Komentovaná prohlídka budovy železniční stanice

s velkým zájmem veřejnosti
Ing. Mojmír Krejčiřík je brněnský stavební inženýr a železniční historik. Kritizoval záměr odsunu brněnského hlavního nádraží z centra, je jedním z 19 brněnských expertů, kteří podepsali výzvu Zastavte odsun hlavního nádraží. je autorem mimo jiné šesti svazků  cyklu "Česká nádraží", které popisují architekturu a stavební vývoj. a spousty dalších zajímavých publikací.  Ředitelka Městského muzea Mgr. Jana Voleská, tedy pro komentovanou prohlídku budovy českotřebovského nádraží při příležitosti oslav 170 let železnice Brno - Česká Třebová  nemohla pozvat nikoho povolanějšího.  Měl sice mít dalšího spolupracovníka, také velmi známého - režiséra Radovala Lipuse. ten se však nakonec omluvil a do České Třebové nedorazil.
Komentovaná prohlídka budovy českotřebovské železniční stanice se konala v neděli 7. dubna odpoledne.  Svoje kulaté jubileum letos slaví nejen  zmíněná železnice, ale také  budova "nového" železničního nádraží, která byla slavnostně uvedena do provozu i se sousední budovou poštovního a telegrafního úřadu dne 3. prosince 1924, tedy před 95 lety.  Zájem veřejnosti byl značný,  bylo možné  napočítat přes padesát zájemců, snad limitní počet, více by se do prostor učebny DVI, kde se většina přednášky konala, ani nevešlo.
Mojmír Krejčiřík začal  svoje povídání ovšem daleko dříve  - již v roce  1845, kdy  projel 20. srpna přes  Českou Třebovou první slavnostní vlak. Už v té době bylo českotřebovské nádraží vybudováno jako nádraží 3. třídy, počítalo se s připojením  důležitější tratě, "zkratky"  do Brna a Vídně. Tam bylo tehdy centrum rakouského mocnářství.  To se stalo právě 1: ledna 1949, před 170 lety. Železniční stanice se od roku 1845 několikrát přestavovala a největší změna vznikla pak v prvních letech nové Československé republiky. Zdejší nádraží bylo důležité v novém směru západ - východ ještě více než před tím.
Nová staniční budova byla postavena ve stylu blízkém tehdy módnímu kubismu, aby se odlišila od dříve budovaných nádraží v secesním stylu, spojovaném s bývalým  rakouským císařstvím. A v nové republice se všechno rakouské odmítalo,  bylo tedy nutné vytvořit nový styl budovaných železničních staveb a nádraží. A to českotřebovské bylo přece již tehdy důležité. 
Mojmír  Krejčiřík se bravurně vyznal v tehdejší době, znal souvislosti  při výběru architektů, firmy které se na stavbě podílely. Byla me zi nimi i českotřebovská forma Ressler - Kudlík. Dokázal zodpovědět i dotazy ze strany  zvědavých účastníků besedy.  
Když budeme nyní procházet nově upraveným českotřebovským nádražím, můžeme si všimnout opakujících se prvků výzdoby,  typických pro tehdejší období. Stavba nové staniční budovy, posunuté více ve směru do města, aby umožnila rozšíření kolejiště, byla zahájena v roce 1922 a dokončena v prosinci 1924. Podle dochovaných fotografií můžeme vidět původní výzdobu interiéru, ale třeba i to, že při otevření byly zřejmě v provozu jenom dvě nástupiště a další kolejiště ve stanici se ještě dobudovávalo. Bylo totiž třeba nejdříve přestěhovat provoz starého nádraží  do nové budovy a teprve potom po odstranění nepotřebných staveb dokončit celé kolejiště.  Nebyla to jednoduchá práce, je třeba vidět, že ještě nebyla k dispozici tak vyspělá technika, jakou používáme dnes. O to bylo zapotřebí mít větší  počet dělníků.
