Ze Slovanské ulice se k nádraží chodilo po schodišti          
U nádraží, nově u dopravního terminálu, si můžeme dát sraz "u schodů", které ústí do Vinohradské ulice. Jsou původní z doby výstavby "nového" vlakového nádraží před 95 lety.  Do šedesátých let minulého století zde však bývala dvě schodiště. Na to druhé "u pošty" si vzpomínají již jen pamětníci. O likvidaci dále popisovaného schodiště se píše neurčitě -"někdy v šedesátých letech".  Myslím, že bude možné najít v kronikách a archivech bližší informace, jak nové technické řešení, bez kterého si dnes nelze představit dopravní obsluhu dopravního terminálu, vznikalo.  Připomeňme si nyní  původní schodiště s Martinem Šebelou:
Většina z nás při cestě ze zdejšího nádraží využívala do nedávného zahájení výstavby multifunkčního terminálu ke zkrácení cesty na Staré náměstí, na Vinohrady či do Bezděkova  rozměrné schodiště, vedoucí z Bezručova náměstí přímo do ulice Vinohradské. Mezi námi se dosud najde řada pamětníků, kteří stále vzpomínají, že na Bezručovo náměstí však ústilo ještě jedno, obdobné schodiště.
Nacházelo se v horní části tohoto prostranství, přibližně v místech, kam byla o mnoho let později po jeho zrušení ze Starého náměstí v roce 1996 přemístěna Pokorného socha Sbratření. Ústilo do Slovanské ulice naproti domkům Pucholtově čp. 718 a Tojmarově čp. 719. Schodiště bývalo rozděleno žulovými kostkami dlážděným odpočívadlem do dvou dílů a ohraničeno kovovým zábradlím, upevněným na obou stranách do betonových ozdobných sloupů. Jednotlivé žulové bloky vlastních schodů (každý  z nich byl sestaven z více dílů) byly pro zvýraznění bezpečnosti natřeny  bílými pruhy.
V době existence tohoto schodiště nebylo možné vyjet např. s  autobusy či poštovními vozy nahoru do Slovanské ulice, tak, jak jsme tomu byli zvyklí v době pozdější. Silnice tu prostě neexistovala. Prostor před poštou byl daleko větší a hned nad ním  vycházelo zmíněné schodiště. Poštovní automobily či autobusy musely odsud odjíždět pravidelným kolečkem po Bezručově náměstí, řekněme kolem pozdějšího autobusového nádraží. To tu ovšem také dříve neexistovalo. Od otevření nového nádraží v roce 1924 se ve středu tohoto prostranství nacházel zelený pás doplněný několika listnatými  keři. Tehdy také vznikla obě vzpomenutá schodiště.
Schodiště bývalo častým místem dětských  her. Dodnes si  „kluci“ z okolí, ač již většinou v důchodovém věku vzpomenou, co se zde nahonili, nahráli a ač schodiště bývalo vyhrazeno výhradně pro pěší, klukům vůbec nevadilo, na kolech bylo přeci jenom sjízdné. Ale ouha, dva dny staré, vlastně tatínkem nově koupené světlo na kolo na odpočívadle nevydrželo!! Domů se šlo s velkými obavami. Schodiště také sloužilo k občasnému fotografování obyvatel města. Právě díky tomu dnes známe jeho dřívější podobu.
Schodiště je okolními pamětníky vzpomínáno také v  květnu roku 1945, kdy se v blízkosti zdejšího nádraží objevila osvobozující Rudá armáda. Šťastní občané našeho města, ale i obcí a měst sousedních, odkud k nám osvoboditelé přijeli, na důkaz vděčnosti čile „nalévali štamprlata a kluci vojenští“ pili jako o závod. A tak k nám do Třebové prý přijeli již ve značně  dobré náladě. Jeden z tanků se tehdy ocitl ve Slovanské ulici, právě mezi zmíněnými schody a rohovým  Pucholtovým domkem čp. 718. Při otáčení a potřebném couvání  vnikl svou zadní částí do pokoje tohoto stavení. Domovní zdí projel jak po másle. Naštěstí poškození nebylo moc značné a pan Pucholt vše opravil. Nad celou záležitostí se slovy „Tohle se spraví, hlavně že je po válce“ klidně mávl rukou.
Jeden z tanků (zda ten, co důvěrně poznali Pucholtovi či jiný, to se zjistit nepodařilo), vlastně jeho řidič, také asi do té doby neslyšel, že schody používají výhradně pěší a zkrátil si jimi cestu dolů. Schody byly dokonale rozmetány, ale došlo k jejich opravě, neboť zde svému účelu sloužily až do doby  likvidace, prováděné s úpravou Bezručova náměstí někdy v šedesátých letech 20. století. Tehdy celé toto prostranství získalo podobu, kterou si udrželo až do roku 2009, kdy zde začala jeho celková přestavba.
Výkopové práce, prováděné v souvislosti s nynější výstavbou terminálu, v místech, kde přibližně schody stávaly (navazovaly přímo na  chodník, který vedl od  sochy Sbratření k budově Provozního oddílu) odkryly i několik pozůstatků tohoto schodiště. Dne  24. března 2009 zde byly bagrem vyhloubeny  čtyři  žulové bloky, s největší pravděpodobností z něho pocházející. Okolní terén byl do této lokality dodatečně navezen po úpravě Bezručova náměstí.  Dokládala to skutečnost, že odkrytá okolní zemina s kousky cihel, stavební suti a úlomky modrých  kamnářských kachlů ležela na souvislé vrstvě jílu.
Nyní probíhající  přestavba této části města již podruhé zásadně změní jeho podobu. A to obdobně, jako se toto území ve dvacátých letech 20. století proměnilo před zraky našich předků výstavbou tehdy „nového“ českotřebovského nádraží, které tu vyrostlo na loukách a pozemcích místních hospodářů.                                                                                                                Martin Šebela

Fotografie Martina Šebely z výstavby terminálu v roce 2009 potvrzují  přítomnost žulových bloků: