Když
v prosinci roku 2011 oslavila v plné fyzické a duševní svěžesti
neuvěřitelných 90 let bývalá českotřebovská hostinská, paní Vlasta
Němcová, uvedl Martin Šebela v Českotřebovském zpravodaji článek, který
připomíná její bohatý život. Od této doby uplynulo 9 roků a věk paní
Vlasty se pomalu posunoval ke stovce. Ve vývěsních skříňkách
pohřební služby jsme však bohužel mohli v těchto dnech číst úmrtní
oznámení. Díky dobrým lidem nakonec přišlo až do redakčního počítače
Českotřebovského deníku.
A tak jsem vyhledal v archivu
text, připravený před devíti lety k připomenutí 90. narozenin, které
oslavila v prosinci 2011. Článek uvádím pro připomenutí znovu
i s fotografiemi z archivu Martina Šebely.
----------------------------------------------
Jelikož je paní Vlasta výbornou pamětnicí dob dávno minulých a také
zdatnou vypravěčkou událostí z těchto časů, připomeňme si v krátkosti běh
jejího života, spojený s několika místními hostinci. Své životní osudy
paní Vlasta také spojila s restauracemi v Ústí nad Orlicí.
-------------------------------------------------
Vlasta se narodila dne 17. prosince 1921 v Rožďalovicích v tehdejším
okrese Nymburk, v rodině zedníka Josefa Baráka a jeho manželky Anny jako
nejstarší z pěti dětí. Vlasta měla ještě čtyři sestry – Marii, Annu,
Helenu a Martu.
Poté, co Vlasta, tehdy ještě Baráková, vychodila obecnou a měšťanskou
školu, dostala se na přímluvu příbuzných jako šestnáctiletá v roce 1937 do
českotřebovské Nádražní restaurace. Ve vile jejich příbuzných nedaleko
parku Javorka, Orlichových, žil vrchní číšník z Nádražní restaurace Emil
Kasper. Tomu se domácí zmínili, on prosbu přednesl svému zaměstnavateli a
mladá Vlasta mohla nastoupit.
Nájemcem restaurace byl tehdy Arnošt Egert, vážený českotřebovský občan,
vynikající mistr svého oboru a také příznivec výtvarného umění. Kdo se ve
Třebové vyučil u Egertů, měl všude dveře otevřeny dokořán. Vlasta na svém
prvním místě působila postupně jako kávová kuchařka, výčepní , pokladní a
hospodyňka v kuchyni.
Na
své tehdejší působení paní Vlasta dodnes ráda vzpomíná: „ Jako
hospodyňka jsem vydávala zboží číšníkům a do výčepu. Měla jsem
klíče ode všeho. Ani pan šéf je při sobě neměl. Tak mi věřil. Egert byl
velice hodný pán. Jeho paní byla přísná, ale spravedlivá. Koho si
neoblíbila, ten se jí vyhýbal. Jejich dceru Evženku jsem také dobře znala.
Když jsem pracovala v kávové kuchyni, nejraději měla snídaně ode mě. Byla
moc hezká. Tenkrát byla ještě svobodná a bydlela u rodičů. Později
Egertovi chtěli, abych šla s nimi do Plzně do hotelu Continental. Tehdy
Třebovou opustili. Já nešla, místo mě je doprovázela o hodně starší
kolegyně. Později jsem byla ráda, že jsem zůstala ve Třebové, protože oba
Egertovi i s manželem Evženky, majitelem hotelu Ledeckým, zahynuli při
náletu Američanů na Plzeň. Stejně tak přišla o život i ta moje kolegyně,
která mě v Plzni nahradila. V Nádražní restauraci později také pracovala
moje sestra Helena.
Jako zaměstnanci Nádražní restaurace jsme prodávali občerstvení také u
vlaků. Rychlíky zde stávaly tehdy dosti dlouho. Nosila se k nim bílá káva,
s koblihami, položenými vždy po jednom na každém šálku. Koblihy se
připravovaly přímo v restauraci. Káva s koblihou se podávaly z perónu
přímo do okénka. Číšník po prodání nastoupil s prázdným košem do vlaku,
kde po zkonzumování vybral zpět použité nádobí a při jízdě inkasoval.
Jezdilo se do Pardubic, Brna a Olomouce.Tam číšníci vystoupili a dalším
vlakem se vrátili zpět. Z perónu do vlaku se prodávalo také pivo, limonády
a horké párky.
Pamatuji se také když se v roce 1945 vracel vlakem Jan Masaryk do Čech.
Vlak tehdy stál ve Třebové a byli jsme vybráni tři zaměstnanci , kteří mu
nesli do vlaku občerstvení. Já nesla kávu. Jeden z kolegů zase jídlo,
byla uvařena nějaká specialita na jeho počest .Druhý kolega nesl pivo.
