Čeněk Kalandra:
Krajina Orlická
|
Připomeňme si Českou Třebovou před 125 lety... 23. Třebová Česká (1895) Vycházeje z Ústí k soupeři jeho, musel jsem opustiti údolí Orlické a vydatí se dále po silnici, vinoucí se podél Třebovky proti vodě k jihu. S Ústím téměř souvisí poněmčilá obec Hylváty, oddělená vlastně pouze nádražím státní dráhy. Celá dlouhá ves ničím nevyniká, leda klapotem tkalcovských stavů, jenž nás provází dále vesnicemi Dlouhou Třebovou a Parníkem. Cesta z Ústí do Třebové trvá pěšky půldruhé hodiny. Nad levým břehem Třebovky kupí se lesnaté stráně, dosti vysoké, z nichž vynikají vrcholy jednotlivých kopců.Příchozímu cizinci jeví se Česká Třebová jako podhorské město, odkázané spíše na drobný průmysl a na obchod, než na méně výnosné polaření. Ač město v posledních deseti letech dosti se zmohlo, čítajíc nyni 4982 (r. 1880 pouze 4572) obyvatelů v 616 domech, tož přece posud nezotavilo se z rány, která mu koncem let šedesátých zasazena byla zrušením dílen v nádraží. Přes 400 zámečníků, strojníků, truhlářů a úředníků přeloženo do Prahy a jinam, opustilo i s rodinami Třebovou. Průběhem asi dvou let klesl počet obyvatelstva téměř o 1000 hlav. Před sto lety v ničem se nelišila od jiných podhorských městysů, jsouc nepravidelné a skoro vesměs ode dřeva stavěna. Požáry r. 1636 a 1745 zničily sice větší část městečka (prvnímu podlehl í farní kostel sv. Jakuba), nicméně dřevěné výstavnosti s loubím a lomenicemi udržely se i na samém náměstí ještě dlouho, ba částečně až do nedávna. Nyni jsou na náměstí slušné domy jednopatrové, budova školní, dosti neúhledná, o dvou patrech, a tři domky přizemní patrovými Štíty. Stará sešlá radnice pochází z r. 1545. Z náměstí vede šest ulic; nejživějši z nich přijdeme na prostranství ke kostelu. Obklopeno domy zděnými, mezi nimiž jsou dva dvoupatrové, tvoří pěkné náměstí. Kostel honosí se krásnou vnitřní úpravou; zbudován je ve slohu románském. Obě náměstí a ulice z velkého vybíhající tvoří jaksi jádro města, k němuž pojí se na severní straně za mostem přes Třebovku vedoucím návrší se hřhitovní kaplí sv. Kateřiny a skrovným předměstíčkem. Kaple tato náleží k nejstarším tohoto druhu stavbám v Čechách, pocházejíc ze XIII. století. K jihozápadu za farním kostelem rozloženo veliké, však nepravidelně roztroušené předměstí „Trávník“. Na přízemním domku blíže kostela zvěstuje nám pamětní deska, že se tam narodil „Jan Hýbl, buditel národa a spisovatel, dne 3. září 1786.“Opodál k jihu přijdeme do nádraží. Toto se všemi budovami, nyní částečně prázdnými, tvoří rozsáhlou skupinu a je posud uzlem důležitým, neboť se zde rozvětvuje státní dráha od Prahy vedoucí na trať k Olomouci a k Brnu. Minuvše nádraží vstoupíme do nově založeného městského parku, v němž tají se poklad křišťálově čisté vody, mocný pramen, vytryskující z lůna země, a ženoucí sotva 150 kroků dále již mlýn. Pramen je obezděn, a nad ním ve stráni do půlkruhu zřízena lavice. Mramorová deska, zasazená do podezdívky nad sedadlem, nese nápis: „Javorka“. Celé místo dýše zvláštní lahodou, tklivou, až posvátnou. Mile dojat, nerad opouštíš „Javorovou studni“,spěchaje odtud „na Hory“. Cestou pohodlnou kráčíme vzhůru do jednoho z oněch vrchů, jichž pásmo jsme již od Ústí sledovali. Po čtvrthodině staneme na pokraji lesa, a tu již máme před sebou, čemu se dole ve městě říká „na Horách“. Rozsáhlý hostinec s lázněmi, opodál pak poutnická kaple Panny Marie a pramen léčivé vody. Lázně „na Horách“ posud nejsou náležitě oceněny, ale také ne náležitě zřízeny. Schází jim ještě ledacos, čeho v místech lázeňských neradí postrádáme. V neděli a ve svátek hemží se po celé léto procesími a jednotlivými poutníky, ve všední dny bývá tu dosti prázdno. U hostince stojí dvěma řadami prkenné boudy, jejichž poklady, zboží hračkářské, obrázky a p., také pouze v nedělí chtivým očím se objevují. Lázně jsou původu prastarého. Již před 300 lety děje se o nich zmínka v pamětní knize českotřebovské. Léčivý pramen vyvěrá před kaplí. Pověst vypravuje, že výklenek, jímž voda ze země prýští, zakrývá vchod do rajské zahrady Panny Marie, ale jen prý nevinnému dítěti podaří se nahlédnout! do tajemné té říše. Voda tato doporučuje se též k pití v nemocech žaludečních. Lázním „na Horách“ schází především pohodlnější spojení s městem, pak lepší úprava nejbližšího okolí domu lázeňského. Místo mezi tímto a kaplí by zajisté nepozbylo půvabu, kdyby vysázeno bylo stromovím.Kdy osada vznikla a kdy městem se stala nelze pověděti. Že však radnice nese letopočet 1545 a na ony doby slušnou stavbou byla, a že vodovod zdejší už r. 1590„starodávným“ se jmenuje, lze souditi, že Třebová v ty doby již „městem“ byla. Jako pověst ničím nedoloženou zaznamenávám, že prý v úžlabině „Křivolík“ zvané, „mezi Horami“ a silnicí k Litomyšli, vůdce národa, Žížka, oddíl vojů Zikmundových zničil.
|