 Letošní
tábor 5. oddílu vodních skautů byl mnohem exotičtější než obvykle.
Zamířili na 27m dlouhou plachetnici Bella, se kterou se plavili v
Tyrhénském moři kolem italského ostrova Elba. V pátek 26. července večer
vyrazilo 33 vodních skautů v doprovodu vedoucích autobusem Student
Agency z improvizované zastávky u střediska na Farské ulici.
Kde se zrodil nápad jet na tábor
s celým oddílem na loď kolem Elby?
Už dlouho jsem měl plán jet
s celým oddílem na moře a po té, co jsem se seznámil s Danem, Čechem,
který je majitelem Belly, jsme se před dvěma lety domluvili, že nápad
zrealizujeme. V loňském roce jsme s ostatními vedoucími vypluli na
obhlídku ostrova, abychom poté mohli připravit a napasovat celotáborový
program na plánovaný tábor.
Jak často jezdí třebovští vodní
skauti mimo republiku?
Není to poprvé, kdy vodní skauti vyrazili na plavbu do
zahraničí. Pravidelně jezdíme s celým oddílem plachtit do Polska na
Mazurská jezera, před dvěma lety nás tam bylo tam bylo také 35 na 5
lodích. Na moře jezdíme také pravidelně, ale jen s výběrem, spíše za
odměnu. V minulých letech jsme plachtili například na Řeckých Kykladech,
kolem Liparských ostrovů, po španělském pobřeží nebo mezi Baleárskými
ostrovy. Nicméně takovou formu tábora jsme vyzkoušeli opravdu poprvé....
Kde a jak skauti tábořili?
Naším tábořištěm byla
sedmadvacetimetrová jachta Bella, na které jsme obepluli během dvou
týdnů celý ostrov. Na lodi jsme spali v kajutách nebo na matračkách na
palubě. Přes noc jsme vždy kotvili někde v zátoce a během dne jsme hráli
na pobřeží celotáborovou hru "Ostrov pokladů", při které jsme poznávali
krásy ostrova Elba a pluli postupně kolem celého ostrova.
Jak často jste se dostali na
pevninu?
Každý den. Skauti během naší
plavby plnili různé úkoly, které byly součástí táborové hry. Cílem
bylo získat kopí osudu a najít poklad, což se pochopitelně podařilo.
Každý den jsme navštívili nejrůznější zátoky, přístavy a zajímavá místa,
mezi kterými nechyběl výstup na nejvyšší horu Elby Monte Capanne do
1019 m nad mořem nebo jsme se potápěli k vraku šedesátimetrové lodi,
která v sedmdesátých letech ztroskotala na útesech u vesničky Pomonte.
Vydali jsme se i na vzdálený ostrov Capraia a užili si i noční
přeplavbu.
Vydali jste se i po stopách
Napoleóna?
Během celotáborové hry jsme
hledali kopí osudu, které chtěl získat doktor Googlehaim a údajně ho
vlastnil i Napoleón, takže jsme pátrali i po jeho stopách...
Jak jste se na lodi stravovali?
Měli jsme s sebou dvě šikovné kuchařky, které nám vařili převážně z
našich českých zásob. V jídelníčku samozřejmě nechyběla ani italská
pizza a místní ovoce.
 Měli
jste štěstí na počasí?
Ano, celé dva týdny svítilo sluníčko. První den při nalodění nás
sice potrápila bouřka a vlny, se kterými na palubě někteří trochu
bojovali. Moře i žaludky se ale brzy zklidnily a všichni si pak jen
užívali slunečních paprsků.
Jaké dojmy si skauti z Elby
odváželi?
Podle mých dojmů, které mi
potvrdili snad všichni rodiče, byli členové oddílu z tábora
opravdu nadšeni. Pokud vím, tak ani ti nejmenší, kteří vycestovali
poprvé na tak dlouhou dobu bez svých rodičů, neprojevili žádné
známky stesku po domově. Během tábora jsme neřešili žádný vážný úraz
nebo nemoc. Chtěl bych poděkovat všem, kteří se na přípravě tábora
podíleli, ať už jde zajištění stravování kuchařkami, nebo o přípravu
programu a her, kterou vedl Zub - Michal Koubek a na kterých se podíleli
všichni roveři a rangers, kteří měli na starosti skauty a skautky. Díky
jim se nikomu nic nestalo, vše klapalo při hrách a výpravách po souši,
při koupání a skákání z lodi, při potápění k vraku i po organizační
stránce. Smekám před jejich nasazením, vytrvalostí a
zodpovědností!
Děkuji
za rozhovor a přeju ať jsou i příští tábory neméně úspěšné, ať už doma
nebo v zahraničí.
Pavla Skopalová (Foto Olda Pešina)
|