-
V sobotu 7. března 2020, ve věku třiasedmdesáti let, zemřela dlouholetá
mistrová odborného výcviku někdejšího závodu Potraviny Česká Třebová,
paní Miloslava Čechová, rozená Křivková. Narodila se v Bezděkově, v
domku čp. 964, který dříve náležel jejímu dědečkovi, Janu Loučnému.
Měla ještě starší sestru Hanu. Maminka paní Čechové, Emilka Křivková,
tehdy však Loučná, bývala v meziválečném období, jako družička přítomna
řadě církevních slavností, jakými byly např. Boží tělo, svěcení zvonů
apod.
-
Miloslava
Čechová bývala také mojí mistrovou. Její působiště bylo v samoobsluze
Křib a také na učňovském středisku závodu Potraviny, které sídlilo v Chorinově
ulici čp. 23. Zde bývala učebna, kde nám paní Čechová vštěpovala
vědomosti ze zbožíznalství (nebo též nauky o zboží), učila kupeckým
počtům, balení bonboniér, lahví a zákusků. Zabalit láhev na dva způsoby,
na psaníčko či na vějířek, musel umět každý z nás. Pokud nebyla paní
Čechová přítomna, ujala se nás některá z jejich kolegyň, buď Dana
Štefanová nebo Magda Kameníková. V učebně byla též modelová prodejna,
regál plný atrap a prázdných obalů od zboží, pult s váhou a pokladnou.
Zde jsme museli dělat prodavače a naše paní mistrová byla zákaznicí,
kterou každý z nás, na známku, obsluhoval a nabízel vše možné i nemožné.
-
Paní Čechovou jsem poznal v roce 1986, kdy jsem jako šestnáctiletý učeň
druhého ročníku školy nastoupil do prodejny Křib, kde tehdy byla vedoucí
paní Emilie Machačová. Po čase na její místo nastoupila Božena
Bartošová. Bylo nás zde cca 8 učňů a všichni jsme byli zaměstnanci
prodejny mile přijati. Dodnes na tyto roky života rád vzpomínám.
Miloslava Čechová nám vždy veškeré učivo pečlivě a opakovaně, dokud jsme
dané informace správně nepochopili, znova a znova vysvětlila. Byla
člověkem, kterého měl každý rád, vždy nám dobře poradila a snažila se o
to, abychom v životě něco dokázali. Já osobně , za vše, co jsem se ve
svém povolání naučil, vděčím právě jí. A věřím, že tentýž názor mají i
mé spolužačky a celé generace děvčat a chlapců, jejichž povolání měla
možnost ovlivnit před námi, ale i po nás.
-
Miloslavu Čechovou jsem vždy rád vídal na mých historických přednáškách
v muzeu, kam jako pamětnice starého Bezděkova občas, v doprovodu
dlouholeté kamarádky Boženky, zašla. Pracovní vytížení mi neumožnilo se
zúčastnit posledního rozloučení se zesnulou. Proto se loučím dnes,
prostřednictvím těchto řádků. „Mějte se, naše milá paní mistrová, tam
na své nebeské pouti dobře. Určitě tam potkáte mnoho svých kolegů
z Pramenu, pozdějších Potravin a bezděkovských sousedů. Rádi na Vás
budeme vzpomínat.“
-
Čest její památce!
-
Martin Šebela
|