-
-
V místech, kde se dnes nachází příjezdová komunikace k supermarketu
Billa v Litomyšlské ulici, se dnes rozprostírají dvě zelené parcely.
Ještě v nedávné době zde stála dvě zajímavá stavení.
-
Prvním z nich, myšleno ze směru od Tyršova náměstí, byl domek čp. 119.
Jeho majitelem byl na počátku 20. století strojvedoucí František Kunst.
Pocházel z rodu Kunstů, majitelů dnes již neexistujícího parnického
mlýna. V domku čp. 119 pobýval spolu s manželkou Helenou. . Manželství
zůstalo bezdětné. Jelikož domek čp. 119 byl uzpůsoben k bydlení pro
čtyři rodiny, dva byty byly v přízemí a dva podkroví, žilo zde kromě
majitelů také několik nájemníků. František Kunst byl členem řady
třebovských spolků. Jako příklad můžeme jmenovat spolek zahrádkářů,
spolek včelařů a spolek šachistů. Záliba ve včelaření jej přivedla
k tomu, že v zahradě, za svým domkem, u plotu s Tkalcovskou ulicí, si
vystavěl rozměrný a ozdobný včelín. Byl určitě jeho chloubou, neboť se u
něho nechal i s manželkou vyfotografovat. Druhý včelín míval v lese.
Objektiv fotoaparátu jej zachytil i při chytání včelího roje v zahradě.
-
Později domek čp. 119 manželé Kunstovi přenechali rodině strojvedoucího
Josefa Kušičky, s nímž byli v příbuzenském vztahu. Proto tedy nadále
můžeme o stavení hovořit jako o Kušičkově. Co se zmíněné zahrady u čp.
119 týče, musela být pro obyvatele domu opravdovým eldorádem. V její
zadní části, za dřevníky, prádelnou a suchými klozety protékalo totiž
otevřené koryto Křivolického potoka, v němž bylo možné spatřit i ryby.
Zahrada samotná byla parkově upravena. Přístupová cesta od branky byla
lemována živým plotem, v její blízkosti hned u ozdobného litinové plotu
rostla statná Yucca. V blízkosti stavení byla vysazena lípa, kterou na
tomto místě nalezneme dodnes. Je to jediný strom, který z bývalé zahrady
zůstal. Rostla kousek od boční domovní zdi stavení. Nedaleko od ní,
směrem k Litomyšlské ulici rostl další vysoký strom – Katalpa. Ten byl
zajímavý tím, že na něm rostly zvláštní plody, lusky 20 – 50 cm dlouhé,
obsahující několik semen. Podle vzpomínek bývalé sousedky z ulice plody
prý připomínaly vanilkové lusky. Dále zde rostla moruše a ovocné stromy
jako třešně, hrušně, švestky, lískový keř a nescházely ani keře rybízu.
-
Stavení čp. 119 se říkalo také „myslivna“. Tou měl domek v minulosti,
než jej Kunstovi zakoupili, skutečně být. K němu patřila také velká
stodola a měla tu být i lesní školka. Zmíněná stodola byla později,
v roce 1893 doplněna ze strany Litomyšlské ulice zděnou přístavbou. Tak
vznikl sousední domek čp. 375, náležející pekaři Josefu Javůrkovi.
V přístavbě vznikly obytné místnosti, pekařský krám a dílna s pecí. Do
konce svých dnů měla přední část stavení střechu s krytinou z cihlových
tašek, zadní a starší část, v níž byla právě velká stodola, střechu
krytou lepenkou. To je jistý důkaz historky o myslivně a stodole. Hned
za Javůrkovou stodolou byly vysazeny dvě lísky turecké, které máme spolu
se stavením zachyceny na fotografii. Kromě nich zde rostly samozřejmě
také ovocné stromy. Obě zahrady byly zastíněny řadou dalších a
vrostlých stromů, dnes již neznámého původu. Turecké lísky zde zůstaly
po demolici stavení až do nedávné doby. Jedna z nich, v loňském roce již
usychající, byla v únoru 2020 odstraněna. Dnes nám ji připomíná dobře
viditelný pařez.
-
Martin Šebela (fotografie z archivu autora)
-
-
Pro dokreslení situace uvádím
další snímky okolí těchto domů v Litomyšlské ulici
|