-
 Lékař,
botanik, filozof, překladatel, veřejný a spolkový činitel František
Rybička spatřil světlo světa v domě čp. 22 v rodině tkalce Josefa
Rybičky. Kde započal svá středoškolská studia, zatím bohužel nevíme.
Jisté je, že v II. pololetí školního roku 1826/1827 byl
žákem-privatistou 3. gramatikální třídy gymnázia ve Vídni - Josefstadtu,
poté navštěvoval piaristická gymnázia v Litomyšli (4. gramatikální třída
a I. pololetí 1. humanitní, celkově 5. třídy), v Příboře (II. pololetí)
a v Kroměříži (školní rok 1829/1830, tzv. 2. humanitní, celkově
poslední, 6. třída). V Příboře a Kroměříži ho učil mj. významný
svobodomyslný filozof a člen piaristického řádu Bonifác Buzek
(1788–1839), jenž předtím přednášel na piaristickém filozofickém ústavu
v Litomyšli, kde zásadně ovlivnil např. Františka Matouše Klácela. O
tom, jakého měli naši dva Třebováci v Buzkovi učitele, svědčí Klácelova
slova, která roku 1882 zveřejnil moravský archivář a historik Vincenc
Brandl: „Není k víře podobno, jakou moc tento tichý génius, tento
šlechetný duch nad mládeží měl;
slyšíce z úst jeho, že slovo, zbožňovati člověka´
jest rouháním k Bohu, nezbožňovali ho tedy, ale vřadili jej mezi heroje.
-
Dvouletá či tříletá
filozofická studia, povinná pro absolventy gymnázií, kteří se chtěli na
univerzitě stát posluchači medicíny, práv a teologie, konal Rybička
nejprve – ve školním roce 1830/1831 – na filozofické fakultě vídeňské
univerzity. V roce následujícím se zapsal na již zmíněný filozofický
ústav v Litomyšli, kam však nenastoupil a studoval neznámo kde. Medicínu
vystudoval v Praze a Vídni, promoval roku 1838 ve Vídni. Poté se
natrvalo usadil ve svém rodném městě, aby zde provozoval lékařskou
praxi, jejíž součástí byly od roku 1840 malé lázně, kde se léčilo
studenou vodou. V roce 1869 publikoval v Časopise lékařův českých článek
Zdaliž očkování chráněček vyhovuje. Zabýval se také botanikou a
sestavil vlastní herbář. Byl činovníkem několika spolků a podílel se na
založení pivovaru.
-
 Často
se připomíná jeho působení ve funkci prvního konstitučního starosty města v letech 1848–1850 a
přátelství s Boženou Němcovou, která k němu roku 1861 chodila
konzultovat svůj zdravotní stav a jeho manželce Kateřině prodala kvůli
finanční nouzi granátový náramek. Ten je nyní k vidění ve stálé expozici
Regionálního muzea v Litomyšli, do jehož sbírek ho v roce 1932 darovala
paní Marie Bémová z České Třebové, choť poštovního inspektora, jejíž
babička tento dnes poněkud poškozený a neúplný šperk dostala od lékařovy
ženy.
-
Ještě jako medik
plánoval Rybička sepsat jakési filozofické pojednání, což mu však Buzek
s Klácelem pravděpodobně rozmluvili. Je patrné, že jeho zájmy byly
mnohostranné. Vlastnil rozsáhlou knihovnu, kterou poskytoval k dispozici
různým zájemcům. V českotřebovském Městském muzeu se z ní dochovaly
téměř čtyři stovky svazků: původní verze prací klasických autorů (např.
Homér, Platónova Opera omnia, Xenofón, Hérodotos, Plútarchos),
díla botanická, zoologická a zeměpisná, krásná literatura (Shakespeare;
v roce 1836 se Rybička marně snažil získat úřední povolení k pořádání
divadelních představení v České Třebové), kulturní i lékařské časopisy a
literatura vlastenecká (Kollár). Na jejím budování se podílel František
Ladislav Rieger.
-
Ve sbírkách Městského
muzea Česká Třebová se také nalézají rukopisy lékařem pořízených
překladů Boccacciova Dekameronu a Platónovy Ústavy.
Překlad Ústavy nazvaný Platónova Obec byl dokončen 23.
března 1843, přičemž již roku 1840 avizoval časopis Kwěty jeho
vydání tiskem. K tomu však nedošlo, přestože se Rybička snažil o jeho
publikování i tím, že přemlouval Klácela, aby text zaštítil svým jménem
(„Vy dejte méno, já dám práci…“). Překlad Dekameronu není
datován a je zachován neúplný. Ani jeho otištění se nezdařilo, i když
v roce 1847 napsal lékař Klácelovi, že má z Boccaccia přeložených mnoho
povídek a že by rád vydal jejich výbor, „neboť všechny pro naše časy
se nehodí, poněvadž trochu lehké jsou a za tou příčinou ani cenzura by
je nepropustila“. Tyto texty, jež jsou ozdobeny výrazy jako např.
moudrolubec (filozof-vládce), žarotvar (vznětlivost),
mimochodník (kůň), lze považovat za první české překlady Ústavy
a Dekameronu. Zájmu odborníků zatím bohužel unikají.
-
Článek připomíná letošní výročí
130 let od úmrtí Františka Rybičky a přichází s podnětem, zda
nepřipravit na jeho rodný dům čp. 22 na Starém náměstí jeho pamětní
desku (za dva roky bude mít kulaté 210. výročí jeho narození). Desku by
si jako první starosta města v jeho historii zasluhoval. Pamětní deska
MUDr. Fr. Rybičkovi byla realizována ze soukromé iniciativa pana Václava
Faltuse (SIGAS-CZ) na domě čp. 605 v Litomyšlské ulici a připomíná také
zmíněné návštěvy Boženy Němcové v tomto domě.
-
Stanislav Vosyka
-
|