Vzpomínání na Vladimíra Pácla (* 11.2. 1924 , + 31.12. 2004)        

"Ač jsem se zúčastnil mnoha sportovních podniků, nikdy nehráli na mou počet hymnu! Nikdy jsem nebyl první závodník v jednotlivcích, ale stál jsem v pozadí. Co se týká pořadatelství, tak bych si ji snad zasloužil. Bohužel, není zvyklostí!"
Vladimír Pácl.

Při příležitosti letošního výročí narození i úmrtí Vladimíra Pácla, mi dovolte, abych svůj článek pojal poněkud netradičně. proto jsem traké volil v titulu slovo "vzpomínání", nikoliv "vzpomínka". A tak si Vám dovolím nabídnout svědectví čtyř nejdůležitějších osob. které se ho nezištně ujaly ode dne příjezdu do náhradní mateřské země - Itálie. Nutno ještě dodat, že ač byl Pácl velice filologicky erudován, tak, bohužel, italštinu neznal. Stačilo však několik týdnů a už se velice obstojně domluvil.

Všechny čtyři následující příspěvky jsou čerpány z mých osobních rozhovorů s nimi.

Datum, kdy Pácl definitivně opouští Československo je 4. říjen 1971, Po návštěvě přátel - Čechů - žijících v Rakousku a snad i po závěrečné návštěvě FIS v Bernu, se Vladimír objevuje na nádraží v Trentu. Člověk, který ho měl očekávat, se nedostavil !!!

Vypráví p. Claudio Batisti (tehdy místopředseda Svazu lyžařů Itálie, funkcionář FIS a starosta Ronzone):
"Zcela náhodně jsme se v Vladimírem potkali na nádraží v Trentu. Znali jsme se už předtím ze zasedání FIS. Po krátkém rozhovoru jsem Vladimírovi nabídl ubytování a u nás v Ronzone. Tam také prožil svůj první emigrantský rok Za šest týdnů se obstojně naučil italsky. Než mohl něco veřejného dělat, tak potřeboval vyřídit povolení  a další důležité papíry. Hlavně přislíbení pracovní smlouvy atd.
Kromě jiných prací byl i instruktorem plavání v Ronzone. Byl to problém, Bývalý přední tělovýchovný funkcionář v Československu, který měl i vedoucí postavení ve FIS, tady neměl nic a nebyl nic. V zimě pak dělal trenéra pro mládež a organizoval turismus, běhy na lyžích a zejména nás seznamoval s orientačním během. Dnes máme několik tratí pro orientační běh pojmenovaných po Vladimíru Páclovi. orientační běh se v Itálii ujmul natolik, že zejména na jihu země bylo úspěšně projektováno několik moderních tratí právě podle Páclových návrhů. pro mne byl vlastně mistrem, učitelem. V celém lyžařském sektoru je nutné vyzvednout jeho roli. Jeho cílem bylo vždycky vyučovat sport - všechny a pro všechny. A ť to bylo pro okres Trento, nebo pro celou Itálii, byl to on, kdo sem přinesl orientační běh a naučil nás ho. Dneska jsou to tisíce, kdo provozují tento druh sportu i ve školách A to je všechno jen jeho zásluha"!
 
Flavius Masconi, ředitel informačního úřadu pro Val di Sole, se sídlem v Male, vlivný politický představitel.
Ten se především zasloužil o legalizaci Páclova pobytu v Itálii. Zařídil, aby Pácl měl platnou pracovní smlouvu a tím i pojištění. měl statut uprchlíka. Jeho zásluhou byla s Páclem uzavřena smlouva i s regionem Val di Sole. Po pobytu u starosty v Ronzone se přestěhoval nejdříve do Vermilia. Hned byl tamními pracovníky pověřen organizací závodů v běhu na lyžích. Již v této době se věnoval rozvoji pěší turistiky v celém údolí. Tak začalo pracovat "Centro Fitness Vermilio".
"Poznal jsem Pácla jako inteligentního člověka, precisního, se smyslem pro spolupráci se všemi, jako schopného organizátora. Viděl jsem v něm staršího bratra, který dělá vše nezištně a pro všechny. Ač peníze potřeboval, nikdy to pro peníze nedělal. Je krásným příkladem lidskosti a nezapomenutelné vzpomínky!"

 

 

Franco Nones - veterán v běhu na lyžích a majitel hotelu Plympionico v Castellůo di Fiemme.
"S Vladimírem jsme se několikrát viděli už před jeho příjezdem do Itálie v roce 1971. Zejména si vzpomínám na setkání v Grenoblu během Zimních olympijských her v roce 1968. Blahopřál mi ke zlaté medaili, kterou jsem získal v běhu na lyžích na 30 km. Tenkrát jsem byl i první, komu se podařilo porazit Seveřany. Do té doby byly dlouhé tratě jejich doménou. také jsem byl na Mistrovství světa v r.- 1970 ve Vysokých Tatrách.
Vladimír byl přítelem mnoha osob, hlavně v okolí Malé a Ronzone. Všichni jsme ho měli velmi rádi. Byli jsme výborní přátelé. Měli jsme mnoho důvodů se potkávat a mluvit spolu. Objevil pro Itálii orientační běh, stal se jeho propagátorem a já jsem se od něho mnoho přiučil.  Před tíám nikdo v Itálii nic o orientačním běhu nevěděl. Udělali jhsme např. spoustu výjezdů do jižní Itálie - hlavně do Kalábrie. Např. v Sile jsme vytyčovali trasy pro běžecké závody i pro orientační běh.
A ještě něco, co bych chtěl říci Vašim čtenářům: Byl to Vladimír Pácl, který vymyslel World cup. Také vypracoval program a schéma, podle kterého jsme pak dále pracovali. Jeho myšlenkou byl i bodovací systém, který jsme pak společně s Batistou doladili. vše bylo schváleno komisí FIS a soutěž, která trvá až do dneška, mohla slibně odstartovat. I toto svědčí o Páclových organizačních schopnostech, přesahujících hranice jednoho státu!"
Antonia Pini.
S Vladimírem Páclem se seznámila na plaveckém stadionu na kurzu plavání v roce 1975. Od přátelství nebylo daleko k citovému vztahu. Vladimír měl v Antonii velkého kamaráda, přítelkyni a osobnost, která s ním dokázala sdílet vše dobré i zlé. I těch posledních 12 let, které určitě nebyly zcela jednoduché. Pácl totiž po horské túře prodělal v 68 letech těžkou mozkovou příhodu. Nemohl mluvit a jeho motorika byla velice omezena. Ještě že jeho myšlení bylo v pořádku. Bohužel nemohl řečí vyjádřit to, co si myslí. V posledních týdnech svého života ještě prodělal těžký infarkt. Antoniina péče o svého druha byla příkladná !
"Byl to výjimečný člověk, inteligentní, prostý. Že jde o výjimečnou osobnost jsem poznala na první pohled. věřím, že pro svoji lidskost, svou laskavost, byl velkou individualitou. Všechno dělal skromně, v klidu. Nikdy na něj nemohu zapomenout. pro mne to byl jedinečný člověk. jsem šťastná, že jsem ho mohla poznat, opravdu on tohoto tolik udělal pro ostatní. Nemyslel na peníze. Nikdy nic pro peníze nedělal. dělal to pro zdraví ostatních, pro starší, pro všechny! "
Dolce far niente...       Triste far niente ....      A dolce far movimento!
Sladké nicnedělání...   Smutné nicnedělání...   Ale sladký je pohyb!
PhDr. Josef Zavřel.