110 let Františka DOLEŽALA (14.9. 1909 – 4.10. 1945), letce hrdiny

Na velké mramorové desce v budově českotřebovského gymnázia jsou na památku čtyř profesorů a čtyřiatřiceti žáků této školy, kteří zahynuli v letech první a druhé světové války vyryta jejich jména. Co jméno, to lidský osud a osobní tragédie. Mezi nimi je také jméno Františka Doležala. Jeho život a tragický konec by neměl být zapomenut. Jako válečný pilot – denní stíhač, měl za sebou velké vytížení ve vzdušných bitvách nad celou západní Evropou. Absolvoval více než 100 operačních letů a sestřelil oficielně 7 nepřátelských letounů. Za úspěšnou bojovou činnost byl vyznamenán francouzským válečným křížem s dvěma palmami a dvěma hvězdami, britským řádem za význačné služby D.S.O., záslužným leteckým křížem D.F.C., čtyřmi československými válečnými kříži 1939 a třemi medailemi Za chrabrost.

Do osvobozené vlasti se vrátil 17. května 1945 a hned se pustil do práce. Pomáhal budovat nové vojenské letectvo, aktivně pracoval v přípravném výboru Českého národního aeroklubu. Dlouho se však ze šťastného návratu a z prvních poválečných úspěchů neradoval. Zahynul v dopravním letounu Siebel 204 s dalšími sedmi letci jako cestující u Bučovic na Moravě.

125 let od narození Stanislava FUKSY (12.9. 1894 – 19.6. 1991),

významného činovníka místního Sokola a sběratele starých českotřebovských fotografií a pohlednic

Narodil se v Brně v rodině vrchního konduktéra státních drah Jana Fuksy a jeho manželky Anny. Měl ještě tři sourozence. Brzy se ale rodina přestěhovala do České Třebové. Stanislav zde absolvoval obecnou školu a měšťanku a odejel do Vídně vyučit se zámečníkem. S výučním listem nehledal civilní zaměstnání, ale odešel dobrovolně na vojnu, kde se stal zbrojířem. Tříletá vojenská služba se mu s vypuknutím 1. světové války protáhla na sedm let. Odešel bojovat do Sarajeva a následně do Haliče, kde prodělal tyfus. Po vyléčení bojoval na Piavě v Itálii, kde zůstal do konce války. Když se zotavil z dvojnásobného zranění, vrátil se domů do České Třebové.

Zaměstnání nalezl u zámečnické party železničních dílen, kde pracoval až do odchodu do důchodu. Patřil k nejvýznamnějším osobnostem místního Sokola, několik let byl i jeho náčelníkem. Zúčastnil se všech vystoupení a sletů, v roce 1930 vedl početnou skupinu českotřebovských Sokolů na vystoupení v Bělehradě.

Byl také dlouholetým promítačem v kině Na Skále a později v kině Svět v Nádražní ulici. V tomto kině ještě dlouhá léta pracoval jako uvaděč. Jeho velikou zálibou bylo také sbírání fotografií a pohlednic ze staré České Třebové. Měl je uspořádány v několika albech. Sbírku rád každému na požádání ukázal. Jako českotřebovský patriot se do posledních dnů svého života také zajímal o veškeré dění ve městě. Zemřel v požehnaném věku, bylo mu téměř 97 let. Historické fotografie a pohlednice St. Fuksy po jeho smrti obohatily sbírky českotřebovského městského muzea.

45 let od úmrtí Jaromíra ROLLERA staršího (15.12. 1910 – 11.9. 1974)

Byl nejen známým parnickým knihkupcem, ale i výborným muzikantem, učitelem houslí a betlemářem. Krátce vedl i dětský pěvecký sbor při základní škole na Parníku. Narodil se v Ústí nad Orlicí v Královéhradecké ulici, kde měl jeho otec hostinec. Jaromír se vyučil knihkupcem v Bratislavě. Zde získal i své první zaměstnání. Následovala vojenská prezenční služba (1931 až 1932) a další jeho působiště – Březová nad Svitavou, kde měl své první knihkupectví. Zde také poznal svoji budoucí manželku Boženu. Na Parník přišel v roce 1938 pod vlivem mnichovských událostí. Prvním bydlištěm Rollerových byl Růžičkův dům v dnešní ulici Ústecká, kde si Jaromír zřídil i obchod. Po šesti letech se rodina přestěhovala i s knihkupectvím do domu holiče Františka Vrby. Dům, který Jaromír Roller o rok později zakoupil, stojí na rohu ulic Ústecká a Čechova.

Po znárodnění obchodu pracoval Jaromír Roller jako dělník v Koventě a prodejnu Kniha převzala jeho manželka. Spolu vychovali čtyři děti – Hanu, Jaromíra, Janu a Petra. Ve volném čase hrával v českotřebovském smyčcovém kvartetu (E. Vaníček, Jos. Petrák, J. Roller, R. Urbanec), v orchestrálním sdružení Smetana a také v parnické Kyralově dechovce. Zasloužil se o založení městské hudební školy v České Třebové, byl jedním z iniciátorů hudebních čtvrtků, zapříčinil se o odhalení pamětní desky profesora a ředitele pražské konzervatoře Antonína Bennewitze v nedalekém Přívratu. V poměrně mladém věku onemocněl zhoubnou kloubní chorobou, kterou trpěl do konce života. Pochován je na parnickém hřbitově.

                                                                                                                                                                      Jan Skalický