Vybudování železnice, nádraží a dalších provozů - výtopny, dílen pro opravu vozidel apod. znamenalo rychlý rozvoj České Třebové, která se z třítisícového města rychle rozrostla tak, že na přelomu 19. a 20. století měla až 10 000 obyvatel.  vznikly nové ulice, nové čtvrti. Přitom po příchodu železné dráhy zdejší obyvatelé neměli technické znalosti, všichni ani nebyli gramotní. Práce na dráze znamenala umět se domluvit německy a uměl číst a psát.  Železnice tehdy musela nejdříve spoléhat na cizí zaměstnance a teprve postupně měnila změnit zaměření obyvatel  městečka  a měla vliv i na jejich vzdělanost. Zastrčené městečko se díky železnici hodně změnilo....  (mm)
Pohledy z horní chodby k učebnám DVI
Neděle odpoledne v hale českotřebovského nádraží
Staré fotografie - Staré nádraží Česká Třebová (Böhmisch Trübau) - archiv Českotřebovského zpravodaje
Stavba nové nádražní budovy a nástupišť
Otevření nové budovy nádraží a současně i poštovního a telegrafního úřadu 3.12. 1924
Nádražní restaurace Česká Třebová (Böhmisch Trübau Bahnhof Restaurant)
Vzpomínka na otevření nového českotřebovského nádraží
(Podle vyprávění paní Marie Siglové, roz. Láskové)
Před pětadevadesáti lety, dne 3. prosince 1924, proběhla v České Třebové událost, která významně ovlivnila další vývoj města. Právě tohoto dne byla předána veřejnosti k užívání novostavba staniční budovy ČSD s prvními dvěma nástupišti a podchodem. Naše město tak získalo jedno z nejmodernějších nádraží v tehdejší ČSR. Díky přestavbě českotřebovského železničního uzlu vznikla řada nových pracovních příležitostí a Česká Třebová se mohla nadále rozvíjet jako město železničářů.
Slavnostní otevření nového nádraží se stalo událostí pro celé město. Snad všichni občané se vydali na prohlídku státními vlajkami ozdobené novostavby staniční budovy i současně postaveného sousedního objektu poštovního a telegrafního úřadu, jehož vchod nesl rovněž státní vlajku a zelené girlandy chvojí. Slavnosti se zúčastnili také významní hosté z Prahy v čele s ministrem železnic dr. Em. Frankem a ministrem pošt a telegrafů Jiřím Stříbrným.
Na otevření nového nádraží se město pečlivě a dlouho připravovalo. V prostorách staniční budovy byla otevřena proslulá nádražní restaurace, jejímž prvním nájemcem se stal Arnošt Egert, který se chystal ve svém podniku připravit pro všechny zvané hosty velkolepou hostinu. Nakonec však vše dopadlo jinak a slavnostní tabule byla připravena ve velkém sále Národního domu. Ředitel dívčích škol K. O. Hubálek napsal k této příležitosti oslavný veršovaný proslov s názvem „V památný den“, který měl být přednesen významným hostům. Nastalo hledání schopného recitátora z řad školní mládeže. V tělocvičně dívčí školy v Komenského ulici byla uspořádána soutěž, na níž měl být vybrán ten, komu připadne čest veřejného uvítání hostů. Nakonec byla zvolena třináctiletá dívka Marie Lásková z Litomyšlské ulice (později, provdaná Siglová, působila po řadu let ve Třebové jako učitelka). V den slavnosti byla Hubálkova báseň, vydaná tiskem v knihtiskárně Josefa Štusáka nákladem zdejší městské rady, rozdávána u vchodu do nádražní budovy a poté přednesena vítězkou „konkurzu“ Marií Láskovou, jíž připadl i úkol předat oběma ministrům kytice.
Po přivítání významných hostů se Marie Lásková odebrala zpět do školy, odkud byla po nedlouhé chvíli převezena na hostinu do Národního domu. Tolik obložených chlebíčků a různých jiných dobrot malá Mařenka doposud neviděla!
