Ústeckoorlické muzeum letos slaví 30 let od svého znovuzaložení 
Osudy našeho českotřebovského a ústeckoorlického muzea se v něčem i podobají 
Původní muzeum v Ústí nad Orlicí  bylo založeno na den přesně právě před 112 lety 12. dubna 1908. Tehdy vznikl muzejní odbor městské rady a byla mu vyčleněna místnost ve druhém poschodí Občanské záložny na ústeckém náměstí. V té době jsme už měli u nás v České Třebové muzeum díky Janu Tykačovi (tehdy umístěné v budově dnešní radnice) právě dvacetileté, tradice našeho muzea je tedy delší. 
Dne 20. října 1919 byly muzejní sbírky v Ústí nad Orlicí přestěhovány do Klementina (čp.1 manželů Barcalových). Ještě téhož roku se ústecké muzeum stalo členem Svazu československých muzeí. Dům, nazvaný po předčasně zemřelém synovi Barcalových Klementinum, byl slavnostně otevřen a předán veřejnosti dne 4.6.1922. Muzeum bylo otevřeno pro veřejnost o svatodušních a velikonočních svátcích, prvního května a 28. října. Muzejní sbírky se rozmnožily natolik, že bylo nutné přemístit muzeum do jiných prostor. Pro tyto účely byla vytipována budova radnice, která se přestěhovala do jiných prostor. Původní radnice byla adaptována stavitelem Bartošem pod dohledem architekta Sokola, v roce 1931 byla dokončena a 12. května t. r. bylo muzeum otevřeno. V tomto vrcholném období byly otevřeny další instalované síně včetně přednáškového sálu a městské obrazárny.
V roce 1939 německá okupační moc odvezla ze sbírek muzea všechny legionářské památky do Pardubic, zbylé sbírky pak do městské obrazárny, na půdu radnice a zpět do Barcalova domu (Klementina). Z Barcalova domu však musely být znovu vystěhovány taktéž do půdních prostor radnice, neboť v čp. 1 byl v roce 1942 zřízen zásobovací úřad.V tomto roce byly německými policisty odvezeny také nejstarší zbraně
Po válce se problematika muzea neřešila, záznamy o muzeu z těchto let jsou velice kusé. V roce 1950 se o něm hovoří ve spojitosti s oslavami 700 let města. V roce 1952 předán veškerý písemný materiál a knihovna okresnímu archívu. Teprve v roce 1959 byla svolána schůze muzejního kroužku při Osvětové besedě a Okresní vlastivědné komisi za účelem obnovení muzea, které bylo otevřeno 1.5.1959 v adaptované budově čp. 376 (Pindulka). Léta 1964 - 1966 však znamenají pro ústecké muzeum likvidaci v plném rozsahu. Představitelé města nejeví, na rozdíl od občanů, zájem o sbírky, které se rozdělují do muzeí ve Vysokém Mýtě, v Pardubicích, případně jsou ponechány svému osudu na půdě Osvětového domu, řada z nich je nabídnuta starožitníkům a také fyzicky likvidována. Zbytek je uložen do uzamykatelného depozitáře na radnici.
V koncepci muzeí z roku 1970 zcela chybí přiřazení sběratelské lokality Ústí nad Orlicí některému ze stávajících muzeí. Sice se vyskytují tendence o oživení muzejní činnosti, ale vzhledem k úsilí nepředimenzovat muzejní síť vzniká v roce 1971 v secesní Hernychově vile pouze Památník revolučních tradic, jako oddělení nejnovějších dějin Okresního muzea ve Vysokém Mýtě.  Po 17 letech, tedy v druhé polovině 80. let  toto oddělení začíná plnit také úlohu městského muzea a může přijímat i trojrozměrný materiál se vztahem k městu.
Po změně režimu ovšem Památník revolučních tradic končí a Městské muzeum v Ústí nad Orlicí bylo de facto znovu obnoveno (po 35 letech) dne 1.4.1990 a jeho zřizovatelem se stalo Město Ústí nad Orlicí. Jako jeho sídlo byla vybrána "Brožkova vila",  budova čp. 932 na ulici Československé armády v zatáčce pod nemocnicí,  později  tak řečené "největší ruině v Ústí". Po statických problémech budovy musely být po třech letech výstavní prostory omezeny a později zrušeny. Začaly se hledat nové prostory pro muzeum. Do devadesátých let se zachoval depozitář obrazů a  sbírky v muzeích ve Vysokém Mýtě a v Pardubicích, některé z nich má ústecké muzeum v rámci výpůjčky.
Z předchozích expozic  přešlo na muzeum asi 13 000 sbírkových předmětů, většinou papírové papíry a fotky, pár rozměrnějších předmětů, např. tkalcovský stav a částečně zachovaný depozitář obrazů. Vše ostatní se  každoročně nakupuje a mnoho předmětů poskytli muzeu dárci.  U některých byla zpočátku nedůvěra....  V muzeu pracovaly z počátku dvě ženy a tři důchodci. V roce 2000 bylo jasné, že zřizovatel, tedy Město Ústí nad Orlicí do objektu nemůže vložit žádné prostředky, tím pádem se ukázalo, že technický stav je neudržitelný. Prostory se sháněly více let, tipů bylo několik, ale nikdy to nevyšlo.  Část depozitářů získalo ústeckoorlické muzeum také v suterénních prostorách Kulturního domu, kde předtím sídlila tiskárna Grantis.
Počítalo se např. s prostory v zakoupené budově Komerční banky na Mírovém náměstí, kterou nakonec město Ústí n.O. směnilo za Hernychovu vilu. Ta se pak začala, zcela (ovšem nelogicky k historickým paralelám) měnit dle projektu  na  "Centrum česko-polského příhraničí". Jeho náplň je  je podobná   muzeu, možná se muzeum tak trochu přizpůsobilo, ale bylo to ku prospěchu věci. Ředitelka  Jarmila Süsserová pak požádala městskou radu o sloučení s uvažovanou institucí s tím, že by muzeum bylo schopné  schopni zajistit uvažovanou činnost a předložila budoucí koncepci. To bylo v roce 2006. Podle současné činnosti muzea  je třeba napsat, že to byla dobrá volba, můžeme se o tom přesvědčovat na pestré škále různých třeba i částečně se překrývajících výstav, do Hernychovy vily je vždy za čím zajít a to vlastně po celý rok. Od letošního roku 2020 ústecké městské muzeum navíc zajišťuje i provoz Galerie Pod Radnicí, kterou do loňska provozoval orlickoústecký Klub přátel umění.  (mm)