-
Osudy našeho
českotřebovského a ústeckoorlického muzea se v něčem i podobají
-
Původní muzeum v Ústí nad Orlicí bylo
založeno na den přesně právě před 112 lety 12. dubna 1908. Tehdy vznikl
muzejní odbor městské rady a byla mu vyčleněna místnost ve druhém
poschodí Občanské záložny na ústeckém náměstí. V té době jsme už měli u
nás v České Třebové muzeum díky Janu Tykačovi (tehdy umístěné v budově
dnešní radnice) právě dvacetileté, tradice našeho muzea je tedy delší.
-
 Dne
20. října 1919 byly muzejní sbírky v Ústí nad Orlicí přestěhovány do
Klementina (čp.1 manželů Barcalových). Ještě téhož roku se ústecké
muzeum stalo členem Svazu československých muzeí. Dům, nazvaný po
předčasně zemřelém synovi Barcalových Klementinum, byl slavnostně
otevřen a předán veřejnosti dne 4.6.1922. Muzeum bylo otevřeno pro
veřejnost o svatodušních a velikonočních svátcích, prvního května a 28.
října. Muzejní sbírky se rozmnožily natolik, že bylo nutné přemístit
muzeum do jiných prostor. Pro tyto účely byla vytipována budova radnice,
která se přestěhovala do jiných prostor. Původní radnice byla adaptována
stavitelem Bartošem pod dohledem architekta Sokola, v roce 1931 byla
dokončena a 12. května t. r. bylo muzeum otevřeno. V tomto vrcholném
období byly otevřeny další instalované síně včetně přednáškového sálu a
městské obrazárny.
-
V roce 1939 německá okupační moc odvezla ze
sbírek muzea všechny legionářské památky do Pardubic, zbylé sbírky pak
do městské obrazárny, na půdu radnice a zpět do Barcalova domu
(Klementina). Z Barcalova domu však musely být znovu vystěhovány taktéž
do půdních prostor radnice, neboť v čp. 1 byl v roce 1942 zřízen
zásobovací úřad.V tomto roce byly německými policisty odvezeny také
nejstarší zbraně
-
Po válce se problematika muzea neřešila,
záznamy o muzeu z těchto let jsou velice kusé. V roce 1950 se o něm
hovoří ve spojitosti s oslavami 700 let města. V roce 1952 předán
veškerý písemný materiál a knihovna okresnímu archívu. Teprve v roce
1959 byla svolána schůze muzejního kroužku při Osvětové besedě a Okresní
vlastivědné komisi za účelem obnovení muzea, které bylo otevřeno
1.5.1959 v adaptované budově čp. 376 (Pindulka). Léta 1964 - 1966 však
znamenají pro ústecké muzeum likvidaci v plném rozsahu. Představitelé
města nejeví, na rozdíl od občanů, zájem o sbírky, které se rozdělují do
muzeí ve Vysokém Mýtě, v Pardubicích, případně jsou ponechány svému
osudu na půdě Osvětového domu, řada z nich je nabídnuta starožitníkům a
také fyzicky likvidována. Zbytek je uložen do uzamykatelného depozitáře
na radnici.
-
V koncepci muzeí z roku 1970 zcela chybí
přiřazení sběratelské lokality Ústí nad Orlicí některému ze stávajících
muzeí. Sice se vyskytují tendence o oživení muzejní činnosti, ale
vzhledem k úsilí nepředimenzovat muzejní síť vzniká v roce 1971 v
secesní Hernychově vile pouze Památník revolučních tradic, jako oddělení
nejnovějších dějin Okresního muzea ve Vysokém Mýtě. Po 17 letech, tedy
v druhé polovině 80. let toto oddělení začíná plnit také úlohu
městského muzea a může přijímat i trojrozměrný materiál se vztahem k
městu.
-
 Po
změně režimu ovšem Památník revolučních tradic končí a Městské muzeum v
Ústí nad Orlicí bylo de facto znovu obnoveno (po 35 letech) dne 1.4.1990
a jeho zřizovatelem se stalo Město Ústí nad Orlicí. Jako jeho sídlo byla
vybrána "Brožkova vila", budova čp. 932 na ulici Československé armády
v zatáčce pod nemocnicí, později tak řečené "největší ruině v Ústí".
Po statických problémech budovy musely být po třech letech výstavní
prostory omezeny a později zrušeny. Začaly se hledat nové prostory pro
muzeum. Do devadesátých let se zachoval depozitář obrazů a sbírky v
muzeích ve Vysokém Mýtě a v Pardubicích, některé z nich má ústecké
muzeum v rámci výpůjčky.
-
Z předchozích expozic přešlo na muzeum asi
13 000 sbírkových předmětů, většinou papírové papíry a fotky, pár
rozměrnějších předmětů, např. tkalcovský stav a částečně zachovaný
depozitář obrazů. Vše ostatní se každoročně nakupuje a mnoho předmětů
poskytli muzeu dárci. U některých byla zpočátku nedůvěra.... V muzeu
pracovaly z počátku dvě ženy a tři důchodci. V roce 2000 bylo jasné, že
zřizovatel, tedy Město Ústí nad Orlicí do objektu nemůže vložit žádné
prostředky, tím pádem se ukázalo, že technický stav je neudržitelný.
Prostory se sháněly více let, tipů bylo několik, ale nikdy to nevyšlo.
Část depozitářů získalo ústeckoorlické muzeum také v suterénních
prostorách Kulturního domu, kde předtím sídlila tiskárna Grantis.
-
Počítalo se např. s prostory v zakoupené
budově Komerční banky na Mírovém náměstí, kterou nakonec město Ústí n.O.
směnilo za Hernychovu vilu. Ta se pak začala, zcela (ovšem nelogicky k
historickým paralelám) měnit dle projektu na "Centrum česko-polského
příhraničí". Jeho náplň je je podobná muzeu, možná se muzeum tak
trochu přizpůsobilo, ale bylo to ku prospěchu věci. Ředitelka Jarmila
Süsserová pak požádala městskou radu o sloučení s uvažovanou institucí s
tím, že by muzeum bylo schopné schopni zajistit uvažovanou činnost a
předložila budoucí koncepci. To bylo v roce 2006. Podle současné
činnosti muzea je třeba napsat, že to byla dobrá volba, můžeme se o tom
přesvědčovat na pestré škále různých třeba i částečně se překrývajících
výstav, do Hernychovy vily je vždy za čím zajít a to vlastně po celý
rok. Od letošního roku 2020 ústecké městské muzeum navíc zajišťuje i
provoz Galerie Pod Radnicí, kterou do loňska provozoval orlickoústecký
Klub přátel umění. (mm)
-
|