Životní jubileum paní Jany Pasekové                                   
Paní Jana Paseková (roz. Umová) se narodila v rodině cukráře a dámské krejčové v České Třebové. Za druhé světové války absolvovala Veřejnou odbornou školu pro ženská povolání v Olomouci (tzv. rodinku). Vyučila se také cukrářkou u tatínka, ale svými skvělými dorty a proslulými vínovými rohlíčky těšila pouze mlsné jazýčky své rodiny nebo blízkých známých. Jinak zcela propadla hudbě. Rodiče její hudební talent podpořili zakoupením koncertního pianina.
Na klavír se nejdříve začala učit u slečny učitelky Pachové, později jezdila do Ústí nad Orlicí a do Pardubic. Tam také složila státní zkoušku z klavíru. Učit ve zdejší hudební škole začala již před státnicemi.
Hudba, to nebyla jenom obživa, ale opravdová vášeň. Kupovala si  množství not různých žánrů, hned z nich také hrála a zpívala. Když se sokolové připravovali po válce na slet, dobrovolně a nadšeně hrála k nácviku téměř všech skladeb. Věnovala tomu mnoho času každý den, až se rodiče zlobili, že skoro není doma a nepomáhá v jejich cukrárně, která se nacházela proti gymnáziu.
Stejně obětavě chodila mnoho let každý týden do Bendla a doprovázela sbor při zkouškách i na vystoupeních. Byla i členkou pěveckého sboru Třebovských učitelek.
Svoje nadšení pro hudbu přenášela i na nás, své tři dcery. Stále mám před očima, jak maminka sedí u klavíru, my mrňata kolem ní a zpíváme. A zpívalo se u mytí nádobí, při úklidu, při každé příležitosti.
Po „mateřské“ maminka začala znovu učit na klavír.  To znamená, že dopoledne vařila, starala se o domácnost a odpoledne učila. V té době se o nás staral tatínek. Často se vracela domů až pozdě večer, protože hrála pravidelně na zkouškách v Bendlu, na všech besídkách a koncertech hudební školy a také doprovázela na klavír žáky, kteří hráli na strunné nástroje. Kromě hudební školy učila navíc další žáky v kurzech Osvětové besedy.
Když maminka odešla do důchodu, nepřestala se věnovat pedagogické činnosti úplně. Nějaký čas ještě učila pár žáků v místní hudební škole a Osvětové besedě. Později měla ještě žáky v Domě dětí a jeden den v týdnu učila v hudební škole v Ústí nad Orlicí
Tatínek sice hudební talent neměl, přesto byl pro hudební školu velkou posilou. Vždyť dělal mnoho let předsedu sdružení rodičů a angažoval se v kontaktech s družební školou ve Svitu na Slovensku. Maminku v jejích dobrovolných aktivitách nijak neomezoval. Nevyčítal, že často není doma a nevěnuje se raději lukrativnějšímu hraní v obřadní síni na svatbách nebo v krematoriu na pohřbech. Byl to vlastně hrdina, protože musel stále poslouchat, když jsme doma zpívaly, cvičily na klavír nebo housle. Vždyť jsme byly tři. Navíc ještě obětavě chodil poslouchat naše vystoupení na besídkách a koncertech.
Kromě akcí školy s námi dětmi maminka chodila na všechny koncerty a jiné kulturní akce v místě,  občas jsme navštěvovali i divadla v Brně a v Praze. Připravovala nás a jezdila s námi na soutěže. Sestru Janu, která hrála na housle u pana Vaníčka, doprovázela na klavír. Já jsem chodila k paní učitelce Pachové, nejmladší sestra Hana začínala také u paní Pachové a po jejím odchodu do důchodu ji učila maminka v hudební škole na klavír sama. 
Od narození jsme byly obklopeny hudbou. Všechny tři jsme do hudební školy chodily mnoho let, muzika se stala nezbytnou součástí našich životů. Všechny jsme zvažovaly i muzikantskou kariéru, ale jenom Jana následovala maminku, šla na konzervatoř a stala se učitelkou hudby.
Maminka šířila lásku k hudbě a radost z hraní nejen ve své rodině, ale také mezi svými žáky a oni posílají tu radost dál.
Ing. Ludmila Vašková