115 let českotřebovského hřbitova                                        

Tzv. Starý hřbitov u rotundy sv. Kateřiny, založený zde po zrušení nejstaršího městského hřbitova v nejbližším okolí  kostela sv. Jakuba v době panování císaře Josefa II., byl využíván i obyvateli okolních vesnic, dokud si nezřídili vlastní hřbitovy. Počátkem 20. století přestával již svojí kapacitou svému účelu stačit a proto se představitelé města začali zabývat myšlenkou zřízení hřbitova nového, rozlehlejšího, s případnou možností dalšího perspektivního rozšíření. Definitivní řešení situace přineslo rozhodnutí c. k. Okresního hejtmanství v Lanškrouně ze dne 31. prosince 1904, jímž byla Česká Třebová vyzvána k vybudování nového hřbitova a následnému uzavření hřbitova stávajícího ke dni 1. září 1905.

Po zralé úvaze bylo ke zřízení nového hřbitova vybráno místo na kopci nad Bezděkovem, odedávna zvané „Na Pazderce“. Pozemky tehdy nabídli cukrář a pernikář Antonín Pětník za 430,- K za měřici a pan Chalupníček za 590,- K za měřici. V jednání městského zastupitelstva však pánové Rybička a Felcman vystoupili s námitkou, že zmíněné pozemky leží  příliš blízko městské zástavby a navrhli jednat s majiteli sousedních pozemků, pány Prosou, Keslerem, Štanclem, Kašparem a Jankelem. Prodej byl dohodnut a obec zakoupila celkem 10 měřic po 430,- K. Stavba byla ihned zahájena místním stavitelem Františkem Plašilem. V levém dolním rohu hřbitova vyrostl objekt márnice, v pravém dolním rohu pak pro ubytování hřbitovního správce tzv. „hřbitovní domek“ čp. 892, obsahující chodbu, chlév, komoru, pokoj, kuchyň, dřevník a záchod. V těsné blízkosti domku čp. 892 vyrostla patrně již v této fázi zděná budova s několika dřevěnými suchými toaletami pro návštěvníky hřbitova, dochovaná až zhruba do poloviny 80. let 20. století, kdy došlo k její demolici pro neutěšený technický stav. Hlavní hřbitovní brána pro vjezd pohřebních vozů spolu s dvěma postranními brankami pro pěší je dílem sochaře a kameníka z chalupy čp. 168 na Trávníku Františka Voleského, jak dokládá mramorová destička na pravé straně brány. Od hřbitovní brány býval před výstavbou přilehlé čtvrti Na Slunečné a založením parku krásný výhled na město, zejména na jeho historické centrum s kostelem sv. Jakuba a okolní zástavbou. Nový hřbitov byl ze tří stran ohraničen vysokou cihlovou zdí. Levá strana hřbitova, již za zmíněnou zdí, byla až do nedávné dob lemován řadou vzrostlých bříz, nahrazených pro jejich špatný zdravotní stav novou výsadbou.

Dne 28. října 1905 došlo ke slavnostnímu otevření nového hřbitova a jeho předání veřejnosti. Zakrátko nastoupil i jeho první správce Josef Pavlišta, který si na přilehlém pozemku zřídil i zahradnictví.

Ve staré hřbitovní matrice se dochovaly záznamy o prvních zemřelých, kteří zde nalezli místo posledního odpočinku. Dne 26. listopadu 1905 to byl Julian Schafhauser (zemřel ve věku 48 let) a dne 18. prosince téhož roku Terezie Schejbalová (zemřela ve věku 77 let) z domku čp. 354 ve Školní ulici.