Jeden z číšníků jel s nimi a Jan Masaryk, jakmile pohoštění převzal a
pohlédl na to jídlo, pronesl „Škoda, že jste mi neudělali českou vepřovou.
“
Ve zdejší Nádražní restauraci paní Vlasta poznala i další tři hostinské,
nástupce Arnošta Egerta. Nechme opět zavzpomínat paní Vlastu: „Tím
prvním z nich byl Antonín Legner. Bývalý legionář, který měl dva syny.
Byl velice přísným a nám zaměstnancům moc nepřál. Za války musel odejít
ze Třebové. Ve vedení restaurace jej vystřídal němec Otto Löppen, spolu s
manželkou Elisabeth. Ten, ač byl Němcem, se k nám, zaměstnancům, choval
velice hezky. O Vánocích nás obdarovával dárky. Ženy dostávaly např.
pláště, muži zase kabáty s vyšitými monogramy. Měli deru Dolly, ze které
chtěla mít maminka tanečnici a tak jí sama učila tančit. Po válce byli
Löppenovi zařazeni do odsunu a zpět do Třebové se vrátil jejich předchůdce
Legner. Hned se chtěl usadit ve svém bývalém bytě, tehdy zapečetěném po
odchodu Löppenových. Nebyl zde však veřejností přijat, do bytu se nedostal
a tak odjel do Prahy. Vedením restaurace byl tehdy pověřen Jaroslav
Vídeňský, který sem přišel z Chocně. Ten zde působil spolu s manželkou
Marií a dvěma syny, Jarkem a Zdeňkem. Restaurace byla tehdy vedena pod
firmou ‚Číše’“.
V roce 1945 se Vlasta Baráková provdala za svého kolegu, u Egertů
vyučeného číšníka Jana Hrušku. Z manželství se později narodili tři synové
– Jan, Vlastimil a Milan. V Nádražní restauraci paní Vlasta působila do
roku 1948. Za tuto dobu současně s výše uvedenými činnostmi vypomáhala
také s prací v kuchyni, díky čemuž se zde mnoho naučila. V roce 1948 paní
Vlasta Hrušková s rodinou přesídlila do Ústí nad Orlicí, kde do roku 1952
působila jako kuchařka na chatě Hvězda na Andrlově Chlumu. V letech 1952
– 1953 pracovala ve stejné funkci v ústeckém hotelu Friml. Odsud přešla
na dva roky jako dělnice do skladu do n. p. Utex 04, rovněž v Ústí
nad Orlicí. Poté se opět jako kuchařka vrátila na chatu Hvězda, kde od
roku 1957, po smrti manžela, působila jako vedoucí.
Rok 1961 představoval pro paní Vlastu Hruškovou se třemi malými dětmi
návrat do České Třebové. Tehdy totiž jako vedoucí převzala starou
dřevěnou zahradní restauraci v Javorce. Zde také ve dvou místnostech v
zadní části budovy nalezli Hruškovi svůj byt.
S
prací v restauraci zde vypomáhala i Vlastina sestra Anna a teta Růžena
Orlichová, žijící v protější vile čp. 923. Jako číšník se v Javorce
objevil Jan Němec. Ten se stal v roce 1973 druhým manželem paní Vlasty. V
Javorce paní Vlasta, stále ještě Hrušková, pracovala do roku 1967, kdy
se stala vedoucí restaurace Jednoty U Freidlů na Lhotce. Odtud odešla na
zasloužený odpočinek. Již jako důchodkyně paní Vlasta nezahálela a roku
1979 nastoupila jako kuchařka a později vedoucí do bufetu Jednoty v
Tvardkově ulici v Ústí nad Orlicí.
Závěrem připomeňme ještě velikou zálibu paní Vlasty Němcové, kterou je
houbaření. V sezóně téměř denně, pokud zdraví dovolilo, jsme ji s hůlkou
a košíkem mohli vídat cestou na vlak či cestou opačnou, již s košíkem
plným úlovků. Jejím houbařským rájem se staly lesy v okolí Rozhrání a
Květné. I dnes, krátce po svých devadesátinách, paní Vlasta netrpělivě
vyčkává, až se v médiích objeví zprávy o tom, „že rostou“, aby mohla opět
do svého milovaného lesa, avšak již za doprovodu syna.
Popřejme paní Vlastě Němcové za všechny čtenáře Českotřebovského
zpravodaje mnoho zdraví do dalších let a také spoustu tolik potřebného
životního elánu a
optimismu.
Martin Šebela
Fotografie:
1 - Paní Vlasta v době příchodu do České Třebové
2 - Zaměstnanci Nádražní restaurace v České Třebové v letech druhé světové
války. Dole uprostřed sedící nájemce Otto Löppen s chotí a dcerou Dolly.
Paní Vlasta stojící sedmá z levé strany
3 - Paní Vlasta v roce 2012. Foto M.Šebela
|