Rekonstruovaný kříž v Bezděkově       

                 Fotografie z roku 1986                                                  Historická nedatovaná fotografie

V letošním roce 2019 došlo k tolik potřebné rekonstrukci kamenného kříže s Ukřižovaným, nacházejícím se v Bezděkově, poblíž Rambouskova mostu. Stalo se tak právě 150 let po vztyčení tohoto kříže v roce 1869.
Jedná se o kamenný kříž s litinovým krucifixem. Jeho popis máme zaznamenaný v III. ročence Městského muzea v  České Třebové 2008 – 2013, v kapitole  Českou Třebovou křížem krážem, kde autorka Ludmila Kesselgruberová na stranách 52 – 53 uvádí: „Podobně v Bezděkově v blízkosti Rambouskova mostu stojí kříž, který už kombinací použitých materiálů – kamene na korpus a litiny na vlastní krucifix – prozrazuje svůj novodobý  původ. Je poměrně prostý. Odstupněný fundament pokračuje hranolem čtvercového půdorysu. Kamenná část je završena vystupující římsou a několika zužujícími se stupni, které pokračují litým  křížem s korpusem Kristovým a dekorativně zakončenými břevny. Přední část hranolu nese obdélnou desku ze světlejšího kamene s nápisem:
Já jsem cesta
a pravda i život
Jan 14, 6
 