Hlavní hřbitovní komunikaci od vstupní brány lemují hroby známých třebovských občanů. Na rohu levé strany je to majestátní secesní hrobka rodiny Rybičkovy a Vyskočilovy, nedávno restaurovaná. První záznam o pohřbu do této hrobky pochází z roku 1908, kdy zde byl pochován Otto Rybička ml., syn obchodníka a starosty města Otto Rybičky st. V hrobce odpočívají vedle ostatků členů rodiny Rybičkovy, zčásti sem přenesených od sv. Kateřiny, také ostatky Vyskočilových, majitelů mlýna čp. 158 na Trávníku, kteří byli s Rybičkovými  v příbuzenském vztahu. Vysoko je znalci ceněna sochařská výzdoba hrobky, postava truchlícího muže, přisuzovaná žákům Myslbekovým. Jméno autora se však dodnes nepodařilo zjistit a zůstane nám pravděpodobně navždy neznámé.

Protější roh tvoří kamenná hrobka rodin Kašťákovy a Škrabalovy s pořadovým číslem 8. Autorem náhrobku je rovněž František Voleský. Náhrobek představuje postavu zvanou „znavený poutník“, nad nímž se vznáší anděl. Jako model pro ztvárnění postavy poutníka posloužil údajně Václav Matějka, otec paní Škrabalové, jeden z prvních strojmistrů českotřebovského nádraží.

Po obou stranách hlavní hřbitovní cesty odpočívají mnozí významní českotřebovští občané, z nichž možno připomenout hudebního skladatele V. V. Hausmanna, starostu Sokola a zdejšího lékaře MUDr. Antonína Pětníka, majitele hotelu u nádraží (dnes Padevět) Josefa Hyšperského, přednostu železničních dílen ing. Ludvíka Shejbala. Nalezneme zde i rodinné hrobky Mehlových, v níž se sklenářské řemeslo dědilo po řadu generací, velkouzenáře Frimla, rodiny Lomovy a řadu dalších, které nelze na tomto místě vyjmenovat. Mnohé náhrobky zdobí bronzové reliéfy portrétů zemřelých, jako např. již zmíněného MUDr. Pětníka, starosty města Václava Touška a nedávno při prodeji hrobu bohužel odstraněný reliéf železničního lékaře MUDr. Josefa Böhma.

Na první křižovatce hlavní hřbitovní komunikace s příčnou cestou stával do roku 1961 vysoký kříž s Ukřižovaným, přemístěný dolů ke hřbitovní bráně. Ozdobou spodní části hřbitova je též hrob rodiny Tykačovy a Dařílkovy s plastikou postavy anděla v životní velikosti v tehdy panujícím secesním stylu. Zajímavý náhrobek s plastikou dívky z bílého mramoru v životní velikosti nese hrob rodiny Prosovy. Jedná se o zpodobení slečny Mařenky Prosové, dcery pekaře Františka Prosy z domu čp. 340 v Moravské ulici, která zemřela 3. června 1913 ve věku pouhých dvaadvaceti let na souchotiny, nemoc, vyvolanou nerozumným počínáním rodičů při zákazu lásky své jediné dcery ke zdejšímu učiteli Jandíkovi.

Součástí hřbitova byl tzv. „dětský hřbitov“, rozprostírající se vlevo od hlavní cesty. Zdejší malé hrobečky zdobily mramorové figury symbolů nevinnosti bílých holubů a holubic, kdy živý truchlil nad zesnulým druhem či družkou, jindy zase hlavičkou Krista či jinými drobnými plastikami.  Nejstarší záznamy o pohřbech v této lokalitě zaznamenává opět hřbitovní matrika. Dne 20. ledna 1930 byla pochována Alice Motlová z domku čp. 208 v Havlíčkově ulici, dne 5. února téhož roku Josef Karlík z. čp. 712 v Tylově ulici.

V polovině 70. let předešlého století zde byla většina dětských hrobů již zrušena, mnozí pozůstalí nehradili předepsané poplatky a tak tato část hřbitova postupně ztrácela na půvabu. O jejím dalším osudu rozhodl nedostatek  hrobových míst pro urnový háj. Majitelům zde dosud dochovaných hrobů byla nabídnuta možnost přenesení ostatků do jiného hrobu nebo zřízení urnového hrobu na stejném místě. První uložení ostatků na nově vytvořeném urnovém místě v lokalitě někdejšího dětského hřbitova se uskutečnilo dne 9. dubna 1979, kdy byly pochovány Marie Dolníčková z čp. 807 v Sadové ulici (67 let) a Ludmila Kodytková (49 let).

