-
- Když jsem byl
mladší, strašně jsem záviděl lidem, kteří bydlí v sousední Litomyšli,
protože žijí mezi památkami a spoustou slavných osobností, které se v
Litomyšli narodili nebo tam žili. Prostě jedno z nejkrásnějších míst se
zámkem, zahradami, kostely, starými náměstími s podloubími i bez nich,
úzkými uličkami jako ze Stínadel a průchody nebo schodišti. Ale každý
tam žít nemůže a i město, ve kterém jsem se narodil, může být zajímavé.
A když jsem si přečetl v jedné knize Thomase Hardyho tyto věty "...a
v těchto končinách prastarých dob, posetých otiskiy dávno mrtvých dlaní,
písmeny nápisů, které zdobí hrob, a daty... Já hledám příběhy, jež se tu
odehrály, aby se mými zkušenostmi staly.", nějak mně napadlo udělat
knihu o historii našeho města. Tak vznikly dva díly Toulek minulostí
Českotřebovska. A uvědomil jsem si, že "není
místa bez historie. Je pouze historie, kterou meumíme na tom kterém
místě přečíst."
- Ty Hardyho
myšlenky se mi vybaví vždycky, když zabloudím k rotundě sv. Kateřiny,
která je nejstarší památkou celých východních Čech, i když tato zdánlivě
románská stavba má s románským slohem už spojitost pouze asi třemi
kameny a půdorysem a jak tvrdí mnozí historikové, je rotunda zasažena
mnoha historickými slohy. Takže tahle naše památka je sice vzácná, ale
společně se starou radnicí a kostelem sv. Jakuba Většího a farou jsou
vlastně jedinými starými historickými památkami, i když celostátně
nevýznamnými. Třebová byla městem poddanským a tudíž chudým.
- Přesto, pokud
bychom hledali v Pardubickém kraji místa s geniem loci, pak jsou
možná dvě. V Litomyšli je to domek Josefa Portmanna, kde dvě místnosti
originálně vymaloval výtvarník a spisovatel Josef Váchal, a v Kozlově
roubená chaloupka, vejminek Pacháčkova statku, který se stal letním
bytem rodiny Vejrychovy, kam jezdil a kde v místnosti zvané "kufr"
pracoval Max Švabinský.
- Česká Třebová
má však i několik staveb, které jsou architektonicky velmi významné,
ačkoliv kolem nich chodíme a vůbec si to neuvědomujeme. Město je spojeno
bytostně se železnicí a patřilo díky textilnímu průmyslu k dynamicky se
rozvíjejícím a tyto dvě záležitosti, i když to dnes už nevypadá,
přinesly i bohatství, a tak vyrostly ve městě i vzácné stavby. Z
architektonicky vytříbených staveb, které tehdy ve městě vznikly, svedly
čtyři z nich boj o pomyslný primát architektonického skvostu.
- Prvním byla
realizace rodinného domu, který byl postaven na Parníku v parku jako
domov rodiny ředitele přilehlé textilky Hermann Pollack's Sohne a byl
obklopený rozlehlou okrasnou zahradou s ovocným sadem. Vila byla dílem
neznámého projektanta.
- S ní mohla
soupeřit krásná secesní vila v MIynské ulici nedaleko dnešní Malé scény,
dílo pražského architekta Aloise Dryáka, který ve Třebové zanechal
nezapomenutelné stopy. Tento dům byl pojat daleko modernističtěji.
Zvláště vnitřek domu s dřevěným schodištěm, velkou halou a mnoha
místnostmi byl velkorysý a mnoho prvků (podlahy, lustry, obklady stěn)
je zachováno dodnes. Vilu dokonce navštívil v roce 1912 Karel Habsburský
s princeznou Zitou. Majitel vily Miroslav Vyskočil byl starý mládenec a
velký hráč, který veškerý majetek prohrál na burze a v roce 1930 se
zastřelil. Vilu poté získala Církev husitská a její vzhled byl tak
nakonec tímto krokem, aniž to kdo tušil, zachráněn.
- Jen o několik
měsíců později byla Aloisem Dryákem vyprojektována jedna z
nejkrásnějších budov ve městě, ředitelská vila pro ředitele reálného
gymnázia. V ní se už Dryák odklonil od rostlinné secese a právě touto
budovou (a budovou gymnázia) vykročil k racionální moderně bez
zbytečných extravagancí. Podíl na zadání tohoto projektu právě Dryákovi
měl pravděpodobně právě mlynář a velkoobchodník Vyskočil, který ho už
znal. Dryák, jak bylo jeho zvykem, pojal stavbu vily opět velkoryse
(nemluvě o budově gymnázia) a byl napaden pro luxusnost. Starosta
Glücksmann se však nedal opozicí odradit a stavba se uskutečnila. A to
je pro celé město veliké štěstí.
- Když už jsme
u Aloise Dryáka, připomeňme si ještě jeho areál třebovské vodárny, což
jsou dvě rotundy s dnes již docela vzácnou artézskou studní na prameni
Vrbovka a se sochou Josefa Drahoňovského jinocha a dívky kráčejícími k
nevysychajícímu prameni.
- Druhým
významným architektem té doby byl významný žák slavného Josefa Gočára
Vojtěch Vanický, jehož hlavním směrem byl kotěrovský kubismus a také
moderna. Jeho dílem je levé křídlo základní školy zvané Červenka a ze
stejného materiálu červených cihel vystavený pavlačový dům původně s
plochou střechou zvaný Červeňák, ve kterém je 88 speciálních
jednopokojových bytů, jejichž východy vedou všechny na zmíněnou pavlač.
Tato stavba je svým způsobem unikátním projektem funkcionalismu, který
těžko někde jinde hledat.
- Podle názoru
mnoha historiků umění i některých Třebováků je nejvzácnější stavbou v
České Třebové dnes velmi nenápadná funkcionalistická vila, bývalý
rodinný dům učitele Miroslava Zedníka, dílo architekta Vojtěcha
Vanického stojící na křižovatce ulice bří Hubálků a Moravské na vrcholku
kopce. Dům je charakteristický krabicovými objemy, pásovými okny a
otevřenými střešními terasami a vůbec avangardním vzhledem exteriéru. V
interiéru je zajímavá obdélná hala, ložnice se zabudovaným rizalitem,
kam umístil manželskou postel a na boku prostorná lázeň. Po schodech se
vešlo k pokojům a slunné střešní terase s lehátky a sprchou. Vanický se
odchýlil od svého směru u této vily pravděpodobně ovlivněn i nezdobnými
plochami rotundy a kostela, čímž se nám kruh třebovských památek
uzavírá. Současně s touto vilou Vanický také navrhl úsporné řadové
funkcionalistické domky ve svahu pod Jelenicí. Dnes je bohužel vila
zcela opuštěna a chátrá. Po její rekonstrukci by mohla sloužit třeba
jako stálá expozice moderního umění regionu.
-
-
Karel Kubišta
-
-
|