-
ZAMYŠLENÍ NA KVĚTEN
- Dalším biblickým příslovím,
jehož různé varianty nalezneme i v jiných kulturách, je přísloví o
mlčení ve spojitosti se zahalením vlastní nevědomosti či hlouposti:
-
„I
pošetilec, když mlčí, může být pokládán za moudrého,
-
nechá-li rty zavřené, za rozumného.“ Přísloví 17, 28
- Bible 21 toto přísloví
překládá: „I hlupák, mlčí-li, za moudrého je brán, rozumně vypadají ústa
zavřená.“ Stejným směrem ukazuje i latinské přísloví: „Kdybys byl mlčel,
zůstal bys filosofem.“
-
 Z
našich českých přísloví je mu asi nejblíže „Mluviti stříbro, mlčeti
zlato.“ Zároveň však v češtině najdeme i další, možná trochu obhroublé,
ale bezpochyby také pravdivé přísloví, které je jeho naprostým
protipólem: „Líná huba, holé neštěstí.“
- I když si ta dvě česká
přísloví protiřečí, shodně ukazují na význam řeči i mlčení v lidském
životě a na to, jak důležitý je také kontext, tedy souvislost, ve které
se mluvení, anebo mlčení odehrává. Naše slova, naše řeč, náš jazyk totiž
o nás, o našem nitru prozradí víc než cokoli jiného. Platí to nejen o
hloupých (a mnohdy o to chvástavějších a žvanivějších) mužích, ale i o
některých děvčatech, hezkých jak obrázek, dokud neotevřou ústa. Vedle
těch nepříjemných zážitků, když „krásní“ hlupáci otevřeli ústa, jste
však možná zakusili i překvapivé chvíle, kdy lidé navenek nenápadní
promluvili s podivuhodnou moudrostí, opravdovostí a silou.
- Nejen naše slovo, ale i naše
mlčení o něčem vypovídá. Mlčím-li, když něco nevím (a měl bych vědět),
jsem v trochu jiné situaci, když jsem zkoušeným žákem u tabule, a v jiné
zase, když mluvit nemusím a tichým pokyvováním hlavou předstírám, jak
dané věci, o které hovoří na slovo vzatí odborníci, i já rozumím. Nejen
ostrý jazyk rychlejší než myšlenka, ale i mlčení může být však někdy
zraňující. Třeba, když někdo marně čeká na naše dobré slovo odpuštění,
smíření či povzbuzení. A zabíjet může opět nejen zlé, lživé slovo, ale i
lhostejné mlčení, jestliže neupozorníme na nebezpečí, o kterém víme, a
včas a důrazně nevarujeme někoho, kdo se řítí do záhuby.
- Pravda (a zvláště pravda o
nás) je nám někdy nepříjemná, ale horší je klamavé zdání. Někdy je
množství slov házením hrachu na zeď a větší váhu má tichý osobní
příklad. Zároveň však víme, jak velkou váhu má pravé slovo v pravou
chvíli a jak si ceníme člověka, na jehož slovo smíme spolehnout. Pro nás
křesťany je ztělesněním jednoty slova a jednání Pán Ježíš Kristus –
Slovo, které se stalo tělem. Apoštol Pavel říká, že víra je ze slyšení,
a proto úplně beze slov to mezi námi lidmi nejde. Jsou ale chvíle, kdy s
Pánem Ježíšem můžeme i mlčet, aniž bychom před ním či před druhými něco
předstírali a na něco si hráli. Kazatel ve stejnojmenné biblické knize
říká, že je „čas mluvit i čas mlčet“. A tak už raději zmlknu a popřeji
vám, abyste ten správný čas k mluvení i mlčení v květnu - měsíci lásky
(ale nejen v něm) dokázali rozeznat.
-
-
Štěpán Klásek
|