Za nějaký čas se prý ukázalo, že ředitel K. O. Hubálek napsal své verše na melodii bývalé rakouské hymny „Zachovej nám hospodine“ a veškeré dostupné výtisky byly stahovány z oběhu. Přesto si však většina účastníků slavnosti svůj výtisk na památku uschovala a nám tak zůstal zachován drobný dokument své doby dodnes.
Slavnostní den, od něhož uplyne letos 3. prosince plných 95 let, zachytil zdejší fotograf Josef F. Císař na několika (výše uvedených) dokumentárních fotografiích a zhotovil i portrét slečny Mařenky Láskové. Známá česká firma, zabývající se výrobou pohlednic, Karel Čuda v Holicích, vydala pod značkou ČUDA FOT několik záběrů nového českotřebovského nádraží s nápisem, připomínajícím den jeho slavnostního otevření.
Martin Šebela
 
Než se postavila nová nádražní budova      
Vybral Jiří Cihlář
Dnešní českotřebovské nádraží patří k nejmodernějším v České republice. Od 20. srpna 1845, kdy vyjel první vlk z Olomouce do Prahy, prošla doprava řadou změn, které se týkaly i českotřebovského nádraží. změny byly vyvolány technickým pokrokem, potřebami rychle se rozvíjející průmyslové výroby, požadavky armády v období světových válek a rychlým technickým a technologickým rozvojem v současné době.
Už v roce 1912 se město Česká Třebová se město Česká Třebová obrátilo na c.k. ministerstvo železnic ve Vídni a na české poslance s žádostí o přestavbu nádraží. vydalo brožuru "Dvě časové otázky Česko-Třebovské", v níž reaguje na návrh vlády, jak obce mají přispět ke snížení drahoty, a v druhé její části informuje o stavu nádraží a žádá jeho přestavbu. za tento požadavek se postavil i výbor samosprávného okresu Ústí nad Orlicí, v němž byl náměstkem okresního starosty Josef Glüksman, starosta České Třebové. Část textu brožury, týkající se stavu nádraží, přetiskl Úřední věstník okresního výboru v Ústí nad orlicí ve svém druhém čísle z 15. února 1912. Snad si dnešní Třebováci rádi přečtou text této stížnosti městské rady o stavu nádraží, od jejíhož podání uplynulo právě 100 let:

Poměry na nádraží Českotřebovském
(Podává městská rada - výňatek z brožury „Dvě časové otázky Českotřebovské.“)
Již přes 20 roků předmětem stálých stesků jak ze strany zdejšího obecenstva, tak ze strany obecenstva cestujícího jest zdejší staniční budova, náležející nyní státu. Budova tato neodpovídá nejen nejprimitivnějším požadavkům bezpečnostním a proto tvrdíme dle pravdy, že nad zdejší stanicí rozkládá ruce štěstěna a nebylo by k přání, aby stanici opustila, neb taková možná katastrofa doposud viděna ani slyšena nebyla; neodpovídá ani požadavkům esthetickým, které vznáší doba klade pro staniční budovu tak důležité křižovatky drah, jakou Česká Třebová bez odporu jest. Jest opravdu s podivením, že slavné ředitelství státních drah již z ohledu na reprezentaci vůči cizině trpělo a trpí v každém směru tak nedostatečnou budovu, jaká jest v České Třebové. Nádraží v České Třebové frekventováno jest ponejvíce cizozemci z Ruska, Polska, Německa atd. a ze sousedních zemí vlastních a již proto slušná úprava měla by býti povinností. Působí zvláštním dojmem, když zdejší občanstvo a nádražní personál slyší takřka denně od cizinců posudky o zdejším nádraží takového druhu, že reprodukování jich nepřipouští ani slušný tón a nejsmutnější při tom jest, že nikdo nemůže posudkům těmto upírati oprávnění. Naopak k tomu jenom říci, že to přípustno jen proto, že jest to nádraží v ryze českém městě.
