|
OSOBNOSTI LYŽAŘSKÉHO
SPORTU V ČESKÉ TŘEBOVÉ V MINULÉM STOLETÍ |
|
Pracoval převážně u traťové distance ČSD. Lyžování se věnoval od mládí. Technicky vynikající slalomář. Ve svých 18 letech členem širšího národního družstva ČSR. Mnohonásobný přeborník tehdy Pardubického kraje ve sjezdu, slalomu a dvojkombinaci. Po skončení závodní činnosti se aktivně věnoval trenérské práci v oddíle a krajské trenérské radě. Velmi obětavě pomáhal ve volném čase s výstavbou sjezdovky a lanovky v Čenkovicích.
Od mládí až do odchodu do důchodu pracoval jako topič lokomotiv ČSD. Vilík v plné duševní i tělesné svěžesti oslavil neuvěřitelných 90 let a dožil se nakonec téměř stovky, zemřel jen měsíc před oslavou stoletého jubilea. Lyžování, především běhu se věnoval od svých dvaceti let ve vojenské presenční službě. Aktivně závodil téměř do svých 40 let. Se závodní činností skončil po roce 1950. Současník a velký soupeř známých třebovských běžců bratrů Hájkových a M.Pakosty (zemřel na konci loňského roku). V této sestavě v roce 1940 vybojoval na 7. ročníku přeboru ČOS lyžařských štafet čestné 3. místo. (Přebor se konal v Č. Třebové). Vilík je několikanásobný přeborník kraje v běhu na 18 km.
Obchodník v České Třebová. Jeho náklonnost k lyžování začala již v roce 1918. Tehdy se z I.světové války vrátil jeho otec a soused kolář František Jandera, který byl celou válku u horských myslivců v rakouských Tyrolích a přivezl si domů rakouské lyže. Malý Kája lyžařský "um" zkoušel v Benátkách a později na Jelenici. Lyžování zůstal věrný až do pozdního věku. Karel aktivně závodil ve všech disciplinách o čemž svědčí dochovaný závodnický průkaz II.třídy pro běh, sjezd a skok prostý. Závodil v období jak před II.světovou válkou tak i po jejím skončení v letech 1946 - 1950. Účastnil se různých přeborů pořádaných tehdy ještě Klubem českých turistů. Pracoval v krajském výboru ČSTV jako trener a cvičitel lyžování i jako rozhodčí. Několikrát byl vedoucím krajské representace na vrcholných soutěžích Mistrovství ČSR. Karel byl také milovníkem motocyklového sportu a oblíbeným hlasatelem při závodech v "motoskiörinku" v ulicích města se startem v Riegrově ulici před sklenářstvím Vojty Hýbla. V lyžařských kruzích a mezi námi závodníky byl velmi oblíben neboť byl výborný společník ve chvílích volna. Ve svých vzpomínkách se rád vrací k období začátků klasického "telemarku" a vzniku zvednutých špicí a patek u lyží, kdy na svazích se provozovalo tak zvané "krasolyžaření", kterému podlehlo mnoho lyžařů a na určitý čas se stalo velkou módou.
Majitel dřevařské pily na Trávníku. Později nucen pracovat v dělnických profesích. Jenda Felcman přezdívaný "náš lyžařský táta" byl člověk oddaný tělem i duší sportu. Člověk s velkým smyslem pro "fair play". Již v pěti letech začal cvičit v Sokole. Později pěstoval závodně lehkou atletiku, odbíjenou, kopanou a tenis. Patřil mezi nejlepší českotřebovské sokolské nářaďovce. Všechnu svou lásku a úsilí věnoval nakonec lyžařskému sportu. Lásku ke sportu vštěpoval také svým dcerám Irmě a Hance, která rovněž již pod jménem Brusenbauchová vynikla v několika odvětvích sportovních disciplin. Jenda prošel řadou významných funkcí. Byl náčelníkem Východočeské župy lyžařů, členem Ústředního výboru svazu lyžařů, předsedou lyžařského oddílu Lokomotivy, předsedou Okresní sekce lyžařů, předsedou okresní sekce rozhodčích. Obdržel řadu vyznamenání - čestný odznak ČSTV, veřejné uznání III.stupně za zásluhy o rozvoj tělesné výchovy. Odpracoval mnoho hodin na stavbě sjezdovky a lanovky v Čenkovicích. Mnoho času obětoval svým funkcím, do pozdního věku pracoval jako rozhodčí. (Snímek z Čenkovic - J.Felcman uprostřed skupiny)
Původním povoláním krejčí. Všestranný vynikající lyžař ve všech disciplinách. Velký úspěch zaznamenal v roce 1937 na III. Mezinárodní dělnické olympiádě DTJ v Jánských Lázních. Ve sjezdu mužů na 4km skončil na 2.místě. (Zvítězil Nor F.Ruud, bratr legendárního skokana Biergra Ruuda). V roce 1948 startoval na mezinárodních závodech v BAD AUSSSEE v Rakousku ve sjezdu. Startovalo 181 závodníků. Jaroslav Fryauf skončil v kategorii starších na 15. místě. V poválečném období závodil úspěšně především v běhu a skoku (závod sdružený). Až do konce své závodní činnosti věrně hájil barvy nejprve DTJ, pak Sokola a Jiskry Parník. Mimo závodní činnost vykonával funkci cvičitele opět již v DTJ, KČT a Sokole. Pracoval i v ústředních orgánech lyžování DTJ a KČT.
Povoláním učitelka základní školy. Lyžování se věnovala spolu se svojí sestrou Marcelou od mládí. Všestranná lyžařka. Závodně se věnovala tehdy moderní trojkombinaci t.j. běhu, sjezdu a slalomu. Několikanásobná krajská přebornice. V roce 1948 na přeboru Klubu českých turistů získala III. místo ve sjezdu žen a III.místo v kategorii smíšených hlídek. V roce 1950 na Mistrovství ČSR ve Vysokých Tatrách získala II. místo v trojkombinaci. Úspěšnou aktivní činnost, kdy získala celou řadu vítězství v přeborech kraje a okresu, ukončil až úraz na lyžích. Přesto se dále věnovala trenérské práci v lyžařském oddíle Lokomotivy.
Pracoval jako technik v Tesle Lanškroun a učitel na Střední elektrotechnické škole v Lanškrouně. Od mládí oddán myšlenkám skautingu. Ačkoliv sám příliš aktivně nezávodil, ovládal technicky dokonale především sjezdovou a slalomovou techniku. Aktivně se věnoval cvičitelské a trenérské práci. Byl členem krajské trenérské rady a předsedou okresní trenérské rady. Několik let předsedou lyžařského oddílu Lokomotivy. Spolu s Karlem Hájkem má největší zásluhu na vybudování lyžařského střediska v Čenkovicích. Veškerý volný čas a úsilí věnoval stavbě sjezdovky a lanovky na Bukovou horu v Čenkovicích. Byl hlavním organisátorem mnoha úspěšných veřejných závodů v Čenkovicích.
LYŽAŘSKÝ SPORT V ČESKÉ TŘEBOVÉ MÁ BOHATOU HISTORII. ČEST PAMÁTCE VŠECH, KTEŘÍ SE DNEŠNÍCH DNŮ NEDOŽILI, ALE SVÝMI VÝKONY A PRACÍ K TÉTO HISTORII PŘISPĚLI!
Oldřich Stránský, článek z roku 2005
|
