U nádraží, nově u dopravního
terminálu, si můžeme dát sraz "u schodů", které ústí do Vinohradské ulice.
Jsou původní z doby výstavby "nového" vlakového nádraží před 95 lety.
Do šedesátých let minulého století zde však bývala dvě schodiště. Na to
druhé "u pošty" si vzpomínají již jen pamětníci. O likvidaci dále
popisovaného schodiště se píše neurčitě -"někdy v šedesátých letech".
Myslím, že bude možné najít v kronikách a archivech bližší informace, jak
nové technické řešení, bez kterého si dnes nelze představit dopravní
obsluhu dopravního terminálu, vznikalo. Připomeňme si nyní
původní schodiště s Martinem Šebelou:
Většina z nás při cestě ze zdejšího nádraží využívala do nedávného
zahájení výstavby multifunkčního terminálu ke zkrácení cesty na Staré
náměstí, na Vinohrady či do Bezděkova rozměrné schodiště, vedoucí z
Bezručova náměstí přímo do ulice Vinohradské. Mezi námi se dosud najde
řada pamětníků, kteří stále vzpomínají, že na Bezručovo náměstí však
ústilo ještě jedno, obdobné schodiště.
Nacházelo se v horní části tohoto prostranství, přibližně v místech, kam
byla o mnoho let později po jeho zrušení ze Starého náměstí v roce 1996
přemístěna Pokorného socha Sbratření. Ústilo do Slovanské ulice naproti
domkům Pucholtově čp. 718 a Tojmarově čp. 719. Schodiště bývalo rozděleno
žulovými kostkami dlážděným odpočívadlem do dvou dílů a ohraničeno kovovým
zábradlím, upevněným na obou stranách do betonových ozdobných sloupů.
Jednotlivé žulové bloky vlastních schodů (každý z nich byl sestaven z
více dílů) byly pro zvýraznění bezpečnosti natřeny bílými pruhy.
 V
době existence tohoto schodiště nebylo možné vyjet např. s autobusy či
poštovními vozy nahoru do Slovanské ulice, tak, jak jsme tomu byli zvyklí
v době pozdější. Silnice tu prostě neexistovala. Prostor před poštou byl
daleko větší a hned nad ním vycházelo zmíněné schodiště. Poštovní
automobily či autobusy musely odsud odjíždět pravidelným kolečkem po
Bezručově náměstí, řekněme kolem pozdějšího autobusového nádraží. To tu
ovšem také dříve neexistovalo. Od otevření nového nádraží v roce 1924 se
ve středu tohoto prostranství nacházel zelený pás doplněný několika
listnatými keři. Tehdy také vznikla obě vzpomenutá schodiště.
Schodiště bývalo častým místem dětských her. Dodnes si „kluci“ z okolí,
ač již většinou v důchodovém věku vzpomenou, co se zde nahonili, nahráli a
ač schodiště bývalo vyhrazeno výhradně pro pěší, klukům vůbec nevadilo, na
kolech bylo přeci jenom sjízdné. Ale ouha, dva dny staré, vlastně tatínkem
nově koupené světlo na kolo na odpočívadle nevydrželo!! Domů se šlo s
velkými obavami. Schodiště také sloužilo k občasnému fotografování
obyvatel města. Právě díky tomu dnes známe jeho dřívější podobu.
Schodiště je okolními pamětníky vzpomínáno také v květnu roku 1945, kdy
se v blízkosti zdejšího nádraží objevila osvobozující Rudá armáda. Šťastní
občané našeho města, ale i obcí a měst sousedních, odkud k nám
osvoboditelé přijeli, na důkaz vděčnosti čile „nalévali štamprlata a kluci
vojenští“ pili jako o závod. A tak k nám do Třebové prý přijeli již ve
značně dobré náladě. Jeden z tanků se tehdy ocitl ve Slovanské ulici,
právě mezi zmíněnými schody a rohovým Pucholtovým domkem čp. 718. Při
otáčení a potřebném couvání vnikl svou zadní částí do pokoje tohoto
stavení. Domovní zdí projel jak po másle. Naštěstí poškození nebylo moc
značné a pan Pucholt vše opravil. Nad celou záležitostí se slovy „Tohle se
spraví, hlavně že je po válce“ klidně mávl rukou.
 Jeden
z tanků (zda ten, co důvěrně poznali Pucholtovi či jiný, to se zjistit
nepodařilo), vlastně jeho řidič, také asi do té doby neslyšel, že schody
používají výhradně pěší a zkrátil si jimi cestu dolů. Schody byly
dokonale rozmetány, ale došlo k jejich opravě, neboť zde svému účelu
sloužily až do doby likvidace, prováděné s úpravou Bezručova náměstí
někdy v šedesátých letech 20. století. Tehdy celé toto prostranství
získalo podobu, kterou si udrželo až do roku 2009, kdy zde začala jeho
celková přestavba.
Výkopové práce, prováděné v souvislosti s nynější výstavbou terminálu, v
místech, kde přibližně schody stávaly (navazovaly přímo na chodník,
který vedl od sochy Sbratření k budově Provozního oddílu) odkryly i
několik pozůstatků tohoto schodiště. Dne 24. března 2009 zde byly
bagrem vyhloubeny čtyři žulové bloky, s největší pravděpodobností z
něho pocházející. Okolní terén byl do této lokality dodatečně navezen po
úpravě Bezručova náměstí. Dokládala to skutečnost, že odkrytá okolní
zemina s kousky cihel, stavební suti a úlomky modrých kamnářských
kachlů ležela na souvislé vrstvě jílu.
Nyní probíhající přestavba této části města již podruhé zásadně změní
jeho podobu. A to obdobně, jako se toto území ve dvacátých letech 20.
století proměnilo před zraky našich předků výstavbou tehdy „nového“
českotřebovského nádraží, které tu vyrostlo na loukách a pozemcích
místních
hospodářů.
Martin Šebela
Fotografie
Martina Šebely z výstavby terminálu v roce 2009 potvrzují přítomnost
žulových bloků:
-
-
|