-
Několik otázek pro klavíristy
Jarmilu Holcovou ml. a Iva Kahánka před zahajovacím koncertem nové
sezóny Kruhu přátel hudby
-
 Jak
vzpomínáte na své hudební začátky v České Třebové?
-
J. H. Moc ráda a často. Hrdě se chlubím, že pocházím právě
z České Třebové. Jen v Anglii se lehce pousmáli nad faktem, že
říkám „město“ místu, kde žije „pouze“ 16 000 obyvatel. Nicméně po
vysvětlení, jak je tu krásně, jen za letošní prázdniny za mnou
přijelo 5 návštěv. Česká Třebová je líbezná a vždy jsem tu měla
velkou podporu lidí. Pamatuji si, že mi drželi palce na každou
soutěž a vždy se zajímali, jak pokračuji, kde hraji nebo kde
studuji. Je radost vracet se zpět.
-
-
Jak a kde byste v budoucnu chtěla uplatnit své
hudební vzdělání?
-
J. H. Už na konzervatoři jsem si uvědomila, že není mým šálkem
kávy celý život pouze cvičit a koncertovat. Ivoš [Ivo Kahánek –
pozn. J. P.] vždy říká: „Ty jsi velký milovník života!“ s čímž
souhlasím. V 18 letech jsem zcela propadla elementární výuce.
Začala jsem cestovat po republice a hledat malé talentované děti,
které jsem si vzala pod křídla a učila je hudbě. Přijímám děti už
od 4 let. Sama při cvičení hledám veškeré techniky, jak nejlépe
naučit pianistickou problematiku, a zkušenosti předávám dál, jak
nejlépe umím. I proto jsem odjela studovat do Anglie. Výuka
metodiky tam je na vysoké úrovni a všechny své poznatky mohu
zúročit na domácí půdě. Stěžejní působiště mám v Praze. Ale Česká
Třebová je srdcová záležitost, takže i když je to časově náročné,
snažím se skupinku dětí učit i zde.
-
-
V čem se liší výuka hry na klavír v Čechách, na
Moravě nebo např. v anglickém Birminghamu, kde právě studujete?
-
J. H. Liší se zejména systémově. Česká republika má unikátní
systém základních uměleckých škol. Celý svět nám tuto raritu
závidí. Bez ohledu na materiální zázemí či místo bydliště může
dítě za symbolickou částku (bráno ve světových měřítcích) po
splnění talentových zkoušek studovat hudbu na kvalitní úrovni.
V Anglii tento systém není. Pokud se Angličané chtějí hudebně
vzdělávat, platí za výuku nemalé peníze. Ovšem za takovou výuku
očekávají vysokou kvalitu. Chtějí na sobě pracovat a i když nemají
cíl stát se koncertním pianistou, zkouší ze sebe dostat to
nejlepší.
-
-
 Jakou
hudbu máte ráda?
-
J. H. Já mám ráda skoro všechno. Jeden den si obleču malé černé
na koncert klasické hudby či róbu na operu, abych o den později
odjela na maďarský festival Balaton Sound, kde od rána do večera
hraje jen elektronická hudba. S vínem v ruce si s potěšením
poslechnu cimbálovou muziku a ke grilovačce mám ráda country.
Dokonce mě můj starší bratr „naučil“ poslouchat metal. V době, kdy
jsme ještě bydleli pod jednou střechou, ho pouštěl každé ráno a
musím říct, že vstávat se skupinou Slipknot je opravdu lahůdka.
[Smích]
-
-
Máte ráda pondělí a dle fotografií na Vašem
Facebooku i kočky, proč?
-
J. H. Máte pravdu. Pondělí je můj nejoblíbenější den! Já si
užívám, když jsem pracovně vytížená, ale občas to vše umí přerůst
přes hlavu. Nějak zvlášť nepociťuji rozdíl mezi pracovním dnem a
víkendem, protože my de facto cvičíme pořád. Pondělí je pro mě
příslib nového začátku. Vnímám ho jako restart. Na tom, co bylo
minulý týden, už nezáleží. Každé
pondělí se probouzím s vědomím, že se zase s novou energií vrhnu
do práce. A to zbožňuji!
-
Jako malá jsem zvířata milovala. Přála jsem si psa, kočku, koně,
slona, žirafu… Dokonce jsem sama sobě k Vánocům koupila křečka a
rodičům tvrdila, že mi ho přece přinesl Ježíšek! Čím jsem starší,
tím víc si uvědomuji, jaký závazek to je. S partnerem hodně
cestujeme, a proto vysněný pes nepřichází v úvahu. Naše Čočka
(jméno kočky) si nás našla sama. Jednoho dne zaklepala na okno.
S největší pravděpodobností se zatoulala a k nám přišla
podvyživená s velkou ránou na zádech. O kočičku jsme
se začali starat a zároveň
se snažili najít majitele. To se však nepovedlo a tak nějak nám
zůstala. Věřím, že to byl osud. Naší Čočce totiž nevadí cestování.
Špatně snáší pouze samotu. Když to celé shrnu, cestujeme všichni
tři, z čehož vyplývá, že naše čtyřnohé stvoření už zažilo i
několik zahraničních hotelů.
