Mužstvo převzal uprostřed minulé sezony a získal s ním mistrovský titul. Oslavil v České Třebové padesáté narozeniny, ale také tady prožil největší zklamání své trenérské kariéry.  Po klopýtnutí Kohoutů ve čtvrtfinále play off se trenér Martin Palinek rozhodl skončit.

 

Jaký byl hlavní důvod vašeho rozhodnutí?
„Byla by hanba, kdybych stál na střídačce a bral peníze za to, že budeme hrát o páté až osmé místo.  Zdá se mi smysluplnější dát prostor někomu jinému, případnému nástupci.“

 

Už jste čtvrtfinálové vyřazení svého týmu pochopil?
„Určitě ne, cítím obrovské zklamání. Je to můj největší trenérský neúspěch. Za šest roků, co jsem trénoval druhou ligu a krajskou ligu ve Šternberku a Uničově, jsem nezažil horší výsledek. Měli jsme v České Třebové svým způsobem mužstvo snů, jenže v rozhodujících chvílích jsme selhali. Musím přiznat, že mne zklamal přístup několika málo hráčů. Doufám, že si sáhnou do svědomí a vyhrají alespoň Pohár Vladimíra Martince. Jednak kvůli divákům a hlavně pro to, jak se o ně klub stará.“

 

 Co Kohoutům chybělo ve čtvrtém utkání?
„Nechci, aby to znělo jako výmluva, ale chybělo nám štěstí, které jsme naopak měli v minulé sezoně. Ve čtvrtém čtvrtfinálovém střetnut jsme měli výraznou převahu, třikrát jsme nastřelili tyčku, hráči zahodili spoustu gólových šancí. V žádném případě jsme nebyli horší tým, naopak. Mohli jsme zápas rozhodnout v normální hrací době, v  prodloužení jsme měli minimálně další dvě vyložené šance, které zkušení hráči je neproměnili. Došlo na nájezdy, které paradoxně nezvládli naši nejzkušenější.  Jít do play off z prvního místa a vypadnout s osmým je možné, ale je to trestuhodné.“

Co se tedy podle vás stalo po prvním vyhrané utkání?
„Těžko říct, do hlav hráčů nevidím. Faktem je, že první zápas jsme doma vyhráli 5:2. Nepředvedli jsme oslnivý výkon, ale bylo to vítězství bez větších problémů. Nevím, někteří hráči si možná mysleli, že to dál půjde samo. Předčasně porcovali kance, který ještě běhal po lese…
 

Ve druhém utkání v Chotěboři jsme herně zklamali, výsledkem byla prohra 2:5.
Třetí zápas a výhoda domácího prostředí, střelecký zmar v první třetině. Soupeře jsme v úvodu k ničemu nepustili, jenže jsme dali pouze dvě branky a to byl problém. Nakonec z toho byla nešťastná prohra 3:4 a nůž na krku.
Ve čtvrtém utkání jsme předvedli možná vůbec nejlepší hokej, jenže zatímco soupeři vycházelo skoro všechno, nám se nedařilo vůbec nic. Spousta šancí a nastřelených tyček, obrovská smůla.“

 

Nebyl problém, že zatímco v základní části měli Kohouti průměr téměř šesti vstřelených gólů na zápas, ve čtvrtfinále dali ve čtyřech utkáních pouze dvanáct branek?
„Asi byl. Není snadné vyhrát na tři vstřelené góly, což byl náš čtvrtfinálový průměr. Někteří hráči, od nichž bych to očekával, se ve čtvrtfinále vůbec neprosadili a nebodovali.“

 

Právě ve čtvrtfinálové sérii jste postrádal několik zkušených hráčů.
„Ano. Druhý zápas vynechal nemocný obránce Holík. Třetí a čtvrtý zápas neodehrál útočník Prachař, kterého v nepravý čas rozbolela záda. Ve čtvrtém utkání rovněž chyběl obránce Poul, který dal v inkriminovaný den přednost práci asistenta trenéra v Trutnově.“

 

V České Třebové jste prožil docela turbulentní chvíle, během kterých bylo mužstvo dole, nahoře a opět dole…
„Jako v životě, že? V prosinci 2018 jsem přišel k týmu, který měl za sebou sérii neúspěšných výsledků. Krize vrcholila debaklem v Chrudimi, odstoupením mého předchůdce. Z problémů jsme se postupně vyhrabali. Z pátého místa po základní části se tým probojoval až do finále, ve kterém poměrně rychle vybojoval titul.
Před letošní sezonou nastala trochu jiná situace. Stihl jsem letní kemp, potom jsem byl pracovně několik týdnů v Anglii. Vedení klubu mi vyšlo vstříc, i když nám všem bylo jasné, že to není ideální situace. Pro mne osobně, ale ani pro tým a klub. Měli jsme určité herní výkyvy, bez větších problémů jsme nakonec uhájili první pozici.
No a přišlo čtvrtfinále a náš kolaps v sérii s Chotěboří. Ta nám jako soupeř moc neseděla, přesto jsme měli tuto překážku zvládnout.“

 

Na začátku sezony vedl tým z pozice hrajícího trenéra útočník Martin Filip, jaký byl váš vztah?
„Pravdou je, že jsme na některé věci někdy měli rozdílné názory, to je normální. Martin s mužstvem v úvodu sezony několik zápasů vyhrál, možná chtěl v této pozici pokračovat.  Domluva s vedením klubu však byla jiná. Ze své vlastní zkušenosti vím, že je strašně těžké hrát a současně tým z ledu koučovat. Den před čtvrtým zápasem jsme si spolu v klidu promluvili. Já jsem ho požádal, aby se věnoval pouze hře a byl platným hráčem. Musím říct, že mne velmi mile překvapil. Martin předvedl výborný výkon, v tomto utkání byl naším nejlepším hráčem. Potvrdil, že jako hráč má mužstvu stále co dát.“

 

Váš názor na úroveň krajské ligy Pardubického kraje a Kraje Vysočina?
„Velký rozdíl mezi krajskou a druhou ligou nevidím, alespoň v případě vzájemných zápasů těch nejlepších mužstev. Do kraje chodí hrát stále více hokejistů z vyšších soutěží, protože to pro ně je svým způsobem ideální řešení. Trénuje se dvakrát týdně, na zápasy se tolik necestuje. Tihle hráči si mohou přivydělat a co je důležité, mohou lépe skloubit hokej se svým zaměstnáním.“

 

Vloni titul, letos zklamání. Jak budete na Českou Třebovou vzpomínat?
„V dobrém. Hezký zimní stadion, výborní fanoušci, skvělé podmínky. Hokeji se tady věnuje člověk, který mu dává úplně všechno. Řekl jsem hráčům, že by pana Vaňka měli zdálky zdravit. Protože nebýt jeho, tak tady takové podmínky nemají a tak kvalitní hokej by se v České Třebové nehrál. Když jsme se loučili, řekl jsem mu, ať klidně zavolá. Když to půjde, rád pomohu.“

PN (www.kohouti-ceskatrebova.cz)