-
Trochu info pro orientaci - Austrálie je federální svaz sestávající z
šesti států a několika teritorií. Státy a teritoria mají určité
pravomoci, něco se zase řídí federálně atd. Ale hranice, ty dosud
fungovaly asi tak, jako kdyby byly hranice mezi Čechama a Moravou.
Prostě nijak. Naposledy bylo na hranicích nějaké omezení před sto lety v
době španělské chřipky, kterou sem přivezli vojáci z první světové. Od
té doby se hranice poznaly jen někde, když si státy omezily dovoz ovoce
kvůli přenosu škůdců.
-
Nevím, jestli může mít vliv na covidí čísla, že my jsme severní stát -
tedy máme teplo, i když právě skočila zima. Victorie měla v zimě zimu
zimáckou, neb to mají kousek do Antarktidy.
-
Na vlastní pokožku toho vím nejvíc o našem státě, takže začnu s
covidováním u nás - QUEENSLAND
-
Počet obyvatel asi 5 miliónů
-
Počet nakažených 1 164
-
Počet mrtvých 6
-
-
První, co naše vláda v březnu udělala, že zavřela hranice.
Federální vláda zavřela hranice okolo Austrálie a vláda Queenslandu
zavřela hranice do sousedních států. Nejdříve jen tak zlehka, ale lidé
je objížděli a jinak obcházeli, takže přijela armáda, postavila betonové
zátarasy a šlus. A to myslím i někde na silnici v příhraniční díře po
granátu. My máme k hranicím do Nového Jižního Walesu jen 50 km, takže
jsme se tam jeli podívat. David ten úkaz několikrát nevěřícně objížděl,
protože v životě nic takového neviděl. Já ano. Vypadalo to jako
Berlínská zeď, pouze vojáci byli navlečení v jiných uniformách. A neměli
psy. Takže třeba táta, jehož bývalá manželka žije s dětmi v sousedním
státě, je už půl roku neviděl. Myslím děti, vidět bývalku asi oželí.
Jsou výjimky, něco jako „malý pohraniční styk“, pro lidi, kteří v
sousedním státě pracují, ale na to musí mít speciální povolení a to se
na hranicích kontroluje stejně pečlivě jako blahé paměti výjezdní
doložka a devizový příslib. Zkrátka žádné courání z České Třebové do
Moravské.
-
Zákaz z Austrálie a do Austrálie je lehké dodržovat, protože nic nelítá
a na přeplavání Pacifiku se necítím. Když někdo opravdu z nějakého
supernutného důvodu musí odletět, nejprve zažádá vládu o propustku, pak
si koupí předraženou letenku, nechá udělat test a s čerstvým negativním
testem může někdy odletět.
Po návratu
ovšem hupky dupky pod dozorem armády do karanténního hotelu za svoje
prachy.
-
Jasně že zavřené hranice byl boj - psychický, politický, ekonomický.
Tento a příští týden jsou v našem státě volby. A volíme volbu mezi
současnou vládou, která vydržela všechen nápor a hranice neotevřela, a
mezi opozicí, která celou dobu vykydávala, kolik miliónů ztrácíme, jak
lidi nemohli do nejbližší nemocnice, protože je v jiném státě a podobné
storky. Nemůžu ti napsat, koho jsem volila, protože bych ztratila
kamarády z Victorie (viz dále)
-
-
Karanténa
- v březnu se vraceli ze světa obyvatelé našeho státu a vláda jim
platila karanténu v určeném hotelu. Potom už vláda uznala, že se každý
mohl vrátit a od té doby karanténa funguje za vlastní peníze. Takže
třeba z letiště tě vojáci okamžitě odvezou do vládou určeného hotelu,
tam tě zavřou na dva týdny v pokoji a bude tě to stát 3 000 dolarů. Ale
i s jídlem :-). Kamarád se teď vrátil, v březnu musel letět domů
rozloučit se s umírající maminkou. Po návratu byl v karanténě v hotelu,
z kterého skoro viděl na svůj dům. Když si chtěl zakouřit, zavolal
ochrance a ta ho milostivě vzala ven a s patřičným odstupem hlídala, aby
se po cígu hned vrátil. A jídlo prý bylo lepší i v tom letadle než v
hotelu.
