Svoji sedmdesátku vlastně oslavil především se svými přáteli již o týden dříve, 9. srpna, na  letošním jubilejním Svinnském Iscarex krosu. Ten se opravdu vydařil. Bylo pěkné počasí a sešla se opravdu velká parta sportovců všeho věku. Od nejmladších kategorií mládeže až po veterány.  "Byl to uspěchaný den, přijelo mnoho přátel a já  vlastně ani neměl čas se všem věnovat. Narozeniny s tak vysokou  hodnotou už člověk ani nechce slavit... a takovou oslavu, jaká byla před deseti lety v srpnu 2009 na posledním "Králičáku" v Dolní Moravě jsem již rozhodně ani nechtěl zažít," říká Jan Šimůnek, když už všechny návštěvy absolvoval. Narozeniny samozřejmě připomněli i kolegové ve firmě Iscarex, nyní sídlící již řadu let v Hylvátech. Nakonec i úvodní snímek charakterizující  situaci, je spojen s dárkem, který šéf firmy dostal na (neplánované) firemní oslavě. Potěší jistě také další dárky kamarádů sportovců. Pro jeden takový, (zdobenou maxi láhev k výročí), který získal od Karla Šklíby (Maratón stav Úpice) musel Honza Šimůnek vystoupat na letošním Svinnském krosu nahoru na bednu při ceremoniálu předávání cen, ale bylo toho daleko víc. Svoje jubileum si musel Honza na Svinnském krosu odmakat v dresu s číslem "70" na poloviční krosové trati závodu (2700 metrů).

Nápis na darovaném křesle "Běžec a cestovatel" a také nadpis tohoto článku napovídá, že u kolébky Honzy Šimůnka byly přinejmenším dvě sudičky. Ta první mu do kolébky vložila (před sedmdesáti lety) lásku ke sportování a běhům v přírodě (tedy nějaké dobové "botasky") a ta druhá zase "toulavé boty", které jej vedou k velkému cestování.  Obě dvě "profese" se během Honzovy životní dráhy navzájem velmi dobře proplétaly. Dnes již převažuje ta "profese" cestovatelská.

Sportování od mladého věku neměl Honza nijak úzce zaměřeno, tehdy v šedesátých letech, kdy Jan Šimůnek dospíval, nebyla tréninková střediska mládeže, ani drahé a speciální sportovní vybavení. Přesto rád vzpomíná na jednoduchá vesnická sportoviště, tenis, při kterém rakety nahrazovaly dřevěné náhražky, nebyly drahé lyže. Levný byl vytrvalostní běh v přírodě, kde bylo možné poměřovat síly s ostatními. Díky sportu se dostal už od šedesátých let i do ciziny a ta mu učarovala. Již ten první "obyčejný " zájezd do tehdejší NDR v roce 1967 a hlavně potom další sportovní (autobusové) zájezdy do Švýcarska, Francie (včetně Andorry) a Itálie. Na tehdejší dobu to byl pro mnoho z nás neskutečný svět. Vždy byl zájezd spojen s vytrvalostními závody v přírodě, tratě kolem 25 km. Díky dobré tréninkové píli a sportovnímu základu pěstovanému od malička dosahoval i dobré časy. Dnes by byly i na velkých závodech mezi první dvacítkou.

V osmdesátých letech pak po určité pouze Jan Šimůnek rád vzpomíná na zájezdy do Jugoslávie, kde poznal prakticky celé pobřeží Jadranu a také na rodinný zájezd do Skandinávie (Dánsko, Norsko, Švédsko) v roce 1989, ještě na "devizový příslib". A od devadesátých let pak "cestovatelská horečka" Jana Šimůnka vypukla naplno.  Ty první zájezdy by byly dnes pro turisty neskutečné - např. autobusový zájezd do Severní Afriky v roce 1991, kdy výprava projela autobusem Karosa přes celou Saharu do Tuniska  Alžíru a Maroka nebo podobný autobusový zájezd po ose z Prahy přes Balkán, Turecko, Sýrii  a Izrael  do Egypta.  Dnes by takovým způsobem cestoval jen málokdo. Těžko vypovědět  přesně všechny destinace  absolvovaných zájezdů. Zamiloval si Afriku,  a především Oceánii, Šalamounovy ostrovy...  Všechny cesty jsou podrobně zmapovány ve fotoknihách, které má cestovatel vzorně uspořádány a záznamy. Veškeré cíle spojené s velkou cestovatelskou vášní Honzy Šimůnka jsou velmi dobře zřejmé z následující mapy, vlaječky navštívených zemí mluví za vše. A s každou cestou jsou spojeny zážitky, spousty zážitků. Dala by se z toho udělat u zajímavá statistika nebo celý seriál...