Městská rada obírala se již několikráte těmito poměry a konečně se usnesla jednomyslně na tom, by užila veškerých prostředků, které m k dispozici, aby poměrům těmto, které pověst města, země a říše hanobí, konec učinila. V několika řádcích hodláme poukázati alespoň na závady nejvážnější a žádáme, aby c.k. ředitelství státní dráhy jimi co nejdříve se obíralo.
1. Prvou z nejvážnějších závad jest čekárna III. třídy. Tato tak zvaná čekárna, jest vlastně políčkem ve tvář všeho slušného obecenstva, které po našich drahách v Rakousku III. Třídou cestuje. Místnost tato je tmavá, nečistá, prostory naprosto nedostatečné a nemůže naprosto sloužiti za útulek pro příslušníky slušné společnosti lidské. Přirozeně proto do této čekárny žádný slušný cestující nevkročí a jest tato daleko široko známým shromaždištěm různých individuí, zejména tuláků, nevěstek atd. Cestující obecenstvo nežli by do této místnosti vešlo, tísní se raději v úzké, stálému průvanu vystavené chodbě vedoucí na peron, jež jest prosycena záchodovými výpary. Čekárna III. třídy zdejšího nádraží jest jediná toho druhu z nebídnějších čekáren na celé trati státních drah.
2. Typickým příkladem, jak nemá vypadati peron velkého nádraží, jest ovšem peron nádraží Česko Třebovského. Peron tento je zařízen tak, že panuje zde ustavičný průvan a že v případě děštů a zimních vánic obecenstvo z něho zděšeně prchá. Jest hotovou záhadou, proč a z jakých důvodů se vlastně střecha nad peronem nachází, když nechrání ani před úpalem slunce ani před větrem, deštěm, sněhem a mrazem. Peron nádraží Česko Třebovského jest prost mimo to veškerých bezpečnostních opatření proti úrazům obecenstva expedicemi jak nádražními tak i nádražní pošty. Ještě typičtějším příkladem jest t. zv. Olomoucký peron, který se nachází 80 – 100 kroků od tohoto peronu, který vůbec přikryt není a odkud obecenstvo nehledě na panující povětrnost musí mezi nádražními a poštovními zásilkami hleděti dostati se k vlakům, které stávají na prvním, tak vzorně přikrytém peronu.
. Úplně v rámci všech těchto zařízení zdejšího nádraží jest i osobní pokladna. Pro zdejší nádraží nestačí pokladna jedna; když však již pouze jedna jest, měl by býti příchod k ní řádně upraven. Pouhé prkénko připevněné na dvou železných tyčích, umístěné před osobní pokladnou, jest opatřením rázu tak primitivního, že by se hodilo sotva na stanici malou a ne na takovou stanici jako jest Česká Třebová. Scény, které se denně odehrávají před zdejší osobní pokladnou, mluví jen o nevšímavosti c.k. státních drah vůči obecenstvu, kteréž vystaveno jest nejen mačkanicím, ale i nebezpečí kapesních krádeží, které se zde již staly.
4. Způsob, jakým lze na zdejším nádraží podávati zavazadla, podléhá těm samým svízelím a stížnostem.
5. Avšak co důležitého jest, nepostarání se o řádný počet a na pravých místech umístění záchodů; nebo´t pro celé množství zaměstnaných zřízenců a pro tak velký počet zde čekajícího obecenstva od vlaku k vlaku, jsou toliko 2 přístupné záchody a to mimo budovu nádražní. Krom toho od záchodů, mají klíče portýři, kteří jsou zároveň kancelářskými sluhy a budiči jízdního personálu, což má za následek, že těžko cestující obecenstvo ke klíčům těmto se dostane. Z těchto důvodů zejména v noční době jde před budovu nádražní a použije nacházejících se zde zákoutí a to pod okny buď poštovního úřadu neb restauračních místností a takto své potřeby vykonává.
