Připomeňme
si Českou Třebovou před 125 lety...
23. Třebová Česká (1895)
Vycházeje z Ústí k soupeři jeho, musel jsem opustiti údolí
Orlické a vydatí se dále po silnici, vinoucí se podél Třebovky
proti vodě k jihu. S Ústím téměř souvisí poněmčilá obec Hylváty,
oddělená vlastně pouze nádražím státní dráhy. Celá dlouhá ves
ničím nevyniká, leda klapotem tkalcovských stavů, jenž nás provází
dále vesnicemi Dlouhou Třebovou a Parníkem. Cesta z Ústí do
Třebové trvá pěšky půldruhé hodiny. Nad levým břehem Třebovky
kupí se lesnaté stráně, dosti vysoké, z nichž vynikají vrcholy
jednotlivých kopců.Příchozímu cizinci jeví se Česká Třebová jako
podhorské město, odkázané spíše na drobný průmysl a na obchod,
než na méně výnosné polaření. Ač město v posledních deseti letech
dosti se zmohlo, čítajíc nyni 4982 (r. 1880 pouze 4572)
obyvatelů v 616 domech, tož přece posud nezotavilo se z rány, která mu
koncem let šedesátých zasazena byla zrušením dílen v nádraží. Přes
400 zámečníků, strojníků, truhlářů a úředníků přeloženo do Prahy
a jinam, opustilo i s rodinami Třebovou. Průběhem asi dvou let
klesl počet obyvatelstva téměř o 1000 hlav. Před sto lety v
ničem se nelišila od jiných podhorských městysů, jsouc
nepravidelné a skoro vesměs ode dřeva stavěna. Požáry r. 1636 a
1745 zničily sice větší část městečka (prvnímu podlehl í farní
kostel sv. Jakuba), nicméně dřevěné výstavnosti s loubím a
lomenicemi udržely se i na samém náměstí ještě dlouho, ba
částečně až do nedávna. Nyni jsou na náměstí slušné domy jednopatrové,
budova školní, dosti neúhledná, o dvou patrech, a tři domky
přizemní patrovými Štíty. Stará sešlá radnice pochází z r. 1545. Z
náměstí vede šest ulic; nejživějši z nich přijdeme na
prostranství ke kostelu. Obklopeno domy zděnými, mezi nimiž jsou
dva dvoupatrové, tvoří pěkné náměstí.
Kostel
honosí se krásnou vnitřní úpravou; zbudován je ve slohu románském.
Obě náměstí a ulice z velkého vybíhající tvoří jaksi jádro
města, k němuž pojí se na severní straně za mostem přes Třebovku
vedoucím návrší se hřhitovní kaplí sv. Kateřiny a skrovným
předměstíčkem. Kaple tato náleží k nejstarším tohoto druhu stavbám
v Čechách, pocházejíc ze XIII. století. K jihozápadu za farním
kostelem rozloženo veliké, však nepravidelně roztroušené předměstí
„Trávník“. Na přízemním domku blíže kostela zvěstuje nám pamětní
deska, že se tam narodil „Jan Hýbl, buditel národa a spisovatel,
dne 3. září 1786.“Opodál k jihu přijdeme do nádraží. Toto se
všemi budovami, nyní částečně prázdnými, tvoří rozsáhlou skupinu a
je posud uzlem důležitým, neboť se zde rozvětvuje státní dráha od
Prahy vedoucí na trať k Olomouci a k Brnu. Minuvše nádraží vstoupíme do
nově založeného městského parku, v němž tají se poklad křišťálově
čisté vody, mocný pramen, vytryskující z lůna země, a ženoucí
sotva 150 kroků dále již mlýn. Pramen je obezděn, a nad ním ve
stráni do půlkruhu zřízena lavice. Mramorová deska, zasazená do
podezdívky nad sedadlem, nese nápis: „Javorka“. Celé místo dýše
zvláštní lahodou, tklivou, až posvátnou. Mile dojat, nerad
opouštíš „Javorovou studni“,spěchaje odtud „na Hory“. Cestou
pohodlnou kráčíme vzhůru do jednoho z oněch vrchů, jichž pásmo jsme
již od Ústí sledovali. Po čtvrthodině staneme na pokraji lesa,
a tu již máme před sebou, čemu se dole ve městě říká „na
Horách“.
Rozsáhlý
hostinec s lázněmi, opodál pak poutnická kaple Panny Marie a
pramen léčivé vody. Lázně „na Horách“ posud nejsou náležitě
oceněny, ale také ne náležitě zřízeny. Schází jim ještě ledacos,
čeho v místech lázeňských neradí postrádáme. V neděli a ve
svátek hemží se po celé léto procesími a jednotlivými
poutníky, ve všední dny bývá tu dosti prázdno. U hostince stojí
dvěma řadami prkenné boudy, jejichž poklady, zboží hračkářské,
obrázky a p., také pouze v nedělí chtivým očím se objevují. Lázně
jsou původu prastarého. Již před 300 lety děje se o nich zmínka
v pamětní knize českotřebovské. Léčivý pramen vyvěrá před kaplí.
Pověst vypravuje, že výklenek, jímž voda ze země prýští, zakrývá
vchod do rajské zahrady Panny Marie, ale jen prý nevinnému dítěti
podaří se nahlédnout! do tajemné té říše. Voda tato doporučuje
se též k pití v nemocech žaludečních. Lázním „na Horách“ schází
především pohodlnější spojení s městem, pak lepší úprava nejbližšího
okolí domu lázeňského. Místo mezi tímto a kaplí by zajisté
nepozbylo půvabu, kdyby vysázeno bylo stromovím.Kdy osada vznikla a
kdy městem se stala nelze pověděti. Že však radnice nese
letopočet 1545 a na ony doby slušnou stavbou byla, a že vodovod
zdejší už r. 1590„starodávným“ se jmenuje, lze souditi, že Třebová
v ty doby již „městem“ byla. Jako pověst ničím nedoloženou
zaznamenávám, že prý v úžlabině „Křivolík“ zvané, „mezi Horami“ a
silnicí k Litomyšli, vůdce národa, Žížka, oddíl vojů Zikmundových
zničil.
|