Českotřebovský deník 199/2019 (17/7)

Veřejná sbírka pokračuje Peníze na restart budou moc potřeba Na běžném účtu veřejné sbírky na pomoc obyvatelům domu č. p. 177 a 178 Lhotka v České Třebové postiženého požárem dne 3. června 2019 bylo k 10. červenci  255.496 Kč.  Částka stále roste, ovšem potřeba sanovat škody v rozsáhlém objektu ve skutečně mimořádná.  Další prostředky ve výši 1 milion korun určené na nutné opravy poškozeného objektu daroval ze svého krizového fondu Pardubický kraj. Tyto peníze již byly převedeny na účet města Česká Třebová a pomohou při financování vynucených rekonstrukcí společných prostor v poškozených domech. Sbírka, kterou vyhlásilo se souhlasem kraje město Česká Třebová má za cíl pomoci přímo postiženým občanům.  Je to sbírka krátkodobá, bude ukončena  31. srpna 2019 tak, aby sebrané prostředky mohly být po té spravedlivě rozděleny postiženým obyvatelům.  O použití prostředků ze sbírky a dalších finančních darů pro dům čp. 177 a 178 na Lhotce, postižený požárem bude rozhodovat "Sbírkový výbor“,  jehož složení schválila rada města  v dále uvedeném složení:  Mgr. Peterková Magdaléna, starostka města – předsedkyně, Fišer Martin, člen rady města,  Bc. Nejedlá Zuzana, DiS., členka zastupitelstva města,  JUDr. Netolický Martin, Ph.D., hejtman Pardubického kraje,  Karlíková Hana, zástupce obyvatel postiženého domu,  Mgr. Kolovratník Miloš, děkan Římskokatolické farnosti, Ing. Urban Jaromír, předseda SBD Česká Třebová,  Ing. Zelený Dalibor, místostarosta města - sekretář výboru. Finanční příspěvky lze zasílat na zvláštní bankovní účet:  115-9931320257/0100 . Děkujeme spoluobčanům, aby znovu zvážili své možnosti pomoci těm, kteří se dostali do svízelné situace zcela nezaviněně. Rekonstrukce průtahu I/14 městem má přednost - další uzavírky by město učinily neprůjezdným Proto musí plánovaná rekonstrukce Litomyšlské ulice v úseku Tyršovo náměstí - Pewag počkat až na příští rok. Je to investice Pardubického kraje a měla to být první část modernizace a  rekonstrukce budoucího  přivaděče k dálnici  D35. "Peníze máme na akci k dispozici, ale reálně zahájit stavbu nelze, přineslo by to v České Třebové hodně komplikací, proto musíme start  projektu poněkud odložit," řiká hejtman Martin Netolický.  "Současně probíhající etapová rekonstrukce silnice I/14 v ulicích Riegrova a Moravská už tak omezuje motoristy ve Třebové nadlimitně.  Připravujeme také rekonstrukci Podbranské ulice, i zde se jedná o krajem spravovanou silnici III. třídy. Její součástí je také most přes Třebovku na Zámostí, který není v dobrém stavu a musí být vyměněn. Bude zde třeba také rekonstruovat inženýrské sítě, vybudovat chodník a nové osvětlení. Bude to společná investice města a Pardubického kraje  Zde budou první práce zahájeny již před zimou, v sousedství mostu bude vybudována provizorní lávka, po které však budou moci také přejíždět automobily omezené tonáže," dodal hejtman.   PŘIJMU KOSMETIČKU NA ŽIVNOSTENSKÝ LIST.  KOSMETIKA - PEDIKURA NOVÉ NÁMĚSTÍ ČESKÁ TŘEBOVÁ.  Více info na telefonu 605940684     Putovní výstava "Než přišla svoboda" bude v říjnu i v České Třebové Čtyři muzea zřizovaná Pardubickým krajem připravila pro podzim letošního roku putovní výstavu s názvem Než přišla svoboda. Ta ukáže lidem v 16 městech kraje situaci v různých oblastech života před rokem 1989 a změny, ke kterým mohlo díky sametové revoluci dojít. Na dvaceti venkovních panelech se autoři výstavy z Regionálních muzeí Pardubického kraje s dalšími spolupracovníky pokusili vybrat to, co ve společnosti charakterizovalo období v letech 1968 až 1989, a to konkrétně v našem kraji. Budou představena různá témata, jako je například doprava, rozmístění sovětských vojsk, životní prostředí, zemědělství, fenomén panelových sídlišť, ale třeba i oslavy povinných výročí či místní underground. Výstava se uskuteční od 17. září do 2. října na Mírovém náměstí v Ústí nad Orlicí, od 4. do 16. října na Starém náměstí v České Třebové, od 18. do 31. října na náměstí J. M. Marků v Lanškrouně a od 2. do 18. listopadu na náměstí Přemysla Otakara II. ve Vysokém Mýtě.   