-
 Paní
Jana Paseková (roz. Umová) se narodila v rodině cukráře a dámské
krejčové v České Třebové. Za druhé světové války absolvovala Veřejnou
odbornou školu pro ženská povolání v Olomouci (tzv. rodinku). Vyučila se
také cukrářkou u tatínka, ale svými skvělými dorty a proslulými vínovými
rohlíčky těšila pouze mlsné jazýčky své rodiny nebo blízkých známých.
Jinak zcela propadla hudbě. Rodiče její hudební talent podpořili
zakoupením koncertního pianina.
- Na klavír se nejdříve začala
učit u slečny učitelky Pachové, později jezdila do Ústí nad Orlicí a do
Pardubic. Tam také složila státní zkoušku z klavíru. Učit ve zdejší
hudební škole začala již před státnicemi.
- Hudba, to nebyla jenom
obživa, ale opravdová vášeň. Kupovala si množství
not různých žánrů, hned z nich také hrála a zpívala. Když se
sokolové připravovali po válce na slet, dobrovolně a nadšeně hrála k
nácviku téměř všech skladeb. Věnovala tomu mnoho času každý den, až se
rodiče zlobili, že skoro není doma a nepomáhá v jejich cukrárně, která
se nacházela proti gymnáziu.
- Stejně obětavě chodila mnoho
let každý týden do Bendla a doprovázela sbor při zkouškách i na
vystoupeních. Byla i členkou pěveckého sboru
Třebovských učitelek.
- Svoje nadšení pro hudbu
přenášela i na nás, své tři dcery. Stále mám před očima, jak maminka
sedí u klavíru, my mrňata kolem ní a zpíváme. A zpívalo se u mytí
nádobí, při úklidu, při každé příležitosti.
- Po „mateřské“ maminka začala
znovu učit na klavír. To znamená, že dopoledne vařila, starala se o
domácnost a odpoledne učila. V té době se o nás staral tatínek. Často se
vracela domů až pozdě večer, protože hrála pravidelně na zkouškách v
Bendlu, na všech besídkách a koncertech hudební školy a také doprovázela
na klavír žáky, kteří hráli na strunné nástroje. Kromě hudební školy
učila navíc další žáky v kurzech Osvětové besedy.
- Když maminka odešla do
důchodu, nepřestala se věnovat pedagogické činnosti úplně. Nějaký čas
ještě učila pár žáků v místní hudební škole a Osvětové besedě. Později
měla ještě žáky v Domě dětí a jeden den v týdnu učila v hudební škole v
Ústí nad Orlicí
- Tatínek sice hudební talent
neměl, přesto byl pro hudební školu velkou posilou. Vždyť dělal mnoho
let předsedu sdružení rodičů a angažoval se v kontaktech s družební
školou ve Svitu na Slovensku. Maminku v jejích dobrovolných aktivitách
nijak neomezoval. Nevyčítal, že často není doma a nevěnuje se raději
lukrativnějšímu hraní v obřadní síni na svatbách nebo v krematoriu na
pohřbech. Byl to vlastně hrdina, protože musel stále poslouchat, když
jsme doma zpívaly, cvičily na klavír nebo housle. Vždyť jsme byly tři.
Navíc ještě obětavě chodil poslouchat naše vystoupení na besídkách a
koncertech.
- Kromě akcí školy s námi
dětmi maminka chodila na všechny koncerty a jiné kulturní akce v místě,
občas jsme
navštěvovali i divadla v Brně a v Praze. Připravovala nás a
jezdila s námi na soutěže. Sestru Janu, která hrála na housle u pana
Vaníčka, doprovázela na klavír. Já jsem chodila k paní učitelce Pachové,
nejmladší sestra Hana začínala také u paní
Pachové a po jejím
odchodu do důchodu ji učila maminka v
hudební škole na klavír sama.
- Od narození jsme byly
obklopeny hudbou. Všechny tři jsme do hudební školy chodily mnoho let,
muzika se stala nezbytnou součástí našich životů. Všechny jsme zvažovaly
i muzikantskou kariéru, ale jenom Jana následovala maminku, šla na
konzervatoř a stala se učitelkou hudby.
- Maminka šířila lásku k hudbě
a radost z hraní nejen ve své rodině, ale také mezi svými žáky a oni
posílají tu radost dál.
-
Ing. Ludmila Vašková
|