Co udělal Jaroslav Zedník špatně, co nedomyslel?             

Na závěr jednání zastupitelstva města 16/9 vystoupil bývalý starosta Jaroslav Zedník se svou prezentací, kterou se chtěl obhájit proti "osočování" ze strany redaktora Českotřebovského zpravodaje (a zastupitele) Milana Mikoleckého, který jej viní z toho, že prosazením usnesení zastupitelstva v únoru 2014 o požadavku na zrušení exitu Litomyšl - sever podstatně znesnadnil (a nyní se ukazuje, že v podstatě i zrušil) Třebovákům přístup na dálnici před Litomyšlí.  Snažil se vysvětlit historii příprav přivaděče pro Českou Třebovou a Ústí nad Orlicí, který nenacházel potřebnou podporu. Trasu z České Třebové k dálnici (údajně přes přípojné místo Vlčkov) bylo obtížné prosadit. To byl důvod pro přijetí usnesení, které zřejmě mělo připravit možnost přípravy "přeložky I/14"  přes rybník Hvězda na ochvat Opatova (ani ta není nyní zdaleka jistá). Nejkratší směr k dálnici  neměl být pak důležitý.

Toto usnesení z února 2014 ovšem dnes všichni vnímají jako škodlivé. Při lobbování si českotřebovské usnesení zastupitelstva představitelé Litomyšle vzali jako důvod pro to, aby mohli přípojné místo pro Českou Třebovou a Ústí nad Orlicí, schválené v dokumentaci EIA, z projektu vygumovat, neboť silnice k němu vedená z Litomyšle kolidovala se zájmy vlivných osob. Vedení našeho města podporované podnikateli a obcemi v regionu se od začátku letošního roku snaží  tuto situaci napravovat a řešilo (ve spolupráci s představiteli kraje) náhradní způsob řešení, jak připojit Českou Třebovou a Ústí nad Orlicí na dálnici tak, jak již předpokládalo (první) Memorandum z roku 2006. Dnes je již jasné, že se ani tento spíše nedůstojný "náhradní způsob" nepodaří zajistit, a tak budeme odkázáni  na dálnici jezdit přes celé město Litomyšl o 12 km dál až na exit Řídký. 

Vraťme se k otázce v nadpisu článku: co udělal Jaroslav Zedník špatně?  Především správně nevyhodnotil, že zrušený exit na dálnici, v dokumentaci EIA schválený, se po dokončení stavby již nikdy nepodaří realizovat, už ho nikdo dodatečně nepostaví. (Zatímco trasy přivaděčů k němu se však mohou během let upravovat, měnit, doplňovat.) Nedovedl tedy určit, co je důležitější.

Proč je to chyba Jaroslava Zedníka, vždyť s ním hlasovalo  stejně ještě 23 dalších zastupitelů?  Jaroslav Zedník zastupoval město na všech jednáních, byl u všeho důležitého a k této činnosti nepustil nikoho jiného, ani o ní řádně neinformoval. Byl v té době i krajským zastupitelem. On předložil návrh na hlasování v radě města, kde svou zajištěnou většinou 5 Nestraníků ke 4 ostatním vždy prosadil to, co potřeboval.  No a v zastupitelstvu města měla radniční koalice také svoji zaručenou většinu, takže to nemohlo dopadnout jinak. Vše bylo tedy založeno na tom, že Jaroslav Zedník měl vždycky pravdu. Kdyby s tímto návrhem na usnesení nepřišel, tak by nebyl schválen.  Marně jsem potom v září 2014 na poslední schůzi zastupitelstva před podzimními volbami vyvolal nové hlasování o tomto návrhu - evokování usnesení se nezdařilo, přestože v té době již bylo jasné, jak neblahé to bude mít následky. 

