-
 Jak
a kde začala Tvoje kariéra - po současnost.
-
Moje hudební cesta začala v náchodské LŠU, ale zásadní moment nastal v
roce 1972, kdy jsem jako třináctiletý kluk začal hrát na housle se
skupinou Kliďánko. Byla to vlastně bluegrassová kapela v klasickém
obsazení - kytara, basa, mandolína, 5. strunné banjo a housle, která
hrála z části převzatý a z části vlastní repertoár.
-
70. léta byla pro českou country poměrně příznivá, tehdejšímu režimu
vadila míň než rock, takže kapely jako Zelenáči, Plavci nebo KTO s
Waldemarem Matuškou jsme mohli vidět v televizi, slyšet v rádiu nebo jít
na koncert, což mě hodně ovlivnilo. Občas si říkám, že je škoda, že jsem
tenkrát propadl pětistrunném banju a ne elektrické kytaře, ale za to asi
může právě moje angažmá v Kliďánku, kde byl banjista a já byl tím zvukem
okamžitě fascinován.
-
Banjo pak se mnou zůstalo i přes studium klarinetu a violoncella na
vojenské konzervatoři, pak i u mého působení u vojenských orchestrů v
Příbrami, v Praze a ve Vyškově. Ve volných chvílích jsem se k němu vždy
vracel a v osmdesátých letech jsme začali hrát s bráchou Pavlem, Lenkou
Slabou a dalšími muzikanty opět jako Kliďánko. Souběžně s Kliďánkem jsem
ve Vyškově založil se dvěma kamarády skupinu Uvidíme, která hrála
výhradně bluegrass a tam jsem se na banjo zdokonalil tak, že když
brněnským Poutníkům odešel banjista na vojnu, dostal jsem nabídku ho
nahradit. To bylo v roce 1984 a mým nástupem k Poutníkům moje hudební
cesta nabrala jiný směr. Do té doby jsem se nejvíce věnoval klarinetu a
plánoval kariéru interpreta vážné hudby.
-
Setkáním s Robertem Křesťanem pro mě country získala další rozměr a já
věděl, že chci hrát s ním a klarinet šel stranou. V roce 1991 jsme od
Poutníků odešli a založili Druhou trávu. Vedle Druhé trávy občas hrávám
s Kateřinou García a od roku 2010 i s bráchama a Pavlem Peroutkou v
kapele Malina Brothers.
-
 Jak
se stane, že jsou v rodině tři bratři skvělí muzikanti?
-
To nevím, nikdo z našich rodičů na žádný hudební nástroj nehrál, když
nepočítám housle a harmoniku, na které občas vyloudil pár tónů táta. Ale
muzikální snad byli oba a táta už v našem útlém dětství rozpoznal, že
máme talent a vedl nás k hudbě. S Pavlem jsme od malička chodili do LŠU,
já kromě houslí i do výtvarného kroužku. Pepa se narodil až z druhého
tátova manželství 20 let po nás a jeho hudební cesta byla, myslím,
podobná.
-
Jak vznikla spolupráce s P. Bobkem, Wabi Daněk, K. Garcia
-
Začnu Wabim Daňkem, se kterým se znám už z poutnických časů, kdy jsme
se ve druhé polovině 80. let potkávali na Portách, párkrát spolu hráli v
televizi a dokonce byli na společném turné v Polsku. Po roce 2000 mě
napadlo nahrát písničky Mirka Jaroše a jako interpreta jsem vybral právě
Wabiho, protože jsem měl pocit, že má k těm písním nejblíž a dokonce
mnoho z nich už znal. Z této spolupráce vznikly dvě cédéčka a písně z
obou hrajeme dodnes s Malina Brothers.
