|
Vzpomínka na Antonína Kostomlatského
V roce 1910 odešel do Brna ke svému strýci, který mu zařídil přijetí na St. Chrischonu v Basileji – Švýcarsko v roce 1912. V roce 1915 však musel studium a pobyt ve Švýcarsku přerušit a nastoupit do rakouské armády. Byl však osvobozen od služby ve zbrani a teprve po skončení I. Světové války mohl studium ve Švýcarsku dokončit.
Po dostudování a návratu ze Švýcarska sloužil a kázal v širokém okolí Poličky. Z časopisu Betanie zjistil, že v místech, kam se tento časopis dostal, mají lidé touhu po Božím slově a tak chodil pěšky od vesnice k vesnici, kde míval večerní shromáždění. V roce 1919 se vrátil zpět na St. Chrischonu, aby dokončil poslední rok studia a pak na jeden rok odešel do Kongregační koleje ve skotském Edinburghu. Po návratu ze Skotska v roce 1921 byl přijat do služeb Jednoty Českobratrské v Praze na Žižkově u kazatele Urbánka, kde později také kázal. Rovněž kázal v Kyjově, Berouně, Litomyšli, Opavě, Náchodě a České Třebové.
V roce 1922 byl v České Třebové založen sbor církve Českobratrské a v jeho čele stál kazatel Antonín Kostomlatský. Shromáždění byla hojně navštěvována a později nestačily prostory, proto bylo nutné přikročit ke stavbě nové modlitebny. Antonín Kostomlatský pracoval tak těžce, že onemocněl a lékaři mu nedávali naději na uzdravení, Pán ho však pozvedl a on se uzdravil. 28.10.1925 byla modlitebna dostavěna a slavnostně otevřena. Za 3 měsíce se však s těžkým srdcem loučí s modlitebnou i se všemi lidmi, kteří na jeho kázání chodili, protože byl povolán do Berouna. V roce 1927 přechází do Litomyšle, kde 9 let věrně sloužil. V roce 1936 odchází do Náchoda, kde zůstává plných 20 let – až do svých 71 let svého života, kdy odchází do důchodu. Ale i v tomto věku dále sloužil ještě 8 let v Opavě a také v České Třebové v modlitebně, kterou postavil. Ve svém stáří bydlel v domku na rohu ulic Riegrova - Smetanova.
Já jsem „DĚDEČKA“ poznala v roce 1963, kdy jsem k nim chodila a povídali jsme si o životě a o všem krásném i zlém. Jednou se mně z ničeho nic zeptal, jak si představuji Pána Boha a já jsem bez chviličky zaváhání odpověděla: „Jako Vás, dědečku“. On se jen usmál a vůbec se nezlobil, že jsem mu tak řekla a pak už jsem ho jinak neoslovovala. V roce 1965 jsem se provdala za jeho vnuka. Dědeček byl úžasný člověk, modré oči, bílé vlasy a bílý plnovous a to, jak uměl s lidmi a se mnou, to bylo opravdu “Božské“. V roce 1969 nás „dědeček“ navštívil ve Švýcarsku a podívali jsme se s ním na St. Chrischonu, aby si zavzpomínal a zašel do kostelíčka, který jako mladý student rovněž pomáhal stavět. Jeho návštěva byla v létě a nikdo nečekal, že 11.září 1969 odejde do nebeského „Domova“. Je pochován na hřbitově v České Třebové i se svojí manželkou Martou, rozenou Eichinger. Děkuji všem, kdo si se mnou na kazatele Antonína Kostomlatského vzpomenete. Marie Kostomlatská-Pajer
|
11.
9. 2019 uplyne 50 let od úmrtí Antonína Kostomlatského - kazatele
Českobratrské církve. Narodil se v evangelické rodině reformované církve
v Kozomíně u Kralup nad Vltavou dne 14. září 1885. Jeho otec byl
železničář a přál si, aby syn rovněž pracoval na železnici. Antonín
oplakal svůj sen stát se učitelem a vyškolil se na průvodčího vlaků. Osud
však tomu chtěl jinak, v roce 1906 se seznámil s Bohumilem Šiškou a
kazatelem Aloisem Adolfem, který byl kazatelem v Praze v Perské ulici. A
toto setkání rozhodlo….