A pak vidíme Jirku, našeho pana profesora, jak si sedí u stolu v příjemné restauraci, kde máme sraz,  lehce popíjí a se všemi se milou a úsměvnou tváří vítá, jako bychom právě přišli na jeho hodinu. A my si myslíme, že to tak je, protože on vypadá úplně stejně jako tehdy..

Vzpomínka na společná léta střídá vzpomínku.. V našem věku se už nestydíme vyjádřit své city, pocity a lásku k tomu, co bylo a co je dnes pro nás návratem k mládí, radostem a strastem, které ho provázely. Vzpomínáme na jeho milé „skopičiny“ při našich dalších srazech  po maturitě, kdy už byl Jirka dávno váženým profesorem úplně jinde, výš, a přesto zůstal normálním člověkem s normálními lidskými vlastnostmi a jiskřivou láskou k životu.

Vzpomínáme se smutkem a trochou veselými vzpomínkami  i na další  kantory, kteří už nejsou mezi námi. Milý, pohodový večer.

 Jirka poslouchá, diví se nebo snad skromně předstírá divení, když mu vyprávíme, jak byl skvělý, jak uměl učit, jak uměl zaujmout, jak kdyby učil matiku, tak bychom z ní měli všichni  my béčáci jedničku, někteří skromnější myslí, že určitě aspoň dvojku. Pamatuje si o nás všech hodně a my dál při vínečku vykládáme, jaké to byly krásné časy, vzpomínáme, jak nás učil, co je to vzpomínkový optimismus a že teď ho asi právě praktikujeme.

A taky se omlouváme Dáše, jeho skvělé manželce, že jsme do něj, my holky z béčka, byly všechny zamilované a ona nám to s úsměvem odpouští.

 

„Ani vlna, která se převalila, se nevrátí, ani čas, který uplynul, se nemůže vrátit. Jen život zemřelých je uložen v naší paměti.“

 

Náš pan profesor Štyrský, pak náš Jirka, který nás učil  nedívat se na svět černobíle, chápat lidi a svět ne jen z našeho odsuzujícího pohledu mládí, náš pan profesor, který uměl učit a strhnout své žáky k přemýšlení, zůstane nejen v naší paměti, ale i v našich srdcích.

 

Jsme vděčni, že jsme se s ním v jeho plné síle, duševní svěžesti  a pohodové radosti mohli setkat na našem srazu maturantů po padesáti letech. Byl to krásný a nezapomenutelný večer.

 

Často si myslíme, že by skvělý člověk měl být nesmrtelný, ale ono to tak není….

Děkujeme za vše, pane profesore.

III. B