"Cestování s Honzou" je název záložky, na kterou se dostaneme jak z tohoto odkazu ZDE nebo z webu Iscarex týmu. Po kliknutí na vlaječku navštívené země  zjistíte termín návštěvy a v řadě případů i řadu dalších podrobností a zajímavostí. Je to vlastně taková zajímavá interaktivní učebníce zeměpisu z pera cestovatele Honzy Šimůnka.

O velkém cestovatelském nasazení svědčí např. i výčet zemí, které Honza navštívil v letošním roce 2019: "První na řadě bylo Kongo (Afrika), následoval zájezd do Austrálie, kde jsem ve vypůjčené Toyotě objeli s kamarády prakticky celý světadíl. Hlavním cílem, který  jsme nemohli vynechal, byl známý masiv Uluru, letošní cíl světového turismu č. 1. Jde přírodní rezervaci, která bude letos v závěru roku navždy turistům zapovězena." Svědectví o cestě do Austrálie podal přátelům a sportovcům Jan Šimůnek ve velkém obrazovém kalendáři "AUSTRÁLIE 2020". Ale ani to není všechno. Po krátké letní pauze se Honza chystá na další africký zájezd do Ghany a Toga.

Jsou ještě nějaká "bílá místa,  kam byste se ještě rád podíval? "Rozhodně to nejsou velká města a aglomerace, ale destinace spojené s přírodou a zajímavou historií. Proto mne neláká ani civilizovaná Amerika nebo třeba Japonsko, ale např. Velikonoční ostrov nebo např. Kamčatka. A nesmím vynechat ještě další cestu na Šalomounovy ostrovy (Solomon Islands) v Oceánii, i když jsem zde už byl pětkrát. A je to turisticky velmi těžko dostupný, ale kouzelný cíl, kde ale žijí skvělí lidé, nijak příliš nezasažení světovými problémy. V řadě věcí bychom se od nich mohli mnohému naučit. "

Ptát se na konkrétní dojmy je možné nejlépe při besedě, prohlížení fotografií. K tomu jde vypravování samo. A tak myslím, že zde je ještě široké pole působnosti pro další léta, protože jiného tak pilného cestovatele (a hned tak blízko) nemáme. Dozvěděli bychom se o tom, že do mnoha destinací  odjet bez alespoň základního posvěcení nějaké cestovní kanceláře opravdu nedoporučuje, ale i to, že na cestách světem je třeba počítat i se špatnými vlastnostmi lidí a bez akceptování jejich požadavků na úplatky se potom dál na své cestě prostě nedostanete. A to si lze dle zpráv ze světa představit i horší scénáře. Moc by mohl Honza povídat také o úrovni zdravotní péče, o skutečném životě rodin a dětí, o privilegiích pro úředníky UNICEF....

Narozeniny. Chtěl bych (vlastně už dodatečně) popřát Honzovi Šimůnkovi do dalších let především hodně zdraví a další úspěšné cesty do vysněných destinací, které jsou a nebo teprve budou v jeho plánech. Dobře vím, že si svůj život bez "velkého cestování" nedokáže ani představit. V tomto směru je třeba také vyzdvihnout velkou podporu, která má jubilant doma ve své rodině, také sportovně zaměřené. U Šimůnků sportují 3 generace a sportovat budou jistě i  další.  S manželkou Zdenou  také Honza absolvoval mnoho krásných zájezdů nejen po Evropě, vždyť se s ním vydala i na dalekou cestu na Šalamounovy ostrovy. Bez dobrého rodinného zázemí by nemohl toho tolik dokázat jak v rozvoji firmy Iscarex, ve sportovní oblasti, ani při cestování po světě.

Milan Mikolecký