-
Rozhovor s Romanem, Kutálkem (a synem Ondrou) o knížce Hasiči (a nejen o
ní)
-
-
 Roman
Kutálek je povoláním hasič. Zážitky, které mu jeho práce přinesla, se
rozhodl napsat do své knížky. Začala vznikat letos v lednu a již na jaře
byla v prodeji. Jak byste knížku charakterizoval?
-
„Jsou to takové příběhy chlápků v hasičských přilbách, ale myslím, že se
trochu týkají nás všech. Zároveň je to průřez mým hasičským životem.
Napsal jsem to vlastně "tajně" pro syna Ondru, aby měl představu, co
tam děláme. Chtěl jsem mu dát nějaký originální dárek. Nikdy by mě
nenapadlo, že kniha vzbudí takovou pozornost. Moc si toho vážím.
-
-
Knížku jsem četl a moc se mi líbila. Je logicky rozdělena do tří částí:
I. příchod do kolektivu II. výcviky III. výjezdy. Prý jste to napsal
v rekordním čase?
-
Děkuji, „kostra knihy byla hotová asi za 4 dny“. Spěchal jsem, abych to
mohl dát Ondrovi k jeho blížícím se jedenáctým narozeninám. Nakonec
jsem to stejně nestihl, protože kostra byla sice za čtyři dny, ale pak
jsem to čtyři měsíce předělával.“ Pro člověka jako já, co nikdy knihu
nepsal a netuší co to přináší za peripetie, to byl zajímavý poznatek.
Vydání knihy hodně ovlivní i to, na koho při tom natrefíte. Produkční
kterou mi nakladatelství přidělilo, mi po prvním zaslání podkladů text
začala upravovat do úplně jiné podoby než jsem ji ho zaslal. Všechno
změnili na spisovnou češtinu. Změnili slova i názvy kapitol. Jenže
kniha vypadala úplně jinak, byl jsem z toho hodně zaskočen. Navíc když
jsem si vše financoval z vlastních zdrojů… Začal jsem text poměrně
složitě vracet do původní podoby. Dodnes nechápu proč to udělali. A
dodnes na to neznám odpověď. Vlastně jedinou odpovědí, kterou mi
nakladatelství dalo, bylo, že jsem měl smůlu na produkční a že už pro ně
nepracuje.
-
-
Publikaci doplňují nádherné fotografie Michala Fanty. Bez nich by kniha
nebyla ani úplná, ani tak dobrá. Fotky zřejmě vznikaly až dodatečně,
když už bylo to hlavní napsané, nebo to bylo jinak?
-
Fotky zachycují okamžiky z výcviků i ze zásahů, nic drastického. „Vybral
jsem si ho na základě referencí, které jsem měl. Byl velice ochotný a
rozjeli jsme takovouto spolupráci. On má velice specifický styl, který
mi je příjemný. Ale fotky nebyly dělány primárně pro knihu a můžete je
vidět i jinde. Kvůli úspoře času jsem si vybral už hotové. K fotkám bych
ještě chtěl dodat, že i když hasič při své práci vidí spoustu věcí které
opravdu nejsou pěkné. Nikdy bych si nedovolil použít nějakou fotku z
výjezdu. A focení některých situací mi moc vadí. Párkrát se stalo, že
jsem kolemjdoucím co měli v ruce mobil a snažili se o fotku musel říct,
jestli by se cítili dobře kdyby je nebo jejich blízké někdo v takové
situaci fotil. Ti chytřejší s tím okamžitě přestanou. Ale ti chytří s
tím ani nezačnou. Naštěstí myslím, že těch rozumných je pořád naprostá
většina
-
-
 Otázky
jsou i pro Ondru: Jak se ti tátova knížka líbí?
-
Knížka se mi moc líbila. Nejdřív jsem začínal číst pomalu, ale pak mě
knížka začala zajímat čím dál víc. Rozesmála mě kapitola hned na
začátku, kde táta popisuje svůj předkloněný běh, když se hlásil k
hasičům.
-
-
A jaký vztah máš k povolání hasičů. měl jsi možnost jej poznat trochu z
blízka?
-
O hasiče jsem se zajímal hlavně když jsem byl menší. Díval jsem se
hodně na pohádky o hasičích a táta mě bral na hasičskou stanici, kde
jsem rád prolézal jejich auta. Když jsem byl malej kluk, myslel jsem, že
hasičárna je naše.
-
-
Co říká táta o své práci. Vypravuje?
-
Když se ho zeptám, vypráví
mi jen vtipné příběhy. Ale zas tak moc ne. Hodně se bavíme o lezení.
Občas jezdím s tátou ferraty.
-
-
Výjezdy se opakují, pořád je něco nového a zajímavého, neopakovatelného.
¨Není to podnět pro nějaké další pokračování?
-
Přemýšlím o tom, snad mám už i první kapitolu druhého dílu, protože
ohlasy jsou dobré a mě to nakoplo k další činnosti. Ondra po mě chtěl
minule procentuálně vyjádřit pravděpodobnost druhého dílu. Sice jsem mu
řekl, že skoro sto, ale jestli se to opravdu realizuje, ještě nedokážu
říct.“
-
- Děkuji za rozhovor (mm)
|