Miroslav Krčil: Budeme-li si vážit dobrých hospodářů, najíme se my i naše děti

Druhé volební období je starostou Hlinska. Po říjnových krajských volbách se letos stal radním se zodpovědností za venkov, životní prostředí a zemědělství. Jaké jsou jeho priority pro následující čtyřleté období, čím se kraj může pochlubit a kde ho naopak tlačí bota? Zeptali jsme se Miroslava Krčila.

 

Oblast rozvoje venkova je dlouhodobou prioritou Pardubického kraje. Čím může být kraj obcím nápomocný?
Musíme především vycházet z principu, že prosperita Pardubického kraje je přímo úměrná tomu, jak se daří městům a obcím – i těm nejmenším. To je základ. Kraj by měl pomáhat vytvářet podmínky pro tento rozvoj. Je to záležitost, která se v praxi dotýká všech resortů – služeb, dopravy, zdravotnictví, životního prostředí, školství atd. Pomyslná pomocná ruka může být tedy podána v několika rovinách. Zmíním dvě – zachování služeb ve venkovských regionech a pak konkrétní projekty oprav a investic do majetku. Obce samozřejmě potřebují také včas odpovídající informace. A naopak krajská samospráva musí znát potřeby území. Tedy je to o intenzivní komunikaci.

 

Bude i přes současné propady v příjmech kraje pokračovat u starostů oblíbený program obnovy venkova?

Bohužel propady příjmů rozpočtů krajů, stejně jako obcí, hrozí enormní. Jednání naší centrální vlády a zákonodárců je pro mne v této souvislosti zcela nepochopitelné a nepřijatelné. Jakoby v Praze nechtěli vědět, že hospodaření krajů a obcí – jejich investiční činnost, je jedním ze základních předpokladů a pilířů znovunastartování ekonomiky.
Udělám maximum pro to, abychom program obnovy venkova jako kraj udrželi a abychom jeho prostřednictvím mohli pomoci co největšímu počtu projektů obcí. Nejbližší roky budou ale pro samosprávy velmi složité, zvláště bude-li pokračovat vláda v nastoleném přístupu. 

 

Symbolem koronavirové pandemie se stal mimo jiné růst cen potravin. Hovoří se o potravinové soběstačnosti a součástí programu Obnovy venkova je program na podporu místních prodejen. Bude pokračovat tato podpora, a jak chcete pomoci k potravinové soběstačnosti v rámci Pardubického kraje?

Dotační program na podporu prodejen na venkově běží už řadu let. Je to ukázka, jak kraj může konkrétně pomoci. Chceme, aby program pokračoval. Je tady určitě prostor pro inovace, je tady prostor na provázanost s regionálními produkty, a to bude jeden z úkolů našeho týmu.

Říkám to opakovaně - osobně v koronavirové krizi přes všechna její negativa vidím jednu obrovskou příležitost pro Českou republiku. A tou je nastartování procesu k potravinové soběstačnosti. Pokud chceme mít jako národ budoucnost, tak tohle udělat musíme. O tom jsem přesvědčen a teď je šance, kterou si nesmíme nechat vzít. Z pozice Pardubického kraje, který je jedním ze silných agrárních krajů stále ještě s klasickou zemědělskou výrobou postavenou na živočišné produkci, tak právě od nás by to mělo zaznít velmi silně. Proč bychom měli vozit pod chemií zeleninu nebo ovoce tisíce kilometrů, když je můžeme vypěstovat tady? Proč bychom měli ze severní Afriky, kde nevíme, jakým způsobem se pěstují, vozit brambory, když je umíme vypěstovat tady? Proč bychom měli vyvážet miliony tun obilí do Polska, do Německa a dalších zemí, kde z něho vyprodukují vepřové a k nám již dovezou jen hotové výrobky. Přidaná hodnota zůstane za hranicemi a my fungujeme jen jako obchodní prostor.

Potravinová soběstačnost je jedním z pevných základů státu. Chápu, že se takové postoje nemusí líbit EU, a to především kvůli silným ochranářským tendencím původní EU. Nicméně tento boj musíme podstoupit.

 

Chcete se tedy zaměřit na regionální potraviny, které reprezentují například značky MLS Pardubického kraje nebo Regionální potravina Pardubického kraje? Nejsou to právě ty příklady, jak ukazovat na regionální produkci?

Obecně si jako společnost musíme nejprve začít vážit českých zemědělců. Těch hospodářů, kteří dokázali udržet tradiční živočišnou výrobu, od níž se všechno odvíjí. A poté lze hovořit i o příkladech, které zmiňujete. Chci zdůraznit, že nezáleží, zda je zemědělec velký, střední, malý anebo se jedná o rodinnou farmu. Jde o úplně jinou věc. Tady jde o strukturu výroby a o to, jak hospodaří na půdě. Základem je právě vyvážená živočišná a rostlinná výroba.

Prezentace regionálních produktů a potravin představuje samozřejmě prostor pro aktivity kraje. Nicméně jako lidé žijící v Pardubickém kraji začněme tím, že si budeme považovat dobrých hospodářů, že budeme chtít skutečně české potraviny, které jsou bezpečné a zdravé. Myslím, že jako kraj bychom měli prezentaci regionálních produktů právě k tomuto využít.

 

Budoucnost zemědělství je také otázkou. Jak přilákat do této oblasti mladé lidi a učinit tak tuto oblast „sexy“. Přemýšlel jste o tom?

Musí to být kombinace hrdosti a vztahu k půdě, ke kořenům, které do ní máme vrostlé a tedy respektu k předkům, díky kterým tady můžeme hospodařit. Tohle je ale dlouhý proces. Musíme například ukázat mladým, že nejenom v kanceláři se setkají se špičkovou moderní technologií a technikou a že je super s takovou technikou pracovat. Navíc v přírodě. Když si dnes sednete do traktoru, tak vlastně často sedíte uvnitř komunikační jednotky s družicí řízené počítačem například při vysoce sofistikovaném secím procesu. Ale když se vrátím na začátek, tak je to zase o tom, jak nahlížíme na hospodáře, díky nimž se jako národ najíme - zatím. A jestli ten obor jako společnost dehonestujeme. Pokud by to mělo pokračovat, mladé lidi do zemědělství nedostaneme.

 

Pardubický kraj založil Institut environmentálních výzkumů a aplikací, který se věnuje mimo jiné extrémům počasí. Může vůbec ze své úrovně bojovat proti extrémům počasí. Suchu nebo povodním?

Pardubický kraj má v tomto směru oproti ostatním náskok, protože dva roky funguje institut, který vnímám jak platformu pro odbornou diskusi právě nad tématy sucho, povodně a další výkyvy počasí. Z jeho práce už vyvstávají návrhy na řešení konkrétních problémů. Nevyřešíme celosvětové klima, ale můžeme pomoci v konkrétních případech v našem území jako je třeba otázka Banínského potoka, opatření v Mravíně, suchý poldr mezi Kostelcem u Heřmanova Městce a samotným Heřmanovým Městcem.  To jsou konkrétní projekty, se kterými může institut pomoci, a to od „A až do Z“, tedy od přípravy k realizaci včetně zajištění peněz.

 

Představte si, že končí září 2024. Vaše funkční období. Kdybyste měl bilancovat.  S čím byste byl jako radní Miroslav Krčil spokojený?

Hodnocení samozřejmě ponechám hlavně na spoluobčanech. Ale dobře, ohlédl jsem se. Když uvidím za naším týmem realizované konkrétní projekty, zlepšené povědomí o českých zemědělcích jako dobrých hospodářích a nebudu vidět jen stohy popsaných papírů, tak budu spokojený.