Zamyšlení na říjen: Kdo kope jámu    
Jistě znáte přísloví: Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. Najdeme je již v biblické knize Přísloví ve 26. kapitole 27. verši:
„Kdo kope jámu, padne do ní, a kdo valí balvan, na toho se zvrátí.“
Na podobné téma je i celá řada dalších našich přísloví, např.: Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Nebo: Jak si kdo ustele, tak si lehne. Anebo: Čím kdo zachází, tím také schází.
Některá přísloví hovoří o tomto tématu spravedlivé odplaty neutrálně a vidí naplnění spravedlnosti jak v dobrém, tak i ve zlém. Jiná více akcentují onu negativní stránku. To, co nás však většinou trápí, je skutečnost, že ona spravedlnost se neprosadí hned a že v našem světě a čase často očividný lump a zloduch žije dlouho beztrestně a na výsluní. Otázce času se však věnují zase jiná přísloví např.: Boží mlýny melou pomalu, ale jistě.
Dnes se však soustřeďme na otázku, zda lidská zkušenost uložená do přísloví o spravedlivé odplatě je opravdu všeobecně platná. V Bibli jednu z variant tohoto přísloví najdeme i v Novém zákoně v Matoušově evangeliu (26, 52). Zaznívá tam z úst Ježíše Krista ve chvíli, kdy je zatýkán v Getsemanské zahradě a Petr se postaví na jeho obranu s mečem v ruce. Tehdy slyší z Kristových úst napomenutí a varování: „Vrať svůj meč na jeho místo; všichni, kdo se chápou meče, mečem zajdou.“
Tento motiv ve své písni „Balada velkopáteční“ zpracovává Miloš Rejchrt, ale stejně jako evangelium nenabízí žádnou lacinou odpověď:
            „Do jámy upadne, kdo jiným ji chystá,
            sejde mečem, kdo s ním zachází.
            Pravda však bývá jen pouze tehdy jistá,
            když jí jedna půlka neschází.
            Slyšte proto všichni druhou polovinu,
            je v ní skrytá moudrost odvěká,
            ten, kdo meč odmítá, ten na kříží sejde,
            slyšte lidé moudrost člověka.“
To, že zlo plodí další zlo a touhu po odplatě, to chápeme. Avšak to, že odmítnutí zla a násilí přivodí jeho dopad na toho, který se zla a násilí zřekl, to nás bolestivě zasahuje. A přece není jiné cesty k přetnutí tohoto bludného kruhu zla než té, kterou šel a na kterou nás pozval Ježíš Kristus. V lásce, kterou nezlomil ani jeho kříž, máme naději, že tak jako byl odvalen balvan z jeho hrobu, tak ani jámy našich hrobů nemusí být naší konečnou.
 
Štěpán Klásek