Tento název má opravdu něco do sebe, protože ihned v brzkých středečních ranních hodinách (což pro nás mimo jiné znamená v 8.15) jsme se vydali do „dospěláckého světa“, světa alkoholu. Zjistili jsme, jak lidský organismus na samotné alkoholické nápoje reaguje a čeho se při prvních zkušenostech s nimi rozhodně vyvarovat.

Ve  stejném duchu pokračoval i náš následující program, navštívili jsme zdejší secesní vodárnu a objevili tak „tajuplné vody“ našeho města. Za zdánlivě pouhou vodou tekoucí z kohoutku totiž stojí řada důležitých procesů. Zavítali jsme například k pramenu Vrbovka nebo třeba do chlórovny, kde se nečekaně samotný chlor, jenž brání množení bakteriálních zárodků, skladuje. Tyto a spoustu dalších vědomostí získaných z exkurze jsme si ověřili zábavnou formou testíků připravených naší paní profesorkou. Doufejme, že dopadl stejně dobře jako vodárenská prohlídka. Protáhnutí prakticky všech přítomných svalů a částí těla zajistil strašák všech lenochů a povalečů, pohyb! V letošním podání jumpingu. Pokud absolutně netušíte, co si pod exotickým názvem představit, žádný strach, není to skákání z padáku ani lov divoké zvěře, nýbrž zábavné cvičení na trampolínách v oblasti fitness průmyslu zvyšující svalový tonus. Navíc rozvíjí koordinaci, motoriku a stabilitu.

Další den, tedy ve čtvrtek, jsme si ještě zlámaní z předchozího dne měli vyslechnout přednášku zabývající se prací záchranářů, lidí zachraňujících lidské životy, poznat jejich techniku, vybavení, transportní pomůcky, ale i samotný zdravotnický materiál. Plány ovšem často nejdou tak, jak bychom si přáli, možnost sžít se se zmiňovaným ušlechtilým povoláním jsme nakonec nedostali, a tak zůstává zatím jen v našich představách a možná i snech. Škoda…

Debatující o předchozích zážitcích a se svačinou v ruce jsme se vydali vstříc dalšímu a bohužel i poslednímu dobrodružství. Protože už zanedlouho mnoho z nás bude jistě držitelem řidičského průkazu, nastal správný čas nechat se do dopravního oboru zasvětit. Jsme přece budoucnost národa a ne žádné padavky, a tak jsme začali od samotné praxe (teorie netřeba), od motokár. Adrenalin jste mohli cítit ve vzduchu i na míle daleko, stejně tak jako radostné výkřiky při sjíždění z Pekláku. Všechno, i letošní projektový dvouden, má svůj konec. Návrat do školních lavic bude sice bolestný a krutý, ale o to víc upevní naše vzpomínky a zážitky. Díky za ně.

Hana Boštíková, kvarta