-
-
Prague
Brass
Ensemble bude slavit 40. výročí svého založení. Jak se na tuto událost
připravujete?
- PBE – Připravujeme sérii
koncertů doma i v zahraničí, která by měla vyvrcholit slavnostním
koncertem ve Dvořákově síni Rudolfina. Kromě koncertů chystáme také
několikadenní workshopy u nás a v Německu. U příležitosti jubilea
souboru připravujeme – jako každých 10 let – nové CD.
-
-
Při svých vystoupeních jste
navštívili Jižní Koreu, Japonsko, Německo, Rakousko, Itálii a další
země. Samozřejmě koncertujete i v České republice. Je některá z těchto
zemí žesťům
zaslíbená?
- PBE – Největší tradici má
žesťová hudba asi v Německu, kde jsou amatérské žesťové soubory
v nejrůznějších uskupeních prakticky „v každé vesnici“. Skvělé publikum
je ale třeba i v Jižní Koreji, kde chodí na koncerty mnoho posluchačů,
po každém koncertě je pořádána autogramiáda a lidé se s námi chtějí
fotografovat a mají velký zájem o naše CD.
-
-
Jak vzpomínáte na výstavu Expo
2005 v Japonsku?
- PBE – Při vzpomínce na Expo
2005 v Japonsku se nám jako první vždy vybaví cesta do Japonska, kdy
jsme kvůli velkému zpoždění letu z Prahy do Frankfurtu zmeškali letadlo
do Japonska, museli jsme přenocovat ve Frankfurtu a narychlo shánět jiný
let na příští den, takže jsme první koncert v Japonsku stihli jen tak
tak. Jinak reprezentovat Českou republiku na této světové výstavě bylo
pro nás velkou ctí a koncerty měly jedinečnou atmosféru.
-
-
Je těžké skloubit kalendář
PBE
s kalendářem orchestru Národního divadla, jehož jste členem a manažerem?
- J. Votava – Samozřejmě to
obtížné je, zvláště i proto, že další členové souboru hrají v České
filharmonii, v orchestru Státní opery a v Symfonickém orchestru Českého
rozhlasu, takže najít volný čas na zkoušky i koncerty vyžaduje od
každého člena souboru velkou přizpůsobivost a omezení svého volného
času.
-
-
U smyčců byl
Stradivari
nebo Guarneri.
Které nástroje a značky jsou ceněné a žádané u
žesťů?
- A. Kinkal – Na tuto otázku
je těžké jednoduše odpovědět. Musíme si uvědomit, že každý styl hudby
vyžaduje vhodný nástroj. V současnosti je ve světě mnoho výrobců
kvalitních žesťových nástrojů. Když zůstaneme jen u trubky, je takovou
stálicí americká firma Vincent Bach Corp., dle mého názoru je to nástroj
s nejlepším zvukem a velice univerzálním použitím. Vynikající jsou také
nové profesionální modely japonské firmy Yamaha. Pro interpretaci
klasické hudby se v posledních letech čím dál víc využívají tzv. „rotary“
trubky, které mají krásný široký zvuk a dokonalou intonaci. Nejlepším
výrobcem je rakouská firma Schagerl, jejíž nástroje používá většina
trumpetistů předních světových symfonických a operních orchestrů. Pro
studiové, komerční využití nebo jazz jsou oblíbené trubky značek Schilke,
Monette, King a některé další.
-
-
 V sedmi
letech jste dal gól legendárnímu Františku
Pláničkovi.
Ovlivnilo to nějak Vaši kariéru? Jaký máte vztah ke sportu v
současnosti?
- J. Lisý – Pan František
Plánička byl děda mých kamarádů. Šel s námi na hřiště a dát mu branku
bylo velké lákadlo. Jako malý kluk jsem byl na hřišti každý den, a tak
nebyl problém umístit střelu těsně k tyči. Když jsem byl větší, tak jsem
se za to trochu styděl, přeci jen už to byl pán v letech. On to ale
tenkrát pochopil. Jen se na mě podíval a usmál se. Moji kariéru to
neovlivnilo, ale sport mám rád dodnes. Kolo, běžky, tenis. Posledních
pár let jsem se úplně nadchnul pro golf.
-
-
Jakou hudbu
rád posloucháte a jakou rád hrajete?
- K. Kučera – Rád a často
poslouchám inspirativní, zajímavou hudbu, výjimečné osobnosti, orchestry
a seskupení nejrůznějších sestav a žánrů, které dosáhly ve svém oboru
pozoruhodné úrovně a posunuly hudební život vpřed. Pokud se mi podaří s
některými z nich setkat na pódiu, nerozhoduje, jakou kompozici
provádíme, hudební komunikace, která vzniká, je pro mě tím, co je na
povolání hudebníka fascinující a jedinečné.