-
-
Máte svůj hudební vzor?
-
J. H. Nemám. Pokud se zaměřím pouze na klasickou hudbu a na můj
nástroj, mám určitě několik svých oblíbenců. Z pohledu profesorů,
kteří mě učili, nejblíže mému srdci byl Boris Berman. Nikdy
nezapomenu, když jsem mu hrála Chopinův klavírní koncert e moll,
on si sedl za druhý klavír a začal mi hudebně odpovídat (hrát
orchestrální part). Najít někoho, kdo dýchá stejně jako vy, vnímá
každý tón, každý nepatrný pohyb... To souznění bylo dokonalé. Po
dohrání jsme oba ještě pár minut mlčeli a nechali doznít vše, co
bylo „řečeno“. Z pohledu světových pianistů Sviatoslav Richter.
Spojení ďábelské dravosti a nejměkčích, romantických tónů, které
Vás pohladí po duši, staví (pro mě) Richtera na pomyslné první
místo. I když mám pár oblíbenců a měla jsem možnost poznat nebo
slyšet mnoho světových pianistů, myslím, že je dobré se co nejvíce
naučit, snažit se pochopit, poslouchat, ale nakonec hledat svoji
vlastní cestu.
-
-
 Již
několikrát jste spolu v Malé scéně vystupovali, jak se Vám tam
hraje?
-
I. K. V Malé scéně se hraje velmi dobře, protože je to sál
s dobrou akustikou a dvěma dosti vyrovnanými klavíry, což zdaleka
není všude. Navíc českotřebovské publikum si pamatuji jako velmi
vřelé, takže se na ně moc těším.
-
-
Jaký je pro pianistu rozdíl mezi sólovou hrou a
hrou na dva klavíry?
-
I. K. Je zde hlavně jeden velký rozdíl – nutnost hlídat
dokonalou souhru mezi nástroji. Dva klavíry jsou z tohoto
hlediska vůbec nejchoulostivější ze všech nástrojů, protože jejich
tón má (na rozdíl od smyčců či dechových nástrojů) dosti konkrétní
začátek. Jde tedy o to, být maximálně sladěni technicky i
výrazově, obrazně řečeno „dýchat spolu“.
-
-
Jste výkonný umělec, ale i pedagog. Vnímám Vás jako
osobnost, která neřeší střet zájmů, totiž že by Vaši žáci mohli
být v budoucnu i Vašimi konkurenty.
-
I. K. To skutečně takto neberu. Navíc v každé generaci se
sólově prosadí jen pár jednotlivců a každá z těchto generací má
pro pořadatele své plusy a minusy (např. mediální známost a vysoké
umělecké renomé zkušeného umělce za vyšší cenu versus ne tak
známý, ale zase neokoukaný umělec za menší honorář), takže
konkurence sice existuje, ale konkurenti se mohou i doplňovat. A
bez kvalitní konkurence může člověk ustrnout ve vývoji.
-
-
Jak studujete a z čeho vycházíte u nové skladby,
která nebyla ještě nikdy realizována?
-
I. K. Snažím se spoléhat na svou intuici, kterou vzápětí
podrobím naopak racionálnější analýze. Tam, kde se tyto metody
protnou, bude s největší pravděpodobností ležet můj interpretační
přístup. Často je to pro pianistu zábava a dobrodružství, protože
není svázán tzv. interpretační tradicí – naopak ji spoluvytváří.
-
-
 Jak
se ztotožňujete se skladbou Z budoucího světa, kterou
dokomponoval z rozepsané skici Antonína Dvořáka počítač? Jste
první, kdo ji nastudoval. Objevil jste v ní i ducha umělé
inteligence?
-
I. K. Je právě otázka, velká otázka, zda může mít umělá
inteligence ducha… Já o tom úplně přesvědčen nejsem. Je to sice
brilantní nástroj, ale právě jen nástroj založený na totální
racionalitě, nemající k dispozici cit, intuici ani napojení na
„velký systém“ či – chcete-li – na nejvyššího Stvořitele. V tomto
smyslu nebude dle mého soudu nikdy živý, a tudíž ani srovnatelný
s tvořivým duchem člověka – jakkoli bude jistě existovat spousta
aktivit, které se ho takto využít pokusí. Tím vůbec nesnižuji
skvělou práci těch, kteří tuto technologii vyvinuli. Je to prostě
jako s nožem: můžete s ním naporcovat maso k obědu nebo zabít
člověka. Nůž je neutrální, záleží jen, kdo ho drží v ruce…
-
-
Co jste si pro nás připravili a chcete něco vzkázat
českotřebovskému publiku?
-
( J. H. + I. K.) Uslyšíte jak sólové výkony, tak čtyřruční
hru i naši oblíbenou hru na dva klavíry. Program bude pestrý.
Můžete se těšit na
Franze Schuberta, Claru
Schumann, Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, Bohuslava Martinů,
Fryderyka Chopina, Sergeje Rachmaninova a Dmitrije Šostakoviče.
Doufáme, že si publikum užije koncert stejně dobře jako my za
klavírem!
