Panelovou diskuzí o nových perspektivách v sociálně-právní ochraně dětí byl v kulturním domě Hronovická v Pardubicích oficiálně zahájen projekt Pardubického kraje zaměřený na řešení problémů v ohrožených rodinách s dětmi. Je spolufinancovaný z Operačního programu zaměstnanost a bude trvat následující tři roky. Zapojily se do něj také Univerzita Pardubice, organizace GovLab a města Česká Třebová, Žamberk a Lanškroun.

Pardubický kraj se dlouhodobě zabývá systémovými změnami ve všech oblastech péče o ohrožené osoby. Mezi to patří také snaha omezit počty dětí v ústavních zařízeních jakéhokoliv typu, včetně dětských domovů. Za uplynulé období se podařilo přemístit některé děti do přirozeného prostředí malých domácností, například do bytů a domků. Přesto ještě děti zůstávají v ústavních zařízeních a nedaří se omezit počty dětí, které jsou odebírány z rodin.  VÍCE ZDE

Změna pohledu

„Když se dítě odebere z rodiny, jakoby se problém vyřešil… často se nepracuje s rodinou okamžitě na tom, aby se dítě mohlo vrátit. Rodiče si pak mohou zvyknout, že je to bez dítěte fajn, je o něj postaráno… a to je špatně. Je třeba intenzivně pracovat s rodinou a stavět na jejím potenciálu, hledat silné stránky rodičů a získat si jejich důvěru. Práce OSPOD je v tomto směru klíčová,“ zazněla v úvodu diskuze od zástupců Pardubického kraje některá východiska, proč je třeba intenzivně pracovat s rodinou na návratu dítěte do rodiny. A právě z toho důvodu vznikl projekt s názvem „Inovativní přístupy k podpoře ohrožených rodin s dětmi v Pardubickém kraji“.

„Snažíme se tím podpořit pracovníky obcí a kraje v práci s ohroženými rodinami a zároveň podpořit i ohrožené rodiny v odpovědnosti za sebe a své děti,“ řekl Pavel Šotola, radní pro oblasti sociální péče a neziskového sektoru.  „Využíváme zkušeností ze zahraničí, naším záměrem je tyto zkušenosti přenášet na oddělení sociálně právní ochrany dětí (dále OSPOD) a podpořit pracovníky ve využívání nových technik v jejich práci. Zároveň jsme připraveni zajistit odborné služby, jako je psycholog, terapeut, atp. v době, kdy je rodina v krizi, a tuto pomoc neprodleně potřebuje. Běžně se totiž na tyto služby čeká více než 3 měsíce, a to je většinou již pozdě na efektivní řešení situace, “ dodal radní.

V Nizozemí za 6 týdnů doma

O důležitosti navázaného vztahu mezi pracovníkem a klientem hovořil Robert Tamminga, z Hanze University v Groningenu. V tomto směru proběhla v Nizozemí řada vzdělávání sociálních pracovníků. Kolegové z Nizozemí představili, jak vnímají odebrání dítěte z rodiny – v jejich systému se jedná o krajní řešení, které je časově limitované a často přímo podmíněné intenzivní prací s rodinou na tom, aby se dítě mohlo co nejdříve vrátit domů. Využívají např. institutu „za 6 týdnů zpátky doma“, kdy se intenzivně pracuje s dítětem a rodinou na návratu. Využívá se k tomu podpůrné sítě kolem dítěte. Dítě během této doby může např. trávit víkendy u rodičů. Rodiče jsou vnímáni jako nejdůležitější partneři v jednání o dítěti - jen ve výjimečných situacích se jedná o nich bez nich. Snaha je rovněž zapojovat pohled dítěte již od útlého věku, hned jak to jen trochu jde, třeba již od 4 let věku.

Kde budou změny probíhat

Jedním ze zapojených měst je kromě Žamberku a Lanškrouna také Česká Třebová. Vedoucí odboru sociálních a zdravotních věcí Eva Gibišová se jako první rozhodla zapojit svoje oddělení sociálně-právní ochrany dětí do inovativního projektu. „Je to pro nás příležitost, jak využít zkušeností ze zahraničí a aplikovat přístup orientovaný na řešení v praxi. Podpora odborníků pro rodiny, vzdělávání na míru pro pracovníky a možnost nových poznatků je pro nás velkou motivací,“ uvedla Eva Gibišová.

Partnerem projektu je i Univerzita Pardubice, která bude zpracovávat analýzy, výzkum a evaluační zprávu k projektu. „Pro Univerzitu Pardubice je to možnost, jak provádět nejen zajímavý výzkum, ale také provázat teorii s praxí a aplikovat nové přístupy do vzdělávacích programů,“ konstatovala Adriana Sychrová z Fakulty filozofické Univerzity Pardubice. „V současné době s pracovníky v České Třebové připravujeme analýzu některých případů, budeme zkoumat, jaké nástroje v rodinách fungovaly, a co chybělo, aby se nepříznivá situace rodin mohla vyřešit rychleji a efektivněji.“

Jaké změny už nové kroky v kraji přinesly

Konkrétní změny, které v rámci Pardubického kraje probíhají, zkoumali i mladí dospělí sebeobhájci. V rámci monitoringu se zaměřili na děti a dospívající v dětských domovech, kteří v rámci změny koncepce péče, začali žít v bytech v běžné zástavbě. Monitoring stále probíhá a rozhovory s dětmi se vztahují k období života v dětském domově, k období po přestěhování do bytu a po 1 roce bydlení v běžné komunitě. V rámci rozhovorů jsou mapovány i zkušenosti personálu. Podle Pavla Hájka a Elišky Petrusové dosavadní výsledky ukazují, že děti mají více individuální péče, mohou se více setkávat se svými vrstevníky, mají více soukromí a učí se v novém prostředí, jak naložit se svým prostorem i s tím, jak být sami.

Tento projekt tak logicky navazuje na strategii péče o ohrožené děti v Pardubickém kraji a záměr Pardubického kraje podpořit ohrožené rodiny s dětmi za podpory stávajících služeb tak, aby se předcházelo odebírání dětí z rodin včasnou podporou.