Nájemci na Chatě Maxe Švabinského na Kozlovském kopci  Nejdříve zde byl v letech 1927 - 32 nepravidelný víkendový provoz zajišťovaný KČT Česká Třebová, zejména p. Šoubovou. Od roku 1933 pak byl nájemcem p. František Šimek až do roku 1938.  Potom po okleštění republiky vedla v těsné blízkosti chaty hranice s Německou říší. Pak byla až do roku 1941 nájemcem Silvestr Emanuel, v letech 1941 - 43 Josef Lukas a v dalším válečném období 1943 - 45 pak Antonín Pulkrábek. Dále jsou zaznamenání nájemci chaty od roku 1949. Až do roku 1960 byl nájemcem Antonín Hlošek. Potom se nájemci střídali velmi rychle:  Zdeněk Škalda (1960-61, Gustav Šamšula (1962-63, Roman Kuthan (1963), p. Špaček (1964),  Josef a Marta Kudrnovi  (1964 - 67), Dvořákovi (1968), Svobodovi (1968), Šilarovi (1969), Miroslav Kopecký (1970-72), František Maruška (192-73), Rostislav Nesl (1974-76), Emil Jansa (1976 - 77), Pavel Krejčí (1977-79), Zdeněk Vočadlo (1980 - 85), Ladislav Rotrekl (1985-89) a 1989 - 93 Františka Urbanová.  Poté byla Chata Maxe Švabinského prodána manželům Coufalovým do Litomyšle. Skutečného rozvoje ovšem dosáhla až po dalším prodeji  v r. 2002, kdy se stal novým majitelem p. Michal Kortyš, pozdější starosta města Litomyšl. nynější krajský radní a senátor za Svitavsko. Na chatě byla provedena řada úprav jak v provozu kuchyně, tak v ubytovací části a postavil novou dřevěnou přístavbu, využívanou v létě i v zimě. Ač je tedy chata na katastru Kozlova a tedy města České Třebové, je její osud v posledních 15 letech  spojen a řízen z Litomyšle. Současný stav chaty je velmi dobrý, chata je využívána nejen o víkendech, ale i během týdne,  nájemce zde organizuje  pobyty turistů. (Podle kozlovské kroniky)   Křest knihy  Železniční trať Brno - Česká Třebová na starých pohlednicích Pardubický kraj a autorský kolektiv knihy s názvem Železniční trať Brno - Česká Třebová na starých pohlednicích pořádají  křest této publikace, který se uskuteční ve čtvrtek 1. srpna od 14 hodin v Městském muzeu a galerii ve Svitavách (Máchova alej 1, 568 02 Svitavy).   Součástí setkání bude také komentovaná prohlídka výstavy věnované tomuto významnému jubileu.   V 15 hodin bude následovat komentovaná prohlídka pro širokou veřejnost.   Křtu knihy se zúčastní zástupci Pardubického kraje v čele s hejtmanem Martinem Netolickým, autorský kolektiv pod vedením Karla Černého a řada dalších hostů.   Krvavé jahody - vymyšlený příběh Věry Sosnarové? V úterý 26. září 2017 se žáci několika tříd vyššího gymnázia a ZŠ Habrmanova zúčastnili besedy s pamětnicí. Statečná paní Věra Sosnarová nám velmi emotivně vyprávěla zážitky ze svého života, z doby, kterou společně se sestrou a matkou prožily v sovětském gulagu. Z hodin dějepisu jsem sice o těchto pracovních táborech něco věděl, ale to, co jsem vyslechl, asi nejspíš nikdy v životě nezapomenu. Vyprávění paní Sosnarové mě opravdu zasáhlo, neboť všechny kruté příběhy s námi znovu ve vzpomínkách prožívala. Byla to pro mě hodně zajímavá přednáška, ze které si odnáším i to, že přes všechno špatné se naše generace má velice dobře. Honza Verner, 6.A Vzhledem k aktuální mediální  diskuzi významných kapacit o tom, zda je příběh Věry Sosnarové prezentovaný ne tak dávno studentům našeho gymnázia skutečný nebo vymyšlený, uvádím i následující řádky, které tento příběh osvětlují jak dle vyprávění samotné paní Sosnarové, tak i ohlasy kritiků, kteří příběh zpochybňují. Věra Sosnarová (* 5. květen 1931 Brno) je česká občanka, která byla ve věku 14 let spolu se svou matkou a 9letou sestrou 17. května 1945 podle svých slov odvlečena sovětskou tajnou službou NKVD do ruského pracovního tábora na Sibiři. Věra se svou sestrou byla podle vlastních tvrzení unesena na základě toho, že jejich matka Ljuba Šímová roku 1922 uprchla před doznívající ruskou občanskou válkou do Československa. V pracovních táborech, dolech, kolchozech atd. měly strávit celkem 19 let (od konce roku 1945 do léta 1964). Jejich matka přežila v pracovním táboře jen 3 měsíce, zemřela v noci z 5. ledna na 6. ledna 1946. Roku 1964 ji i se sestrou na přímluvu předsedy jednoho ruského kolchozu propustili do JZD Znojmo, kam přicestovaly na počátku roku 1965.[Při odjezdu ze Sovětského svazu i při příjezdu do vlasti měla být nucena podepsat úplnou mlčenlivost o svém osudu a z obavy o opětovné odvedení na Sibiř mlčenlivost dlouho neporušila. O této části její minulosti se nikdy nedozvěděl její manžel a dlouho ji neznali ani její dva synové. Veřejně o své minulosti promluvila teprve po sametové revoluci. Na základě jejího vyprávění byla sepsána a v roce 2008 vydána kniha Krvavé jahody, kterou napsal Jiří Svetozar Kupka.  V květnu 2018 ji Poslanecká sněmovna PČR navrhla prezidentu republiky Miloši Zemanovi na udělení medaile Za hrdinství. Ten ji však z řady navržených osobností nevybral a mezi vyznamenanými 28. října 2018 nefigurovala. V listopadu 2018 obdržela Cenu hejtmana Jihomoravského kraje. Český novinář a publicista ruského původu Vladimír Bystrov, jen o čtyři roky mladší muž a syn vězně gulagu, v roce 2009 zpochybnil její vyprávění. Předpokládal, že dotyčná nebyla v táboře Gulagu, nýbrž spíše v internačním táboře, a že v takovém táboře byla pravděpodobně do roku 1947, následně byla normální zaměstnankyní podniku Sojuzazbest a později dalších podniků. Smyšlenost příběhu Věry Sosnarové v červenci 2019 prokázal na základě studia dobových pramenů historik Adam Hradilek, podle něhož byla Sosnarová civilní pracovnicí na Urale: „Na základě výše uvedených zjištění je jasné, že prakticky nic z toho, co o Věře Sosnarové na veřejnosti od první reportáže TV Nova v roce 2002 zaznělo, se nezakládá na pravdě. Desítky rozhovorů, které poskytla médiím, i besedy s ní pořádané jsou protkány výroky, jež odporují historickému poznání represí v Sovětském svazu i skutečným životním peripetiím Věry Sosnarové a její rodiny.“ Svá zjištění publikoval v časopise Paměť a dějiny vydávaném Ústavem pro studium totalitních režimů. Věra Sosnarová na svých výpovědích i poté trvala. Hradilkova zjištění podpořil i vedoucí projektu Paměť národa Mikuláš Kroupa. Vedoucí katedry historie Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a politik KDU-ČSL Jiří Mihola, který byl osvojitelem poslaneckého návrhu Sosnarové na státní vyznamenání, v reakci mimo jiné uvedl, že „neměl důvod ani kapacitu pochybovat “ o jejím příběhu. Další jihomoravský politik KDU-ČSL Jan Grolich, na základě jehož návrhu byla oceněna hejtmanem, uvedl, že je pro něj důležitější poselství jejího příběhu než „striktní formalismus“ historika Hradilka. Na základě studia dalších textů odborníků jsem na pochybách i sám osobně. Je to jistě i otázka pro psychology. Předkládaná tvrzení nemusí být ze zlé vůle, ale jako výsledek prožitých traumat. Indicie o smyšlenosti příběhu mohl jistě jako první vystopovat autor knihy Krvavé jahody Jiří Kupka, mohl rozpoznat některé nesrovnalosti. Stanoviska odborníků a badatelů vrhají na prezentované příběhy Věry Sosnarové nepřehlédnutelný stín. A možná i poučení o tom, že součástí řady prezentovaných názorů menších i velkých hrdinů může být i politika a jistá ideologie bude je lépe, pokud zůstane mimo školu a školní působení.  (mm)