-
 Jaroslav
Doležal oslavil v listopadu 91 let a to již měl zdraví hodně podlomené.
Pak přišla zpráva ještě smutnější: Na Štědrý den 24. prosince 2020 se
život Jaroslava Doležala uzavřel.
-
Dobře jej znají nejen ve Zhoři, kde se narodil ale v širokém okolí, také
i v České Třebové kde dlouhá léta pracoval. Jeho život ovšem ovlivnily
dvě sudičky. Jedna mu dala do kolébky nadání hudební, druhá nadání
výtvarné. Ta první sudička byla zřejmě nějaká známá zhořského učitele
Marečka, jeho obrazy malého Jaroslava Doležala fascinovaly a
nasměrovaly ho k práci nejdříve s tužkou a perem, později se štětcem a
olejovými barvami. A štětec rozhodně u Doležalů nezahálel.
-
Svou budoucí (o 5 let mladší) manželku poznal už ve škole, když mu bylo
14, kdy jí namaloval do památníku první obrázek. Zůstal potom v rodině a
a Jaroslav Doležal jej schraňoval po celý život. Manželku již před 11
lety pochoval. Byla mu po celý život oporou a v malování jej
podporovala. Byla to také ona, která mu darovala knihu s reprodukcemi
ruského malíře Šiškina, aby tak nasměrovala jeho realistickou metodu.
-
 Nelze
ještě zapomenout na tu druhou sudičku, která má na svědomí nadání
hudební. Díky ní získal u svých učitelů snadno základy hry na housle,
také na trombón a křídlovku. Byl vítanou posilou Hanušovy kapely, která
tenkrát po válce hodně znamenala. Ale hrál i jinde, připomeňme ve
Třebové nejznámější taneční orchestr Collegiál, nebo melodik Františka
Pirkla a dlouhá léta hrál v českotřebovské železniční dechovce. Na
vojně, na kterou rád vzpomínal do pozdních let, měl i nabídku do
vojenské hudební školy. "Ale to bych to musel podepsat a já musel domů,
měli jsme doma hospodářství", říkal o této události Jaroslav Doležal.
-
Vraťme se k malování. Jaroslav Doležal byl známý tím, že měl svůj dům čp.
11 ve Zhoři plný svých obrazů, Byl jsem na návštěvě a napočítal jsem
jich hodně přes stovku.Když jsme nad tím kroutil hlavou, tak jsem se
dozvěděl: "Jsem takový blázen, který se se svými obrazy nerad loučí
a tak je ani nechci prodávat. Vztah k nim jsem získal již době
socialismu, kdy jsem nic prodávat nesměl. A tento zákaz tak nakonec
vedl k mé sbírce. Na každý obraz mám své vzpomínky a vypovídá něco z
mého života. Převážně maluju krajiny a mizející architekturu chaloupek a
kostelíků, není snad v okolí obec, kde bych nemaloval. Uspořádal jsem
více než dvacet samostatných výstav, největší byla ve Sloupnici, kde
jsem vystavoval 350 obrazů," říkal Jaroslav Doležal
-
-
Jaroslav Doležal je také písmák, takový kronikář. Má sepsané i zajímavé
vzpomínky na svoje působení v kapelách, ale i o svých začátcích.
Některé texty vyšly na pokračování v Českotřebovském zpravodaji a nyní s
souvislosti se smutnou zprávou o jeho úmrtí si kladu za povinnost texty
znovu zveřejnit, opět s nimi vyjít na světlo Boží. Pro Jaroslava
Doležala bylo také hodně důležité, že našel ve své v rodině
pokračovatele jeho výtvarné záliby. Jeho vnučka je nyní profesionální
restaurátorkou, vystudovala litomyšlskou Restaurátorskou fakultu
Univerzity Pardubice. Shromážděný soubor obrazů Jaroslava Doležala je
svým obsahem i rozsahem rozhodně unikátní a stojí za to jej nejen
zachovat (o což se postará s vděčností rodina), ale jistě je ještě
vystavit. Nyní tomu ovšem moc nepřeje současná doba koronavirová. Už
jsme se na to chystali v roce letošním, ale nestihli jsme to.
Koronavirus všechny pokusy o zorganizování výstavy mařil. Jenže obrazy
stále existují a tak jistě půjdeme na výstavu a budeme na Jaroslava
Doležala přitom rádi vzpomínat. Připomeňme jeho velký zájem o akce v
širokém regionu, byl např. pravidelným vystavovatelem, na Výtvarné
Svinné. Čest jeho památce! Milan Mikolecký
 -
|