-
- Omezení pohybu
- v největším lockdownu jsme se mohli pohybovat jen v rámci svého
poštovního směrovacího čísla, takže ve své čtvrti. Vypadalo to asi tak,
jako že z České Třebové Parníka by člověk nepronikl na Nové náměstí. A
jasně všude police, kontrola bydliště v občance a jinak pokuta. Navíc se
mohlo ven jen v nutných případech. Pohyb byl uznán jako nutný, ale ne už
odpočinek na lavičce, na prdeli můžeme sedět doma. Takže se člověk venku
mohl sotva zastavit. Jo, to jsem si svého lenošného manžela vychutnávala
a proháněla mu brka.
-
- Sdružování
- když bylo nejhůř, mohl přijít na návštěvu jeden člověk. Takže
když chtěla třeba babička bez řidičáku navštívit vnoučata, dědeček ji
tam odvezl, ale musel počkat v autě. Tohle naštěstí netrvalo dlouho,
protože to byla opravdu blbost. Tak mohli na pokec dva lidi. Potom pět,
za pár měsíců i deset....
-
Naštěstí u nás nebyly nikdy povinné roušky, hustota obyvatel tady není
tak velká jako v ČR, ale lidi je třeba do obchodu nosili dobrovolně.
Ještě pořád kamkoliv přijdeme si sednout, na kafe, do knihovny a
podobně, všude vyplňujeme svoje údaje. A pravdivě. V případě výskytu
viru vědí, kdo se kde flákal a co chytil. S Davidem jsme se poslední
týdny odvážili cestovat kousek dál od domu, a i když jsme spali ve svém
přívěsu, pokud jsme chtěli do karavan parku, museli jsme vyplnit, kde
jsme byli posledních 14 dní. A ne nějaké výmysly. Jedna recepční, které
jsme soukromě říkali Hitler, protože měla kníra a štěkala na nás rozkazy
tak, že se mně chtělo hajlovat, tak ta dokonce volala na adresu, kde
jsme byli předtím, jestli nekecám.
-
-
Něco ze
státu VICTORIA, protože ten na tom byl nejhůř. Vše vím
jen ze zpráv a od kamarádů, takže bez záruky.
-
Počet obyvatel skoro 7 miliónů
-
Počet nakažených 20 321
-
Počet mrtvých 817
-
Tam
platilo vše co u nás. Když byl někdo positivní, měl sedět doma na zadku.
Ale policie chodila na kontroly a zjistila, že na to lidi pečou, 80 %
jich doma nezastihla. Tož přišly natvrdo omezené vycházky. Mezitím jim
tam čísla stoupala, grafy vypadaly jako schody do nebe, teda spíš do
pekla, a začalo se přiostřovat. Až to skončilo tak, že bylo v hlavním
městě vyhlášeno totální stanné právo: všichni doma, ven jenom na hodinu
nebo dvě (podle oblasti) a to do vzdálenosti 5 km od bydliště,
nedodržení pokuta 5000 dolarů. Nemysli, že to nejde kontrolovat - okruh
5 km od baráku určí Google map, a čas si pěkně vyplníš do formuláře,
ještě než vytáhneš paty z domu. A mezi 11 večer a pátou ráno nikdo
nikam, všichni doma za pecí.