6. Právě tak nezadají si místnosti c.k. poštovního úřadu v nádražní budově umístěného v ničem. Místnosti tyto v nichž vedle poštovního úřadu jest i telegraf a telefon, jsou přímo odstrašující. Přiléhají těsně na záchody v hlavní budově se nalézající a zdivo v tomto úřadě od výkalů úplně jest prosáto tak, že každý, kdo vkročí do těchto místností, žasne, v jakých kancelářích sloužiti musí rakouští úředníci. O pohodlí obecenstva zde není vůbec postaráno; prostora pro obecenstvo jest nepatrná, že stěsnati se mohou zde nejvýše 4 osoby. Z telefonní centrály pak každý může volně naslouchati veškeré hovory a jest opravdu politování hodno, že c.k. poštovní správa mlčky k těmto poměrům přihlíží.
7. Za těchto okolností dalo by se souditi, že zevnějšek budovy svoji úpravou přikrývá nedostatky a nepřístojnosti vnitřního zařízení. Avšak ani tomu tak není, neboť budova sama nachází se v takovém stavu, jako by byla budovou nechudšího soukromníka. Prostranství před hlavní budovou nádražní jest rozkopané, neurovnané, nevydlážděné, s otvory pro popel atd. samé bláto a louže po dešti, samým prach a rozházené kamení za sucha. A což teprve před tímto prostranstvím? S obou stran při vjezdu položeny jsou záchodové stoky se stále otevřeným kal a smrduté bahno chrlícím otvorem. Za odstranění této nepříjemnosti podalo město zdejší již vícekráte stížnosti, ještě za doby společnosti státní dráhy , avšak nedostalo se mu nikdy žádného vyřízení, jenom tolik v této věci učiněno bylo, že poděleni byli majitelé pozemků bezprostředně pod nádražím ležících, několika sty korunami, aby na dále výkaly tyto na svých pozemcích trpěli. A proto po stránce zdravotní jeví se úplná náprava nezbytností.
8. Také zdejší topírny, které již 50 let stojí, nevyhovují nynějším poměrům; každodenně většina zde meškajících strojů musí býti vytápěna ve stanici, což má za následek, že větší část města a to ponejvíce ona, kde nádražní zřízenectvo své domky má, vysazena jest hustému, smrdutému kouři, tak že v mnoha domech po celý rok okna otevírati nemohou. Důležitost a výhodnost zdejší stanice byla od samého vystavění jak státem tak i společností státní dráhy všeobecně uznávána a proto poukazujeme zdvořile jenom na to, že znovuzřízení hlavní budovy, jakož i topíren atd., žádných překážek nemá, neb nedostatek vhodných pozemků, jak vlastních, tak i sousedních soukromých se nejeví a otázka tato snadno rozřešena býti může. Dostatečné množství jak pitné, tak i užitkové vody má nádraží Česko Třebovské ze strany města úplně zabezpečeno. Pro úřednictvo a zřízenectvo nádražní po stránce školní jest zde úplně postaráno neb vedle obecních a měšťanských škol, jsou školy pokračovací a roku letošního otevřena bude 5. třída státní reálky. Zdravotní poměry města České Třebové nejen že jsou příznivé, ale můžeme tvrditi výtečné. Roku letošního otevřena zde bude městská nemocnice, o jejíž zveřejnění se právě jedná, a která přístupna bude všem vrstvám občanstva Česko Třebovského.
Při této příležitost dovoluje si městská rada poukázati, jak žádoucí by bylo podle hlasu obecenstva uskutečnění přeložení spojky z Třebovic do České Třebové. Se zřetelem na veškeré tyto okolnosti vznáší podepsaná městská rada na vysoké c.k. ministerstvo železnic svoji prosbu, by v nejkratší době všem steskům a nepřístojnostem zdejšího nádraží odpomoženo bylo, což možno jenom rychlým postupem a vystavěním nové hlavní budovy jakož i dílen a topíren, uskutečniti. S podobnou žádostí obrací se městská rada současně na kompetentní místa prostřednictvím řad poslaneckých a parlamentu....
(Úřední věstník Okresního výboru 15. února 1912, fotografie z archivu Čt. zpravodaje)