskytnout hodnocení nebo názor na danou událost, zpráva musí být objektivní. Publicistika je naopak činnost spojená se stanoviskem, názorem, postojem, subjektivním přístupem. Může zahrnovat dojmy, soudy, hodnocení. Jejím cílem může být poučení, informování čtenáře, posluchače nebo diváka, ale také pobavení, přesvědčení nebo získání na svou stranu. Docela rozdíl, že! A je jedno, jestli to napíšete nebo natočíte do televize...

Ne každý, kdo si hraje na novináře, žurnalistou skutečně je! Je to právě naopak, mnozí, kteří píší (nebo natáčejí), ničí novinářské povolání a názory na toto povolání jsou potom hodně negativistické. Nebudete tomu věřit, ale novinařina se studuje na vysoké škole stejně jako jiné obory, vzdělání je základem každé práce... Stejně jako výuční list nebo certifikát třeba pro zedníka, je i diplom základem pro práci novináře. K negativním názorům lidí nepřispívají ani názory (mnohdy nesmyslné), nejen politiků třeba o tom, že nejlepší je novináře střílet, že novináři jsou vyžírkové společnosti, že neustále pouze lžou, překrucují pravdu, že napsali neexistující pro autory nelichotivé články (například ten o tom, že "Hitler je gentleman"). To snad stačí...

Stejně jako jsou mezi zedníky, truhláři, kominíky nebo učiteli či politiky lidé schopní a skutečně šikovní, tak jsou mezi nimi také lidé neschopní nebo, což je nejhorší, lidé všeho schopní. Práce novináře je však více vidět. Vždyť článek, který napíše, zůstane v novinách mnoho desetiletí (i staletí) a mnozí z něho třeba i po mnoha letech čerpají informace; články i pouhé drobné poznámky, které napíšete do internetu, v něm dnes zůstávají prostě napořád (a to i když ho zdánlivě smažete!). Pokud alespoň občas sledujete Interview na ČT24, je veliký rozdíl, když tuto půlhodinku moderují Světlana Witovská (i když ta už přešla do Událostí) nebo Zuzana Tvarůžková nebo slabý Daniel Takáč. Tak to prostě je ve všech profesích...

Novinářská profese byla dříve (a není to tak dávno) ve veliké vážnosti a úctě. Novinářské profesi se říkalo "sedmá velmoc", protože žurnalisté hlídali demokracii, politiky, korupci a mnohdy objevili pěkná svinstva (tedy kromě totalitních režimů). A nemusíte být právě američtí novináři Bob Woodward a Carl Bernstein, kteří odhalili aféru Watergate, ale i v Čechách byli (a jsou) novináři hodní úcty. Vždyť je měli v úctě i prezidenti Masaryk nebo Havel. Za první republiky byl Masarykovým přítelem novinář a spisovatel Karel Čapek, ale jako významní novináři pracovali například i Karel Poláček, Eduard Bass, Josef Čapek nebo Rudolf Těsnohlídek, později například Ferdinand Peroutka nebo po revoluci váleční zpravodajové Jaromír Štětina nebo Petra Procházková.

Proč to všechno píšu? Ze zcela prostého důvodu. Naše město je, co se týká médií, docela raritou. Ve městě se v posledním roce rozšířila diskuse o tom, jestli je nutné vydávat dvě obsahově téměř shodné tiskoviny - Českotřebovský zpravodaj vycházející už více než padesát let (a kde je informací daleko více), a Českotřebovské noviny, které vycházejí druhý rok a jsou navíc barevné a tím také dražší. V posledních měsících se také rozhořela (hlavně v Českotřebovském zpravodaji) diskuse o kvalitě vysílání a výši dotací pro soukromý Orlický infokanál, což je vysílání místní (dnes už spíše regionální) televize. To sice není žádná originalita, ale jeho počátky sahují až do let těsně po revoluci, kdy vysílalo Městské televizní studio a veškeré materiály byly skutečně pouze z našeho města, ale poté se zásahem "shůry" vše změnilo, lidé, kteří vysílání dělali jako koníčka a zcela zdarma, odešli a vysílání je od té doby - prostě jiné, například dnes je vysílání pro města tři. A čtvrtým médiem (i když periodikum to je tak na hraně, neboť vychází jen jednou za rok) je Ročenka Českotřebovsko (což už tedy určitá originalita proti jiným městům je), a jak píšu níže, mám samozřejmě na názorech na ni eminentní zájem.

Tyto důvody nás vedly k tomu, že jsem vytvořil takovou anketu, jakýsi třebovský výzkum veřejného mínění o českotřebovských médiích. A ten sáhodlouhý úvod o novinařině a novinářích měl přispět k tomu, abych vám všem (nebo alespoň většině) nabídl možnost vyplnění připraveného dotazníku, který je věnován právě třebovským médiím. Dovolte, abych vás poprosil o 5-7 minut vašeho času. To je čas, který je k vyplnění tohoto dotazníku potřeba, ne více. Anketu najdete na této internetové adrese: https://www.survio.com/survey/d/M0X0G5L9P7G5B0T8V.

Ta je samozřejmě strašně složitá, proto ji najdete pouze k prokliknutí také na internetové stránce Českotřebovského zpravodaje a také na facebooku na stránce Ročenka Českotřebovsko. Tam je tato adresa k prokliknutí a do dotazníku se dostanete jediným kliknutím!!! Pokud se ankety zúčastní více než 300 lidí, výsledky budou zveřejněny na internetu tamtéž. Když bude respondentů méně, byly by výsledky zřejmě dost náhodné a nemělo by smysl výsledky zveřejnit. Další možností získání adresy dotazníku je napsat mi o ni na moji e-mailovou adresu. Další podrobnosti o anketě najdete v Ročence Českotřebovsko. Ta v letošním roce vychází vzhledem k volbám a pozdějšímu vyhlášení výběrového řízení stejně jako každé čtyři roky později. Do schránek bude roznášena od čtvrtka 7. března a další dny. Kdo náhodou ročenku do schránky nedostane, může si ji vyzvednout v Informačním centru (muzeum) nebo v pobočce knihovny na Parníku od 12. března 2019.                                   

Karel Kubišta