K větší cti a chvále postavil
Čeněk Hübl
Občan  Č. Třebovský
1869
Ke vzniku křížku se váže zápis ve farní kronice. Prozrazuje, že  objekt byl vyzdvižený opět z popudu nám už známého kaplana Josefa Ledra (jinak horlivého stavitele podobných sakrálních stavbiček), a to z daru 120 zlatých od Vincence Hýbla.“
Pro úplnost zde originální text zápisu, uvedený ve farní kronice na str. 289 citujeme: „…Mimo to postaral se tentýž kaplan, by postaveny byly kříže v Bezděkově Vincencem Hýblem a na Skalce Janem a Annou Robovou nyní provdanou Neugebaurovou  každý po 120 zl, kříže železné s kamenným podstavcem.“
O historii kříže tedy mnoho údajů neznáme. Ale můžeme naše pátrání po minulosti kříže zaměřit na jmenovaného Čeňka Hübla (též Vincence Hýbla):  Jmenovaný Čeněk Hübl byl člověkem, který měl k Bezděkovu a  tedy i k místu, kde byl kříž postaven určitý vztah. Proto nechal kříž postavit právě zde. Jak pátrání v minulosti Bezděkova vypovědělo, byl Hübl majitelem nedaleké hospodářské usedlosti čp. 352, která se dodnes nachází v jeho blízkosti, nahoře v Rudoltičkách. Usedlost je dnes známá pod označením Fialova nebo také Švadlenkova. V sousedství usedlosti ještě nedávno rostla mohutná stará lípa, která vhodně dotvářela historický kolorit této části města.
Čeněk Hübl byl majitelem stavení čp. 352 v  šedesátých letech 19. století. Od Hübla zakoupil čp. 352 dne 22. června 1874 nový majitel, Antonín Schembera, (později je jeho příjmení uváděno v počeštěné podobě Šemebera), mistr kovářský, žijící do té doby v domě čp. 509 v ulici Na Pastvišti v Bezděkově (později zámečníka Josefa Štarmana).  Zmíněnou transakci dokládá  dochovaná stvrzenka (Quittung) ze dne 31. srpna 1875 v níž je uvedeno, že paní Anna Šemberová, Antonínova manželka, v hotovosti uhradila manželům Vincenci a Anně Hüblovým z České Třebové čp. 352 částku 100 zl. na výmaz zástavního práva na prodané pozemky. Kvitanci potvrdil c. k. Okresní soud v Ústí nad Orlicí, který současně provedl výmaz v pozemkové knize.
Další informace o Čeňku Hüblovi, tedy o člověku, který stavbu kříže financoval, nám uchovaly staré matriční zápisy. Českotřebovská kniha oddaných obsahuje zápis o sňatku Hüblova syna, Vincence ml. Ve zmíněném zápise je rodina uváděna v počeštěném příjmení, tedy Hýbl. Zde se také dozvídáme další podrobnosti o staviteli křížku a jeho manželce Anně. Z matričního zápisu citujeme:„(Ženich – pozn. aut.) Vincenc Hýbl, zámečník v nádraží v České Třebové č 352, manželský syn Vincence Hýble obyvatele z České Třebové č 352 a manželky jeho Anny Zejnarové (recte Zejner) mlynáře z Rudoltic oba katolíci …“
Matriční zápis dále  pokračuje údaji o nevěstě: „Aloisie Jankovský. manželská dcera Josefa Jankovskýho měšťana v České Třebové č 44 a manželky jeho Doroty dcery Viktorína Pospíšila z České Třebové č 294.“ Dodejme ještě, že sňatek se uskutečnil 5. listopadu 1867. Oběma snoubencům bylo sedmadvacet let. Zajímavá je ještě poznámka na konci zápisu: „Po trojím veřejném prohlášení ve farním chrámu Páně  dne 6.  13. a 20. října 1867 oddal  Josef Ledr kaplan.“ Oddávajícím tedy byl týž Josef Ledr, který se o stavbu křížku přičinil.
Manželům Vincenci ml. a Aloisii Hýblovým se po svatbě narodilo několik dětí. Podařilo se dohledat tři z nich. K narození všech dětí došlo pod krovem domu čp. 44 na Starém náměstí,  v rodišti jejich matky, paní Aloisie. Zde tedy mladí Hýblovi žili. První z narozených dětí byla dcera Josefa I. (* 8. 2. 1868). Pro nás zajímavé je narození druhého dítěte, konkrétně  druhé dcery Justýny (*1. 10. 1869). Na svět holčičce pomohla zdejší porodní bába Barbora Messany. Pokřtěna byla kaplanem Podhajským, který narození Justýny také zapsal do matriky. Narození Justýny je pro nás zajímavé proto, že spatřila světlo světa ve stejném roce, kdy dal její dědeček v Bezděkově, pod svým stavením, vystavět právě zmíněný křížek. Může to být náhoda. Ale tato skutečnost může také dokládat, že např, příchod Justýny na svět mohl probíhat s určitými komplikacemi, mohla se narodit s určitými zdravotními problémy nebo jisté poporodní neduhy mohly sužovat maminku a rodičku Aloisii. A dědeček, jako zbožný člověk a věrný katolík, za to, že vše dobře dopadlo, mohl věnovat příslušný obnos na zřízení křížku, aby za vše „svému Pánu“ poděkoval. Toto vysvětlení stavby kříže, vzhledem k absenci pamětníků a Hýblových potomků, nelze stoprocentně potvrdit. Je to však jedna z možností jeho vzniku.
Třetím z Hýblových dětí byla další dcera, křtěná opět jako Josefa  II. (* 21. 1. 1872).  Stejné křestní jméno jako u její nejstarší sestry dokládá skutečnost, že první z dětí, tedy Josefa I. v  dětském věku zemřela, jak bylo tehdy poměrně častým jevem a stejné jméno získalo další dítě. V českotřebovské knize zemřelých je však nalezena pouze jedna zemřelá Josefa Hýblová († 10. 12. 1869 ve věku 1 rok a 3 měsíce), dcera Vincence Hýbla, zámečníka. Více údajů v zápise není. Shoduje se její  jméno a také  jméno a povolání otce. Zemřela však v čp. 26. Zda je to naše Josefa Hýblová se také již nedozvíme. Narozena byla sice v roce 1868, avšak na svět by přišla v září, zatímco Josefa I. byla narozena v únoru téhož roku. Je však možné, že se může jednat o chybný zápis faráře. Tyto skutečnosti se také objevovaly. Pokud by Josefa I. byla skutečně  touto zemřelou, mohla delší čas před svým odchodem stonat. Bezvýchodná situace, kterou rodina  jistě prožívala, mohla být také druhým důvodem, proč v roce 1869 nechal Vincenc Hýbl postavit kříž.
Kříž v Bezděkově v průběhu let pozvolna chátral i když býval čas od času, pravděpodobně okolními sousedy upravován. Dřevěný plot, který jej ohraničoval, se postupně rozpadal.  Bezděkovští občané také k němu pravidelně dávali květiny a svíčky. Podnět k opravě křížku na odbor památkové péče MěÚ podal na základě zájmu manželů Adámkových z Prahy (chalupářů z Rudoltiček), kteří dokonce nabízeli pomoc či finanční příspěvek, loni na jaře Mgr. Milan Mikolecký. Na akci se podařilo zajistit finanční prostředky z grantu Pardubického kraje. Odbor památkové péče také zajistil výběr restaurátora. Samotné restaurování proběhlo v letošním roce, po opravě je vzhled křížku opravdu dokonalý. Restaurátorům Lianě a Luďkovi Špatenkovým z Vraclavi je třeba za jejich práci poděkovat.  Kříž tak bude zase na mnoho dalších let ozdobou  tohoto českotřebovského předměstí. Již nyní, několik dní po dokončení prací, je ozdoben květinami a několika hořícími svícemi.
Martin Šebela  (fotografie z archivu autora)