Kdyby to bylo správné usnesení, tak bychom dnes nedělali všechno možné, abychom zmíněný exit Litomyšl sever, v projektu připravený právě pro nás, znovu zachránili. Tristní na tom všem je právě to, že jsme možnost se na dálnici připojit od projektantů měli, a sami svojí blbostí jsme o tuto možnost přišli, a to navždycky.  Kolikrát bojujeme za  nějaká řešení, která teprve potřebujeme do plánů zařadit a moc se třeba nedaří, jiní jsou upřednostněni, připomeňme např. historický boj města o sídlo okresu. Tady to ale tak nebylo, tady jsme tu možnost měli připravenou a my jsme ji odmítli!

Jaroslav Zedník se s rolí viníka naší situace nechce smířit a kritiku svého postupu vnímá jako "osočování". Měl by však za svůj předložený (a dle očekávání schválený) návrh převzít odpovědnost. Starostování nejsou jenom úspěchy, "stříhání  pásek"  realizovaných projektů, vystupování před kamerami, ale také odpovědnost i za neřešené nebo chybné projekty. Nevím  totiž, na koho jiného by chtěl vinu za vzniklý problém hodit.  Píšu o tom proto, že nyní na veřejném jednání zastupitelů Jaroslav Zedník sám tento problém znovu zvedl. Současně vývoj posledních dnů ukazuje, že zvrátit vývoj se opravdu přes velkou snahu nového vedení města už nemusí podařit.

Milan Mikolecký

P.S.: Kritika není osočování

Jako veřejný činitel, který stál 16 let v čele města, musí Jaroslav Zedník počítat s tím, že  jeho práce bude podrobena hodnocení a také kritice. Mohou to být jak pochvaly, ale i kritická vyjádření, je-li pro to důvod.  A v tomto případě "připojení na D35"  myslím pochvala  na místě není. (Tehdy mělo platit "mlčeti zlato"). Proto dnes musíme vynakládat tolik sil na zvrácení důsledků, které se zdají nevyhnutelnými.
Sám ve funkci starosty Jaroslav Zedník dokázal veřejně, nespravedlivě a nevhodně odsuzovat prospěšné  náměty, záměry či projekty a ponižovat jejich předkladatele. Připomínám si, jak  na jaře 2009 sám svolal kulturní komisi, aby rázně a definitivně zakázal jakkoliv dál rozvíjet tenkrát mezi členy komise vážně diskutovaný záměr vybudovat v Klácelově ulici dostavbou Gzílova domu čp. 11 zajímavou expozici muzea, která mohla využít dotaci  na infrastrukturu cestovního ruchu. Jedinou možností pro muzeum měl však tehdy být Jaroslavem Zedníkem prosazovaný megalomanský záměr (Muzeum + Knihovna+ Galerie + Kulturní centrum) v lokalitě na Hrdličáku. Jeho postup, popírající demokratické principy samosprávy, byl pro mne tehdy signálem, že dále nemohu spolupracovat ve stejném volebním seskupení Nestraníků a impulzem k tomu, abychom s dalšími přáteli - Josefem Menšíkem, Magdalénou Peterkovou, Petrem Poldaufem, aktivními členy MO KDU ČSL a dalšími osobnostmi města vytvořili Koalici pro Českou Třebovou. Ta potom o rok později šla poprvé do komunálních voleb 2010. 
Nakonec to v případě muzea pro Českou Třebovou naštěstí dopadlo úplně jinak, tolik odsuzovaná a "nevhodná" lokalita v Klácelově ulici se najednou stala velmi výhodnou, na Hrdličáku se nic nestavělo a do tří let jsme otevírali novou expozici městského muzea. Bylo nutné vytrvat a zajistit si pro svoji myšlenku vlivné a respektované spojence. Tehdy to byl Martin Netolický a Radko Martínek. Nikdy jsme nikomu nepřipomínali, jak vlastně expozice muzea vznikla. Měli jsme radost, že po 40 letech čekání máme zase svoje městské muzeum a to na dobré úrovni.
Každý dělá chyby, o to přece nejde. Ale v tomto případě "D35" jde o osudové rozhodnutí, které se už nedá vrátit. Tak jako Litomyšl přišla kdysi svým rozhodnutím o železnici (a tím i o rozvoj), tak my nebudeme mít přímé připojení na dálnici.