-
Děkuji za rozhovor. Jaroslav Plocek
-
-
Koncert klavíristů Jarmily Holcové a Iva Kahánka se
uskuteční
-
v úterý 24. září 2019 od 19:00 hodin
v českotřebovské Malé scéně.
-
-
 Jarmila
Holcová
(*1993)
-
absolvovala ZUŠ v České Třebové, Konzervatoř P. J. Vejvanovského
v Kroměříži a Fakultu umění Ostravské univerzity, kde svůj
bakalářský titul získala pod vedením doc. Elišky Novotné. Nyní
studuje na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze u Iva
Kahánka a na univerzitě v Birminghamu (Velká Británie) pod vedením
Daniela Browella. Absolvovala klavírní kurzy např. u Eugena
Indjiće, Magdaleny Lisak, Borise Bermana, Markuse Schirmera,
Petera Donohoa, Ivana Klánského, Aleny Vlasákové, Jana Jiraského a
mnoha dalších. Je úspěšnou účastnicí jak národních, tak
mezinárodních soutěží: Piano Talents v Miláně (Itálie, 3. cena),
Mezinárodní Novákova klavírní soutěž (Česká Republika, 3. cena a
cena za přednes díla V. Nováka), Euterpe International Competition
v Coratu (Itálie, čestné uznání).
-
Již v 18 letech se začala věnovat elementární pedagogice. Cestuje
po České republice s cílem vyhledat a podchytit talentované děti
od útlého věku (obvykle od 4 let). Kromě sólové hry na klavír a
elementární výuky se zabývá také komorní hudbou a klavírním duem.
-
-
 Ivo
Kahánek
(*1979)
-
je absolventem Janáčkovy konzervatoře v Ostravě ve třídě Mgr.
Marty Toaderové a Akademie múzických umění v Praze ve třídě prof.
Ivana Klánského. Má za sebou také studijní stáž na prestižní
londýnské Guildhall School of Music and Drama u Ronana O´Hory a
mistrovské kurzy pod vedením Karl-Heinze Kämmerlinga, Christiana
Zachariase, Alicie de Larrocha, Imogen Cooper, Petera Frankla a
dalších osobností.
-
Jako interpret nevšední emocionální síly a hloubky si Ivo Kahánek
získal pověst jednoho z nejpůsobivějších umělců své generace a je
mnohými považován za nejlepšího současného českého pianistu. Svůj
dar okamžitě navázat citovou vazbu s publikem dokáže náležitě
zužitkovat ve skladbách od baroka po modernu, s těžištěm v
romantickém repertoáru. V cizině je rovněž pokládán za specialistu
na interpretaci české hudby.
-
V roce 2004 se stal absolutním vítězem mezinárodní hudební soutěže
Pražské jaro. Vedle toho získal ocenění v mnoha dalších významných
kláních u nás i v cizině (Maria Canals Piano Competition v
Barceloně, Vendome Prize ve Vídni, Stiftung Tomassoni Wettbewerb v
Kolíně nad Rýnem, Mezinárodní soutěž Fryderyka Chopina v
Mariánských Lázních, Concertino Praga aj.).
-
Po úspěšných debutech na festivalu Beethovenfest v Bonnu a na
Pražském jaru obdržel pozvání od Symfonického orchestru BBC k
vystoupení na festivalu BBC Proms v londýnské Royal Albert Hall.
Tam v srpnu 2007 pod taktovkou Jiřího Bělohlávka provedl Klavírní
koncert č. 4 Inkantace Bohuslava Martinů, živě přenášený
televizí a rádiem BBC i českou rozhlasovou stanicí Vltava. Tento
kritikou oceněný debut nabízí německé vydavatelství Deutsche
Grammophon jako digitální download. Není divu, že si Iva Kahánka
vybral Sir Simon Rattle ke dvěma vystoupením s Berlínskou
filharmonií v listopadu 2014. Následoval nadšený ohlas odborné
kritiky i široké veřejnosti. Mladý klavírista se stal po Rudolfu
Firkušném teprve druhým českým pianistou v historii, jenž
vystoupil s tímto světoznámým tělesem. Kromě toho spolupracuje
pravidelně s Českou filharmonií a dalšími vynikajícími orchestry.
-
V roce 2007 podepsal exkluzivní smlouvu s vydavatelstvím Supraphon
Music a od té doby nahrál celkem devět CD s díly Leoše Janáčka,
Bohuslava Martinů, Gideona Kleina, Miloslava Kabeláče, Jeana
Francaixe, Jacquesa Iberta aj. Jeho album (Janáček – Martinů –
Kabeláč) získalo nejvyšší možné hodnocení v odborných
zahraničních časopisech Classics Today (USA), Le Monde de la
Musique (Francie) a Fanfare (USA). Jeho zatím poslední sólová
deska je věnována Fryderyku Chopinovi (Sonáta h moll, čtyři
Scherza).
-
Letos v únoru mu vyšla u Supraphonu nahrávka písní Bohuslava
Martinů s vynikající sopranistkou Martinou Jankovou a barytonistou
Tomášem Králem. Pravidelně natáčí pro Český rozhlas a Českou
televizi.
- 8.
|