-
-
Hrajete raději
vedle varhan nahoře na kůru, nebo před oltářem? Je možné zahrát skladbu
pro žestě a varhany bez přímého kontaktu s varhaníkem?
- F. Bílek – Obojí má svoje
kouzlo. Akusticky je to lepší z kůru, před oltářem je zase lepší kontakt
s publikem. Nejlepší varianta je během koncertu zahrát některé skladby
z kůru a některé dole před oltářem. Pokud je to samozřejmě technicky
možné.
-
-
Máte jako
soubor oblíbené období nebo autora?
- PBE – Velkou výhodou
žesťového souboru je, že může hrát hudbu všech stylových období, od
gotiky přes jazz až po soudobou hudbu. Samozřejmě, většina skladeb jsou
úpravy pro žestě, ale protože převážnou část z nich aranžuji pro soubor
já, vybíráme skladby, které jednak baví nás a které jsou také atraktivní
pro posluchače. Takže, vyloženě oblíbené období nebo autora nemáme,
určitě rádi hrajeme barokní hudbu a jazz, ale v poslední době máme na
koncertech velký úspěch i s Haydnovou symfonií „Na odchodnou“.
-
-
Aleš Bárta
-
Jestli se nepletu, tak jste v roce 2008 koncertoval v České Třebové
společně s paní Gabrielou Beňačkovou. Vzpomenete si ještě na tento
koncert?
-
A. Bárta – Ano, na koncert si
vzpomínám velmi dobře. S Gabrielou Beňačkovou jsem spolupracoval několik
let a velmi si toho vážím.
-
-
Jak je pro varhaníka obtížné sednout k neznámým varhanám a co nejlépe
využít jejich vlastnosti a možnosti? Vybavíte si ještě ty naše,
českotřebovské?
-
A. Bárta – Program varhanního koncertu
se odvíjí od typu a dispozice nástroje. Varhany v kostele sv. Jakuba v
České Třebové jsou vhodné pro interpretaci různých stylových období.
Vzpomínám na ně jako na kvalitní nástroj.
-
-
Když koncertujete s PBE, máte jeho členy raději vedle sebe na kůru, nebo
Vám nevadí, když hrají dole před oltářem?
-
A. Bárta – Vzhledem k velké
vzdálenosti hracího stolu varhan a oltáře je nutné mít dobrý kontakt s
PBE a tedy mít spoluúčinkující vedle sebe na kůru.
-
-
Na co byste
chtěli pozvat českotřebovské publikum?
- PBE – Samozřejmě na Pražský
žesťový soubor a na vynikajícího českého varhaníka Aleše Bártu, protože
spojení žesťů a varhan není sice na koncertních pódiích tak časté, ale
je posluchačsky velmi atraktivní.
-
- Děkuji za
rozhovor.
Jaroslav Plocek
-
-
Koncert Prague
Brass Ensemble a varhaníka Aleše Bárty
-
se uskuteční
ve čtvrtek 16. května 2019 od 19:00 hodin
-
v kostele sv. Jakuba Většího v České Třebové
Prague Brass Ensemble
 Počátky
Pražského žesťového souboru sahají do roku 1979, kdy trombonista Jan
Votava a hornista Jiří Lisý založili během studia Žesťové kvinteto
posluchačů Pražské konzervatoře.
Hned v prvním roce své existence získal soubor 1. cenu v celostátní
soutěži Duškova Bertramka. V letech 1980 a 1981 vystupoval již pod svým
dnešním názvem Prague Brass Ensemble (Pražský žesťový soubor) na světovém
festivalu v německém Bayreuthu. V roce 1982 získal 3. cenu a cenu pro
nejlepšího zahraničního účastníka na mezinárodní soutěži žesťových souborů
v Maďarsku. V roce 1990 získal 2. cenu na světové soutěži Preis der Europa
v Passau v Německu. Pražský žesťový soubor vystupuje na prestižních
festivalech: Festival Internationale di Ottoni v Itálii (1995), 1. světový
festival žesťových nástrojů v Magdeburku (1997), Summer Band Festival v
Jižní Koreji (2000, 2002, 2004, 2008). Za dobu svého téměř čtyřicetiletého
působení vystupoval soubor na koncertních pódiích v mnoha zemích Evropy,
v Japonsku a Jižní Koreji. Natočil 7 kompaktních disků, na nichž, stejně
jako na koncertech, mohou posluchači slyšet hudbu všech stylových období
od renesance až po skladby 20. století a jazz.
Napsali a řekli o souboru:
Libor
Pešek, významný český dirigent, o CD „Prague Brass Ensemble“:
„Vynikající interpretace a krásný měkký zvuk žesťů.“
Luboš Stehlík,
hudební kritik, o CD „Jubilee“: „Členové souboru mají skvělý technický
základ, který je základem pro příjemné muzicírování.“ Více na:
www.pbe.cz
Členové Prague Brass Ensemble
Jan Votava –
Zakladatel a umělecký vedoucí souboru. Hudební vzdělání získal na
Pražské konzervatoři a Akademii múzických umění v Praze. Již během studia
na Pražské konzervatoři založil se svým kamarádem a spolužákem Jiřím Lisým
Žesťové kvinteto (později Pražský žesťový soubor), a tak pokračovali v
tradici svých otců (Josef Votava – bastrombonista orchestru Národního
divadla,
Jaroslav Lisý
– sólotrombonista
České filharmonie, kteří spolu hráli v
Pražském žesťovém
kvintetu. V roce 1982 se stal laureátem mezinárodní hudební
soutěže „Pražské jaro“. Je sólotrombonista a současně i manažer orchestru
Národního divadla v Praze.
Jiří
Lisý
– Je spoluzakladatelem souboru. Pochází z významné muzikantské
rodiny, dědeček (Rudolf Lisý) byl sólotrumpetistou a otec (Jaroslav Lisý)
sólotrombonistou České filharmonie. Absolvoval konzervatoř a Akademii
múzických umění v Praze. Již během studií získal angažmá v orchestru
Státní opery Praha, kde působil do roku 1989. V současné době je členem
Symfonického orchestru Českého rozhlasu v Praze.
František Bílek
– Členem Pražského žesťového souboru je od jeho vzniku. Vystudoval
Pražskou konzervatoř a Akademii múzických umění v Praze. V roce 1977 se
stal prvním trumpetistou Filmového symfonického orchestru a od roku 1979
je sólotrumpetistou orchestru Státní opery Praha. Od roku 1984 působil 10
let jako profesor na Pražské konzervatoři. Jako sólista spolupracuje s
našimi předními varhaníky (A. Bárta, J. Kalfus) a především s komorním
orchestrem Virtuosi di Praga, s kterým natočil řadu CD a vystupoval na
sólových koncertech doma i v zahraničí.
Arnold
Kinkal
– Členem Pražského žesťového souboru je od roku 1987. Hudební
vzdělání získal studiem na Vojenské hudební škole, Pražské konzervatoři a
Akademii múzických umění v Praze. V letech 1987–1996 působil v orchestru
Státní opery Praha, od roku 1996 se stal trumpetistou Symfonického
orchestru Českého rozhlasu v Praze. Je majitelem největšího hudebního
obchodu s dechovými nástroji v České republice – „Brass
Studio Prague“.
Karel Kučera –
Členem Pražského žesťového souboru se stal v roce 1993. Je
absolventem Pražské konzervatoře a Akademie múzických umění v Praze. Již
během studií se věnoval hře na basový trombón. V letech 1986–1988 byl
členem orchestru Státní opery Praha, v letech 1988–1997 členem
Symfonického orchestru Českého rozhlasu v Praze a od 1. září 1997 je
bastrombonistou České filharmonie. Díky jemu a jeho nástroji, jenž
zastupuje v podobných seskupeních většinou používanou tubu, se souboru
daří věrnější realizace staré hudby. Zároveň však s sebou tato výhoda nese
vysoké technické a rozsahové nároky při interpretaci všech žánrů 20.
století, s nimiž se však Karel Kučera vyrovnává skvělým způsobem.
-
-
Aleš Bárta – jeden z nejúspěšnějších českých varhaníků
-
 Aleš
Bárta (*1960) svá studia zahájil na brněnské konzervatoři u prof. Josefa
Pukla a pokračoval na pražské Akademii múzických umění ve třídě doc.
Václava Rabase. Již při studiu se stal úspěšným účastníkem domácích a
později mezinárodních soutěží. Je vítězem Mezinárodní varhanní
interpretační soutěže Antona Brucknera v Linci (1982), laureátem
Mezinárodní varhanní soutěže Franze Liszta v Budapešti (1983) a
absolutním vítězem Mezinárodní varhanní soutěže Pražského jara (1984).
Jeho koncertní repertoár obsahuje stěžejní díla světové i české varhanní
tvorby od baroka po současnost. Jako sólista vystupuje s předními
domácími symfonickými a komorními orchestry – Českou filharmonií,
Symfonickým orchestrem hl. města Prahy FOK, Symfonickým orchestrem
Českého rozhlasu, Pražským komorním orchestrem aj. Spolupracuje
s předními sólisty (Gabriela Beňačková, Miroslav Kejmar, Radek Baborák,
Sergej Kopčák, Ivan Kusnjer, Joseph Alessi) a dirigenty (Eliahu Inbal,
Ken-Ichiro Kobayashi, Zdeněk Mácal, Miroslav Válek, Ondrej Lenárd).
|