-
- Naše expedice započala 5.
září 2019 v ulici Krátká v sedm hodin ráno. Odjezd byl doprovázen
hlasitými nářky rodičů, sourozenců a pana ředitele, kteří přišli
vyprovodit náš autobus. Poté, co se nám ztratili blízcí z očí, se
představilo vedení zájezdu. Vrchním velitelem byl ředitel ve výslužbě
Petr Poldauf, ostřílený to dobrodruh, který krajinu norskou během svých
již třiceti pobytů procestoval křížem
 krážem.
Dále tu bylo pár dalších členů pedagogického sboru, pan hejtman našeho
kraje a dva řidiči, z nichž se pouze jeden jmenoval Karel. Myslím si
tedy, že jsme byli v těch nejlepších rukou.
- Cesta proběhla poměrně
klidně. Večer jsme se po průjezdu Německem a krátké zastávce v Postupimi
naloďovali na trajekt. Druhého dne si u své školy norští studenti
vyzvedli své vyčerpané české protějšky, mořeplavba, cesta přes Švédsko a
návštěva rodného domku polárníka Amundsena nás totiž poněkud zmohly.
- Pobyt v norských rodinách
nás seznámil s jejich národními jídly, tedy pizzou a hnědým sýrem, obě
tato jídla jedí často i několikrát týdně. V dalších dnech jsme se
zájezdem navštívili Oslo a některá muzea v tomto hlavním městě. Dostalo
se nám dokonce té cti vidět Munchův slavný obraz Výkřik. S hostitelskými
rodinami jsme absolvovali grilování u jezera, poznávali jsme obdivuhodně
krásnou norskou krajinu, nocovali v kempech …
- Poslední den jsme se od
školy v Prestfossu vydali na cestu domů. Tentokrát nás však
nedoprovázely nářky, ale lépe či hůře skryté úsměvy Norů, kteří byli
možná rádi, že se nás zbavili. A tak jsme vyrazili plní dojmů, natěšení
na nový školní rok, který už byl v plném proudu, ale pro nás teprve
začínal.
-
Ondřej Hylena, 6.A
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
|