Při levé hřbitovní zdi připomínala řada prostých hrobů označených plechovými hvězdami oběti I. světové války. Od roku 2008 zde je nový důstojný pomník. Památník padlým rudoarmějcům stál nejdříve v čele hřbitova v urnovém háji. Ministerstvo obrany v roce 2004 posoudilo a schválilo i záměr města na přemístění pomníku rudoarmějců na jiné místo v nové části hřbitova. Přemístění se neobešlo bez protestů některých českotřebovských komunistů. Na místě památníku v čele hřbitova byl vztyčen prostý kříž.

Období mezi světovými válkami bylo ve Třebové poznamenáno poměrně značným stavebním ruchem a s ním souvisejícím rozvojem pracovních příležitostí, což v důsledku  přineslo zvýšení počtu obyvatel města. Hřbitov opět přestával svojí kapacitou plně vyhovovat a vyvstala potřeba dalšího rozšíření. Proto bylo rozhodnuto zřídit v horní části hřbitova tzv. urnový háj. Jeho slavnostní otevření proběhlo dne 6. června 1934 v 10 hodin dopoledne pod záštitou zdejší městské rady a za účinkování pěveckého sdružení Bendl pod taktovkou sbormistra Jindřicha Pravečka st. První pohřeb zde proběhl dne 17. května 1935 a jednalo se o uložení popela zemřelého Martina Procházky z domu čp. 984 v Nádražní ulici. V této části hřbitova nalezneme urnové hroby známých třebovských občanů a občanek, z nichž si připomeňme poslance Františka Buřívala a obětavou slečnu Františku Honlovou. V následujících letech došlo k rozšíření urnového háje v pravé horní části hřbitova ve směru k zahradnictví. Tato část hřbitova se rozrůstá i nadále. Ústřední část urnového háje byla v 60. letech 20. století zrušena a na jejím místě vyrostl památník padlých vojáků Rudé armády.

V těsném sousedství nové části urnového háje se nacházely německé hromadné hroby, pocházející z let II. světové války. Zde byli pochováni zemřelí ranění vojáci z německého lazaretu v budově gymnázia. Hroby byly ozdobeny prostým dřevěným křížem a nízkým oplocením z březových větví. Oplocení i s křížem  vzalo časem za své, pozemek zarůstal bujnou vegetací a pozbývalo úpravnosti. Není tajemstvím že v období totality se zde čas od času objevil věnec či kytice, což muselo být neprodleně odstraněno. V roce 2002 proběhla exhumace uložených ostatků a jejich převezení do Brna do památníku válečných obětí. Uvolněné území bylo ministerstvem obrany vyjmuto ze seznamu válečných hrobů. V roce 1991 byla v této lokalitě zřízena vsypová loučka s kapacitou 4813 vsypů.

Českotřebovský hřbitov i jeho nejbližší okolí prošel za sto let své existence řadou změn. Kromě vzpomenutých bylo tou nejvýznamnější slavnostní otevření smuteční obřadní síně  krematoria dne 30. července 1970. Je skutečností, že stavba postavená na polích před hřbitovem zastínila architektonicky monumentálně koncipovaný vstup na městský hřbitov, což se už dost dobře nedá napravit.

Letos byla připravena studie pro nákladné úpravy parku před hřbitovem, teprve nyní po 50 letech se totiž podařilo prostor majetkově scelit a převzít městem. Úprava je koncipována tak, že by hlavní přístup ke hřbitovu měl být veden přes upravený park z dolního parkoviště. Zatím však  např. při přístupu  k bráně vadí ve výhledu necitlivě vybudované stříšky před vstupem do technické části krematoria (viz fotografie) 

Věřme, že místo posledního odpočinku našich nejbližších i dalších spoluobčanů se stane ještě upravenějším a důstojnějším

Martin Šebela, MILAN MIKOLECKÝ