-
Kamarád má partnerku, ale každý bydlí ve svém domě, ty jsou ovšem dál
než povoleno, takže on má pro návštěvy u ní speciální potvrzení, že jsou
partneři, kteří nežijí společně. Dcera ho může navštívit, ale musí si
dát do auta nákup a tvrdit, že veze zásoby starému otci, vnučka, zeťák
atd. už na návštěvu nesmí. Další kamarád jezdí hodinu s autem kolem
domovního bloku. Prý něco kvůli baterii, ale já myslím, že chce mít
chvíli klid od manželky. Další kamarádka chodí hodinu v přilehlém parku
kolem dokola, už ví, kolik potřebuje kroků na jeden okruh a zná nejen
každý strom a keř, ale má snad i spočítaná stébla trávy. Jako většina i
ona pracuje z domu, takže živého člověka vidí jen občas a to na
povolenou vzdálenost.
-
Otevřené
byly jenom potraviny a lékárny/drogerie. Vše ostatní zavřeno. Roušky,
kromě malých dětí byly a jsou ve Victorii povinné všude a vždycky -
pokuta 200 dolarů. Kdyby sis ty pokuty chtěla přepočítat na kačky, tak
je vynásob sedmnácti.
-
Teprve nyní, po téměř čtyřech měsících se situace zlepšuje a od včera
můžou na 25 km, ale stále jen v nutných případech. Kamarádka se těší, že
se konečně setká s dětma a vnoučatama. Bohužel bydlí 30 km daleko, takže
se musí setkat někde na půl cesty.
-
Rozestupy tady ani
nerozebírám, ty jsou všude v Austrálii - viz obrázek, na vzdálenost
dospělého klokana. I s ocasem! Mezi krajanama vzpomínáme na
spartakiády a voláme „Na značky!“ Všude je vyznačené, kde a jak daleko
se může člověk vyskytovat vedle dalšího člobrdy. Náš potlach
československých trampů poprvé po padesáti letech nebyl. To jsem nesla
hodně těžce, znáš mě - oheň a kamarádi.
-
Vláda se snaží pomáhat pracujícím bez práce a podnikatelům bez podniků,
ale je to jako záplatovat záplatovaný kabát a jen čekat, kdy se
rozpadne, a my zůstaneme s holou řití.
-
Neboj Vojti, i tady je někdy chaos. Hned po vypuknutí akce „Na černých
záleží“, se tady toho chytli organizátoři všelijakých demonstrací a
protestů. Ale je pravda, že dva tisíce tam asi nikde nebyly. To nás Češi
trumfli. A taky jsou Češi opět lepší a nejlepší ve vtipech. České
vtipkování na virus je nepřekonatelné. Tady se mně líbil jen jeden,
který by se dal přeložit asi tak:
-
Dva psi. Jeden se ptá: „Proč všichni lidi nosí náhubek?“
-
Druhý odpovídá: „Protože se nenaučili povel Sedni a zůstaň.“
-
Někdo
všemu extrémně věří a dezinfikuje i svýho kocoura, někdo tomu extrémně
nevěří. No a my uprostřed, prostě dodržujeme nařízení, v skrytu duše
doufáme, že jsou „smysluplná“ a těšíme se, až budeme dělit letopočet na
„před virem“ a „po viru“. A budeme se snažit zapomenout ta strašidelná
slova jako promoření a smrtnost.
-
Z jiného konce světa - moje čtrnáctiletá neteř v USA už od března nebyla
ve škole, neviděla spolužáky, kamarády... život běží jen online.
-
-
Vojti, promiň, že jsem se tak rozepsala, ale můžeš si za to sama, ptala
ses. Dávej na sebe pozor, moc na vás všechny myslím a držím vám pěstě,
palce, malíky, prostředníky... zkrátka všechno.
-
Mějte se a smějte se a mejte se.
-
S láskou zdraví zatím negativní, ale stále positivní kamarádka
-
Marta Pelda Pelikánová
-
Dopis je zveřejněn s laskavým svolením pisatelky i adresáta
uvedeného, velmi dobře napsaného textu.
-
-
K fotkám: 1) Rozestupy.
-
2) Kdo mohl pojmenovat virus po mexickém pivu, je mně záhadou.
-
3) Takhle se v domácím vězení baví a tloustne můj milovaný manžel -
rodilý Australan a český vlastenec :-)
|