55 let od úmrtí Josefa GZÍLA mladšího (20.8. 1892 – 15.2. 1965),
obchodníka, sběratele a mecenáše výtvarného umění
 Narodil
se v České Třebové v rodině Josefa Gzíla staršího, majitele obchodu
s jižním ovocem, zeleninou a drůbeží. Tehdy Gzílovi bydleli v domě
čp. 14. V roce 1895 se rodina přestěhovala do nedalekého, nově
zakoupeného domu čp. 11.
Josef Gzíl mladší se po 1. světové válce začal věnovat rozvoji
obchodu s ovocem a zeleninou, který převzal po svém otci. Spolu se
svým švagrem Václavem Krásou provozoval ve svém domě velkoobchod
s ovocem a zeleninou. V České Třebové se také oženil. Jeho manželkou
se stala slečna Milada Fialová, dcera mlynáře Víta Fialy z Podbranského
mlýna čp. 83 v Podbranské ulici. V období 2. světové války se
manželé Gzílovi starali o chlapce Františka Pácla, jehož rodiče byli
vězněni v koncentračním táboře. S ukončením války jej vrátili matce.
Po únoru 1948 dobře prosperující obchod zaniká. Navíc majitelé domu
smějí užívat pouze jeho horní patro. Přízemí zabral socialistický
podnik Pardubický obchod s ovocem a zeleninou, který se významně
podílel na devastaci cenné stavby.
Josef Gzíl mladší byl velkým milovníkem výtvarného umění a
sběratelem obrazů, kreseb a grafických listů. Za svůj život
nashromáždil desítky velice cenných obrazů (Obrovský, Nechleba,
Mařák, bratři Mánesové, Purkyně, Chittussi, Švabinský …). Ve druhé
polovině padesátých let byl J. Gzíl nouzí donucen několik svých
obrazů prodat. Na základě udání byl obžalován a posléze odsouzen ze
spáchání trestného činu spekulace. Byl mu také odebrán veškerý
majetek včetně obrazů ve prospěch státu. Po restituci majetku
darovala celou sbírku obrazů a polovinou domu čp. 11 Městskému muzeu
v České Třebové vdova po Josefu Gzílovi paní Milada Gzílová.
Nedožitých 95 let Jaroslava HOSNEDLA (4.2. 1925 – 2.10. 1983),
středoškolského profesora
 Dětství
prožil ve Velkém Boru u Horažďovic, gymnázium vystudoval ve
Strakonicích a Filozofickou fakultu na UK v Praze.
Po studiích začal učit na pedagogické škole v Pardubicích, do
České Třebové přišel za zaměstnáním v roce 1953. Znali jsme jej
nejen jako gymnazijního pedagoga a profesora SPŠŽ. V místním
divadelním souboru Hýbl působil ve funkci režiséra a dramaturga, byl
také divadelním lektorem, recenzentem a kritikem.
K divadlu přivedl řadu mladých českotřebovských talentů.
Nezanedbatelná byla i jeho práce vedoucího rozhlasového kroužku,
který zajišťoval vysílání ze studia rozhlasu po drátě v České
Třebové a redaktora časopisu Hlas Osvětové besedy, který vycházel
v České Třebové v letech 1955 až 1958.
V době normalizace byl označen za představitele pravicového
oportunismu a jeho osud byl zpečetěn. Krátce ještě učil na SPŠŽ
v České Třebové, na Střední zemědělské škole v Lanškrouně a na
Gymnáziu v Litomyšli.
V roce 1974 byl ze školských služeb propuštěn a byl zaměstnán v n.p.
Strojtex 05 Česká Třebová, kde pracoval postupně jako expedient,
knihovník a archivář.
40
let od úmrtí Josefy KŠÍROVÉ, rozené Černé (16.7. 1897 – 13.2. 1980),
znamenité herečky a režisérky ochotnického divadla v České Třebové
 Patří
bezesporu k největším postavám ochotnického divadla v České Třebové
v celé jeho historii.
Narodila se v České Třebové v rodině vlakvedoucího ČSD.
S divadlem začínala v době, kdy se ženy účastnily veřejného dění jen
vyjímečně.
Nikdy by se však k divadlu nedostala, nebýt pokrokově smýšlející
maminky. Herecký talent v ní objevil Karel Jankele, dlouholetý
předseda divadelního spolku Hýbl. Během několika let vyrostla ve
výbornou herečku. V roce 1918 již hrála hlavní ženské role.
Vystupovala nejenom s herci divadelního souboru Hýbl, ale i
s divadelníky místního Sokola Na Skále. V mladých letech hrála
především milovnické role (s Karlem Balašem, Františkem Prokopcem,
Adolfem Kučerou a Karlem Kšírem, budoucím životním partnerem),
postupem času přecházela na role charakterní a tragické.
Za 50 let ochotnické činnosti vytvořila desítky rolí, sehrála
stovky představení, režírovala hry pro děti i dospělé.
Jako herečka se rozloučila s veřejností v roce 1962 rolí babičky
ve stejnojmenné divadelní hře. Tu jí „ na tělo“ napsala Božena
Němcová. Hrála sama sebe – moudrou a ušlechtilou ženu.
20 let od úmrtí Jindřicha PRAVEČKA mladšího (28.6. 1909 – 11.2.
2000), hudebního skladatele, pedagoga a dirigenta významných
dechových orchestrů
 Mládí
prožil v rodných Výprachticích, studentská léta zase u nás v České
Třebové, kam přišel s rodiči jako jedenáctiletý v roce 1920. Mladý
Jindřich zde navštěvoval reálné gymnázium a zároveň dojížděl do
Pardubic na Východočeskou hudební školu k prof. Stanislavu
Ondříčkovi. A tak se stalo, že současně s maturitou ukončil i
hudební školu. Hru na housle ještě zdokonalil na Mistrovské škole
pražské konzervatoře u prof. Jaroslava Kociana. Na téže škole
vystudoval ještě dirigování u prof. Pavla Dědečka a kompozici u
prof. Jaroslava Řídkého. Celý svůj život spojil s dechovou hudbou.
Byl vojenským kapelníkem v Košicích, Brně, Hradci Králové, Praze a
v Chebu. Na podzim roku 1945 byl ustanoven velitelem Vojenské
hudební školy v Praze, kde působil do roku 1948. Založil také
Ústřední hudbu čs. armády. Po celou dobu, co působil u vojenských
hudeb, přicházel též s vlastními kompozicemi. S Karlem Pádivým např.
vydal obsáhlou publikaci o instrumentaci. Instrumentaci pro dechové
nástroje vyučoval i na JAMU v Brně. V roce 1956 jej požádalo vedení
světoznámé továrny na hudební nástroje AMATI Kraslice, aby působil u
nově založeného orchestru mladých jako umělecký poradce. V krátkém
čase pod jeho vedením získával orchestr jedno ocenění za druhým.
Hlavně v zahraničí. Byl mezinárodně uznávanou osobností. Působil
jako hostující dirigent u předních dechových orchestrů, stál u zrodu
mnoha festivalů dechových hudeb. Je autorem 159 skladeb, převážně
pro dechové orchestry, upravil oblíbené směsi lidových písní. Za
vše, co vykonal pro dechovou hudbu byl poprávu oceněn. Je držitelem
titulu zasloužilý umělec (1966) i umělec národní, který obdržel
v předvečer svých osmdesátých narozenin. Řada měst jej také
jmenovala čestným občanem. V České Třebové se tak stalo v roce 1965.
Zemřel ve věku 90 let v pardubické nemocnici. Pochován je v rodinném
hrobě ve Výprachticích.
Jan Skalický |
| |
|