-
S Katkou García jsem se setkal v roce 2001 při natáčení koncertu skupiny
Teagrass a byla to hudební láska na první pohled. Hned jsme se domluvili
na další spolupráci, za pár let nahráli několik demo snímků a založili
skupinu García, zaměřenou na irskou hudbu. S Grarcíou jsme odehráli
mnoho koncertů a nahráli taky dvě desky. Katka je velmi všestranná
zpěvačka, kromě irské muziky, zpívá Anglicky, Španělsky a samozřejmě
Česky. V češtině je taky naše zatím poslední společná deska, na které
pracujeme už přes 6 let a začátkem tohoto roku jsme domíchali poslední
písně. Jsou to zhudebněné texty Věry Provazníkové, plus jeden od
Bohuslava Reynka, dohromady 10 písní, které jsme náhráli s producentem
Stevem Walshem.
-
Já jsem Katku od začátku nutil zpívat česky a první její veřejnou
nahrávkou v češtině je duet Mé září s Pavlem Bobkem. Písnička je na
cédéčku Muž, který nikdy nebyl in, prvním ze tří, které jsem Pavlovi
produkoval. Z toho pak vznikla spolupráce, která trvala přes deset let,
až do Pavlovi smrti.
-
 Jaké
jsou tvé další umělecké aktivity?
-
Před 10. lety jsem se trochu vrátil k výtvarnému umění a od té doby se
mu poměrně intenzivně věnuji. Hlavně grafice, konkrétně suché jehle, ke
které mě inspirovaly obrázky Bohuslav Reynka. Ze začátku jsem to bral
jako výborné odreagování od muziky a ani jsem nepomyslel na nějaké
předvádění svých obrázků. Jenže postupem času jsem dostal nějaké nabídky
na výstavy a dnes už jich mám pár za sebou, včetně dvou v USA. Jednou
takovou byla výstava v městečku Putney ve Vermontu, kde se sešlo několik
muzikantů, kteří se věnují nějakému výtvarničení.
-
Vystavovali se obrazy, akvarely, ručně tkané koberce, fotky a grafiky.
Byl jsem jediný cizinec, jinak Peter Rowan, Tony Trischka, které se mi
podařilo "obrátit" na suchou jehlu, Tim Eriksen a další muzikanti, kteří
jsou známí spíš v USA ze spolupráce s Bobem Dylanem, Joan Baez, Janis
Joplin, Chrisem Isaakem, atd.
-
Jaká je budoucnost skupiny Druhá tráva ? (nové CD apod.)
-
S Druhou trávou jsme už začali zkoušet nové písně a v červnu bychom měli
jít po dlouhé době opět do studia, takže ledy se začínají hýbat. Chtěli
bychom natočit dvojalbum, kdy jedno cd by bylo celé autorské a druhé
složené z převzatých písní s Robertovými texty. Částečně nás k tomu
inspirovaly spolupráce s bratry Ebenovými a hlavně s Michalem Pavlíčkem,
který by měl také být jedním z hostů na nahrávce.¨
-
Jaká je budoucnost skupiny Malina brothers?
-
To je spíš otázka na Pepu, který řídí naše osudy a dokáže věci, které
vymyslíme, dotáhnout do konce. Malina Brothers vznikli na popud našich
kamarádů a myslím, že nikdo z nás nepředpokládal, že by naše kapela
mohla takhle fungovat. Hrajeme už devátý rok, nahráli jsme 3 desky, z
toho jednu s Charliem McCoyem a jednu Katkou García, teď nás čeká (nebo
právě máme za sebou - podle toho kdy to vyjde…) velký koncert v
brněnském Sono centru, kde budou Katka i Charlie hostovat, který natočí
televize a ze kterého vyjde live dvd a cd, no a příští rok už desáté
výročí od prvního koncertu MB.
-
 
-
Co se Ti
vybaví pod "PPP 2017 - pohodový pátek poprvé" v Č. Třebové, zde jste
zanechali velký dojem a letos zde vystoupíte na "PPP 2019 - pohodový
pátek potřetí" s Katkou 19. 10. (pozor je to sobota )
-
PPP je skvělá akce, aspoň ta které jsme se s bráchama zúčastnili byla
skvělá a my se moc těšíme na další! Hlavně si zase zahrajeme s Káťou a
to je vždycky radost!
-
Děkuji za rozhovor Zdeněk Neterda (Použity fotografie a videa z PPP na
Horách 15.10. 2017)
|