Před několika dny jsem na internetu zcela náhodou objevil zmínku, že
přesně před rokem, 4. srpna 2018 v Praze zemřela spisovatelka Božena
Šimková (*3. 2. 1935 Levínská Olešnice) autorka knížky a známého
pohádkového televizního seriálu Krkonošská pohádka. Životní osudy
spisovatelky Šimkové jsou částečně spojeny s Českou Třebovou.
 Božena Šimková se prvně v České Třebové objevila v roce 1987, kdy
několik dní v letním období pobývala v Javorce ve vile Markových. Do
Třebové přijela na pozvání majitelky vily, známé českotřebovské
divadelní ochotnice, Olinky Markové. Společnici Boženě Šimkové ve vile
dělala neteř Markových, paní Zdenka Podhrázská. V České Třebové Božena
Šimková nacházela klid ke psaní a velice si oblíbila vycházky do okolí
města, zejména do Křivolíku.
V roce 2003 jsem se s paní Šimkovou ve vile sešel. Stalo se tak na
upozornění javorecké sousedky Markových, paní Boženy Řehákové. Ta byla
s Boženou Šimkovou v dobrých přátelských vztazích, pravidelně ji
navštěvovala a obě dámy spolu chodily na vycházky po okolí Třebové.
Jelikož paní Řeháková patřila do okruhu mých dobrých známých, oslovila
mě jednou s nápadem, že bych měl o paní Šimkové napsat článek. Tehdy mi
také řekla o koho se jedná a o jejím pobytu ve Třebové. Vše potřebné
domluvila a já byl ve vile přivítán. Paní Šimková mě přátelsky přijala a
velice dlouho hovořila o svém pestrém životě. Na základě našeho povídání
tehdy vznikl článek pro Českotřebovský zpravodaj. S výsledkem naší
spolupráce byla Božena Šimková spokojena a na důkaz díků jsem obdržel
jednu z jejich knih. Byla to právě Krkonošská pohádka, příběhy lakotného
Trautenberka a jeho poddaných, jimiž byli právě Anče, Kuba a hajný.
Knihu mi ochotně také podepsala.
S Boženou Šimkovou jsem se nadále
potkával v ulicích města, pokud zde pobývala a občas jsem ji mohl
obsloužit jako zákaznici v prodejně potravin DAS v Sadové ulici, kde
jsem tehdy pracoval. Za nějaký čas poté, co vyšel zmíněný článek, mi
právě v obchodě sdělila, že jí vyšla nová knížka, detektivka s názvem
Svatba bez příbuzenstva. Slíbila, že mi ji příště přinese. A jak řekla,
tak také učinila. Do týdne jsem měl knihu v ruce i s vepsaným věnováním:
„Panu Martinu Šebelovi srdečně Božena Šimková“. Později jsme se
přestali s paní Šimkovou ve Třebové vídat. Její návštěvy zde ustaly, já
z prodejny odešel a tak možnosti setkání byly ty tam. Až stručná zpráva
na internetu mi prozradila, že již rok není mezi námi. Připomeňme ještě
ve stručnosti dílo Boženy Šimkové. Z knížek pro děti je to již citovaná
Krkonošská pohádka, její pokračování Anče a Kuba mají Kubíčka, dále
potom to jsou knihy Barevný rok, Pohádky bratří měsíců. Pohádky
z obrazovky a Chytrému napověz. Z jejich detektivek můžeme kromě
vzpomenuté Svatby bez příbuzenstva zmínit ještě knihu O mrtvých jen
dobře. Ta byla také zfilmována a bývá celkem pravidelně na obrazovce
opakována. Vždy když příběh s řadou vynikajících českých herců, jakými
byli např. Eduard Cupák., Lída Roubíková, Libuše Geprtová, Ota Sklenčka
a další vidím, vzpomenu si na paní Šimkovou a chvíle prožité v Javorce.
V červenci 2019 na Boženu Šimkovou zavzpomínala dcera její javorecké
sousedky, Boženy Řehákové, českotřebovská učitelka, Mgr. Božena Dušková:
„Boženu Šimkovou v České Třebové pamatuji někdy od osmdesátých let
minulého století. Naši s ní měli běžné sousedské vztahy, tak jako dříve
s Olinkou Markovou. Jednalo se o návštěvy nebo výměny přebytků úrody za
zahrádky. Společnice paní Šimkové, Zdena Podhrázská byla po operacích
a moc často nevycházela ven. Božena Šimková se mnou ráda jezdila autem
na nákupy, moji synové ji zase pečovali o počítač. Podle její knížky,
encyklopedie o přírodě, nazvané Barevný rok, léta učím. Věděla to a měla
z toho velkou radost. Nikdy jsem ji však nepřemluvila na besedu se
čtenáři. To vždy razantně odmítala. Milovala českotřebovské nářečí.
Výrazy jako ampr, tůčko, vostávkovej plot se jí moc líbily. Zbožňovala
maminčiny vázané koláče. Vždy, když je jedla, říkala: ‚Nebe v hubě, paní
Řeháková, nebe v hubě!‘ S maminkou paní Šimková vedla nekonečné noční
telefonáty, snad kvůli lacinějšímu tarifu, možná trpěla nespavostí.
Probraly politiku i kulturu. Radost nám vždy
dělala žádosti o kritiku či glosy ke knize (často i rukopisu) nebo
filmu. Před odjezdem domu do Prahy chodívala s maminkou do Křivolíka -
z pověrčivosti utrhnout par snítek vrátice. Naposledy snad v letech 2008
nebo 2009. Po odchodu maminky v roce 2011 mi poslala nádhernou
kondolenci. Božena Šimková byla velmi komunikativní, nesmírně vzdělaná,
s širokým záběrem znalostí . Ani nedovedu vyjádřit za co vše jsem ji
vděčná! Skvostná čeština, životní postoje a nadhled, smysl pro humor...
Pro mne skutečně krásná ženská a člověk, co se nesmírně povedl!“
Čest její památce!
Martin Šebela
|