Čeněk Kalandra: Krajina Orlická       

Připomeňme si Českou Třebovou před  125 lety...     

23. Třebová Česká (1895)

Vycházeje  z Ústí k soupeři  jeho,  musel  jsem  opustiti údolí  Orlické  a  vydatí  se  dále  po  silnici,  vinoucí  se podél Třebovky  proti  vodě  k  jihu. S  Ústím téměř souvisí poněmčilá  obec  Hylváty,  oddělená  vlastně  pouze  nádražím  státní dráhy.  Celá  dlouhá  ves ničím  nevyniká,  leda  klapotem  tkalcovských  stavů,  jenž nás  provází  dále  vesnicemi  Dlouhou  Třebovou  a Parníkem. Cesta  z  Ústí  do  Třebové  trvá  pěšky  půldruhé  hodiny. Nad  levým  břehem  Třebovky  kupí  se  lesnaté stráně,  dosti vysoké,  z  nichž  vynikají  vrcholy jednotlivých  kopců.Příchozímu  cizinci  jeví  se  Česká  Třebová jako  podhorské  město,  odkázané  spíše  na  drobný  průmysl  a na obchod,  než  na  méně  výnosné  polaření. Ač  město  v  posledních deseti  letech  dosti se zmohlo, čítajíc  nyni  4982  (r.  1880  pouze  4572)  obyvatelů v 616 domech, tož přece posud nezotavilo se z rány, která mu koncem  let šedesátých  zasazena  byla zrušením dílen v  nádraží. Přes  400  zámečníků,  strojníků,  truhlářů  a  úředníků  přeloženo  do  Prahy  a  jinam,  opustilo  i  s  rodinami  Třebovou. Průběhem  asi  dvou  let  klesl  počet  obyvatelstva  téměř o  1000  hlav. Před  sto  lety  v  ničem  se  nelišila  od  jiných  podhorských  městysů,  jsouc  nepravidelné  a  skoro  vesměs  ode dřeva  stavěna.  Požáry  r.  1636  a  1745  zničily  sice  větší část  městečka (prvnímu  podlehl  í  farní  kostel  sv.  Jakuba), nicméně  dřevěné  výstavnosti  s  loubím  a  lomenicemi  udržely  se  i  na  samém  náměstí  ještě  dlouho,  ba  částečně  až do  nedávna. Nyni jsou na náměstí slušné domy jednopatrové, budova školní,  dosti  neúhledná,  o  dvou  patrech,  a  tři  domky  přizemní patrovými Štíty. Stará sešlá radnice pochází z r.  1545. Z  náměstí  vede  šest  ulic;  nejživějši  z  nich  přijdeme  na prostranství  ke  kostelu.  Obklopeno  domy  zděnými,  mezi nimiž  jsou  dva  dvoupatrové,  tvoří  pěkné  náměstí.

Kostel  honosí se  krásnou  vnitřní  úpravou;  zbudován je  ve  slohu  románském. Obě  náměstí  a  ulice  z  velkého  vybíhající  tvoří  jaksi jádro  města,  k  němuž  pojí  se na severní  straně za mostem přes  Třebovku  vedoucím  návrší  se  hřhitovní  kaplí  sv. Kateřiny a skrovným  předměstíčkem.  Kaple  tato  náleží k nejstarším  tohoto  druhu  stavbám  v  Čechách,  pocházejíc  ze XIII.  století.  K  jihozápadu  za  farním  kostelem  rozloženo veliké,  však  nepravidelně roztroušené předměstí  „Trávník“. Na  přízemním  domku  blíže  kostela  zvěstuje  nám  pamětní deska,  že se tam  narodil  „Jan  Hýbl,  buditel  národa  a spisovatel,  dne  3.  září  1786.“Opodál  k  jihu  přijdeme  do  nádraží.  Toto  se  všemi budovami,  nyní  částečně  prázdnými,  tvoří  rozsáhlou  skupinu  a  je  posud  uzlem  důležitým,  neboť  se  zde  rozvětvuje státní dráha  od  Prahy vedoucí na trať k Olomouci a k Brnu. Minuvše  nádraží  vstoupíme do nově  založeného městského  parku,  v  němž  tají  se  poklad  křišťálově  čisté  vody, mocný  pramen,  vytryskující  z  lůna  země,  a  ženoucí  sotva 150  kroků  dále  již  mlýn. Pramen  je  obezděn,  a  nad  ním  ve  stráni  do  půlkruhu  zřízena  lavice.  Mramorová  deska, zasazená do podezdívky  nad  sedadlem,  nese  nápis:  „Javorka“. Celé  místo  dýše  zvláštní  lahodou,  tklivou,  až  posvátnou.  Mile  dojat,  nerad  opouštíš  „Javorovou  studni“,spěchaje  odtud  „na  Hory“.  Cestou  pohodlnou kráčíme vzhůru do jednoho  z oněch vrchů,  jichž  pásmo  jsme  již  od  Ústí  sledovali.  Po  čtvrthodině  staneme  na  pokraji  lesa,  a  tu  již  máme  před sebou,  čemu  se  dole  ve  městě  říká  „na  Horách“.  Rozsáhlý  hostinec s  lázněmi,  opodál  pak  poutnická  kaple Panny  Marie  a  pramen  léčivé  vody. Lázně  „na  Horách“  posud  nejsou  náležitě  oceněny, ale  také  ne  náležitě  zřízeny.  Schází  jim  ještě  ledacos, čeho  v  místech  lázeňských  neradí  postrádáme.  V  neděli  a ve  svátek  hemží  se   po  celé  léto  procesími  a  jednotlivými  poutníky,  ve  všední  dny  bývá  tu  dosti  prázdno. U  hostince  stojí  dvěma  řadami  prkenné  boudy,  jejichž poklady,  zboží  hračkářské,  obrázky a p.,  také  pouze v nedělí chtivým  očím  se  objevují. Lázně  jsou  původu  prastarého.  Již  před  300  lety děje  se  o  nich  zmínka  v  pamětní  knize  českotřebovské. Léčivý  pramen  vyvěrá  před  kaplí.  Pověst  vypravuje, že  výklenek,  jímž  voda  ze  země  prýští,  zakrývá  vchod do  rajské  zahrady  Panny  Marie,  ale  jen  prý  nevinnému dítěti  podaří  se  nahlédnout!  do  tajemné  té  říše. Voda  tato  doporučuje  se  též  k  pití  v  nemocech  žaludečních. Lázním  „na  Horách“  schází  především  pohodlnější spojení  s městem,  pak  lepší úprava  nejbližšího  okolí  domu lázeňského.  Místo  mezi  tímto  a kaplí  by  zajisté  nepozbylo půvabu,  kdyby  vysázeno  bylo  stromovím.Kdy  osada  vznikla a kdy  městem  se  stala  nelze  pověděti. Že  však  radnice  nese  letopočet  1545  a  na  ony doby  slušnou  stavbou  byla, a  že  vodovod  zdejší už r.  1590„starodávným“  se  jmenuje,  lze  souditi,  že  Třebová  v  ty doby  již  „městem“  byla. Jako  pověst  ničím  nedoloženou  zaznamenávám,  že prý  v  úžlabině  „Křivolík“  zvané,  „mezi  Horami“  a  silnicí k  Litomyšli,  vůdce  národa,  Žížka,  oddíl  vojů  Zikmundových  zničil.